Chaotická Ana

Julio Medem je takový podivný pán, který mě nenechává klidnou. Nádherná Ana žije v jeskyni se svým otcem, jenž se ji snaží uchránit před okolním světem, který ztratil kontakt se svou bytostní podstatou. Ale nikdo nemůže Anu uchránit před minulostí, vnitřním neklidem, posláním... před sebou sama. Hypnotický příběh bohyně, jež hledá kontakt se svým chaotickým nitrem a sílu přijmout svůj osud, jakožto i svou vinu. (02.03.2012)

Bohužel Chaotická Ana šla naprosto mimo mě. Nešlo asi ani o momentální rozpoložení, jelikož si nedokáži představit stav ve kterém bych si tento film užil. Těžko uchopitelný sled událostí a všemožných snových a hypnotických pochodů. Zprvu zaujalo, ale nakonec nikterak neuchvátilo. K další tvorbě Julio Medema budu muset přistupovat dalek obezřetněji. (20.08.2015)

silný příběh, který z hlavy jentak nevymazí... říkala jsem se, že jsem viděla už hodně, ale co ve mě pan Medem tímto snímken vyvolal, to se slovy popsat nedá.. příběh Any, která nás zavede ve svém hypnotickém stavu do života jiných mladých žen, svých minulých já, které bohužel všechny né zrovna příjemným způsobem zemřeli.. každou hypnouzou se vracela dál a dál.. a mě tím víc a víc vtahovala do svého chaosu.. nakonec mě zavedla do svého nejstaršího já, kde celý tento chaos začal.. a já se Vás ptám: "Myslíte, že Ana bude následovat svůj osud a také tragicky zahyne??" Každopádně je to příběh hodný obdivu, který ve Vás vyvolá otázky.. chtěla bych já vědět, jaké bylo moje minulé já?? herecký výkon Manuela Vellés byl strhující a hudba dotvářející atmosféru nadčasová... za mě po první projekci 79% :) P.S. vidět film ve španělštině je rozhodně větší zážitek než jsem čekala, sice mi některá jejich slova připomínala, jak když si děti brblají na pískovišti, ale to je ta nádhera španělského jazyka :) (09.06.2009)

Caótica Ana není prázdným manifestem obrazu, jak jsem se při pohledu na malebné obrázky obával, ale labužnickým snímkem, který vnímavost odměňuje jedinečným prožitkem. Medem se dokázal skrze překrásně stylizované filmové obrazy nenásilně napojit na diváka a vtáhnout jej do duše samotné Any, jejíž charakter odráží charakter filmu - obojí je živočišné, komplikovaně jednoduché, smyslové... a taky patřičně smyslné. Zejména první půlhodinka je naprosto fantistickým sledem mimořádně působivých impresí, za něž film vděčí hlavně originálně pojatým hlediskovým scénám (tedy těm, v němž vnímáme dění Aninýma očima); už jen za to "osahávání" městského davu bych zasypal tvůrce ovacemi...Jak jednotlivé kapitoly dělené odpočítáváním od desíti k nule ubíhají, Ana si ujasňuje smysl své existence a postoj k životu, zatímco se proměňuje vyznění i nálada snímku, pointa pomalu vyplouvá na povrch a úvodní surreálno se překresluje do stále hmatatelnějších obrysů. Přechod od smyslů k rozumu je sice dostatečně pozvolný a plynulý, ale přeci jen jsem se v oné první části cítil o dost líp, tím spíš, že ze závěru doslova trčí pár velice konkrétních (politicky laděných a silně kontroverzních) narážek, čímž jsem rozhodně nebyl potěšen a trochu jsem dostal strach, zda mi celou tu dobu nevěšel Medem na nos pseudoumělecké bulíky a Anina poznámka o mělkosti obrazů nebyla jen alibistickou přikrývkou pro porvrchní a mainstreamově orientovanou agitku. Inu, Caótica Ana je tanec na nejasné hraně mezi troufale svojskou uměleckou výpovědí a lacině šokujícím kýčem, kde se těžko registrují prešlapy a není divu, že vzbuzuje značné kontroverze. Tím pádem cítím potřebu definitivně se přiklonit k jedné názorové straně a udílím ne úplně čistých, přesto rozhodných pět hvězdiček. Protože tento film zkrátka nemá obdoby, ať už to vnímáte v jakémkoli smyslu. P.S: Manuela Vellés odvádi v roli Any velmi suvérenní a přirozený výkon, čímž se řadí mezi halvní přednosti filmu a bylo by ostudné ji nezmínit.*****MŮJ FILM ROKU 2008 (česká kinodistribuce) ***** (23.11.2008)

Chaotická Ana zanechala dosti chaotické dojmy...ani ne tak pohráváním si s minulými životy a jejich prolínáním do životů současných, jako spíš tím, co v současném Anině životě zůstalo jen tak nahozeno, nedořčeno...co třeba podivná role Justine a hypnotizéra? Otec nazývaný láskyplně monstrem? Náhlá cesta do Ameriky na lodi kamarádčina otce? Proměna malující hippie girl s dredy v american girl v bílé košilce a botkách na podpatcích? Bylo jasné, že i tentokrát holubice musí potkat sokola, ale podoba jejich střetu byla hodně, hodně podivná... (28.08.2011)