Toy Story 3: Príbeh hračiek

Nejpůvodnější kus Pixaru přišel i potřetí, poprvé způsobil revoluci, potřetí je zase krapet bližší dospělému publiku. Nastavovaná kaše se nekoná, místy na nás mrká nostalgie, spousta odkazů a narážek, jindy se ocitáme v až hororově stylizované školce (to už si myslím bylo pro pěti- nebo šestileté děti moc), přesto nás tyhle plastikové hračky dokážou spolehlivě dojmout. Týrání Kena úžasné. Samozřejmě nejen to!! (04.08.2016)

Poslední bez diskuzí vynikající film od Pixaru, a k tomu famózní závěr trilogie, jejíž první dva díly dělily tři nebo čtyři roky, ale druhý a třetí víc než jedna dekáda. Pixaři dokonale pochopili, že publikum, které vyrostlo s prvními dvěma příběhy Buzze, Woodyho a jejich party (samozřejmě s vojáčky;)), už má teď na hračky jiné nahlížení a dost možná i vlastní děti, a pojalo poslední díl jako velmi emotivní rozlučku - nebo spíš předání štafety a ujištění o nesmrtelnosti dětské fantazie, která se o hračky vždy dobře postará. Nakonec už otevírací i závěrečná scéna jsou toho důkazem. Ta otevírací, z Andyho dětských let, mě rozesmála jako už dlouho nic ("Sirotci!!!"), a pak už jsem se střídavě bavil a dojímal a vzpomínal... a na chvíli uvěřil, že by to nemuselo skončit tak jak by mělo. No a pak je tam taky Totoro:))) A jelikož český dabing je opět excelentní a závěrečné titulky opět podkresluje nenapodobitelný hlas Pavla Bobka, má Toy Story 3 vše, co by měla mít. 90%. Navždy. (23.09.2014)

Hlavní témata dne: Loučení, opouštění dětství a soudržnost. Celý film je silně na pomezí mezi světem dospělých, tím dětským a světem hraček, sámo. Balancuje, bilancuje a docela děsí. Neměl jsem rád klauny. Teď k nim nemám rád ani opičky s očky podlitými krvičkou, růžovou, medvídky, jahody .. a prokleté duše batolat uvězněné v groteskním ukrutně silném přerostlém těle s tupě nepřítomným pohledem do nikam, která nechápou utrpení svého bytí (Tak na mě ta postavička alespoň působila. To fakt bylo moc. Jak sedělo a hypnotizovalo měsíc? To mě chtěli v tý pohádce jako psychicky rozložit?!) Nostalgická jízda to je spíše pro dospělé. Víc si užijou všechny její aspekty. ___ Miluju sledovat technickou stránku Pixarovek. Miluju umě zakomponované záběry, kde se jimi chlubí (útěk z pytle na odpadky, ..) Miluju jejich cit pro detail a hravost. Ani Toy Story není výjimkou. Chci ale nové značky/hračky. Hezké rozloučení se serii. Jen těch vzletných skupinových porad mohlo být méně. Stejnak se vždycky probíralo akorát to, jak musí držet together pospolu. Pak se kousli, rozhádali, poztráceli .. jen proto aby se znovu hledali a znovu radili. Hračky jedny nenapravitelné! Btw, proč ten oř kňučel psí řečí? (30.12.2010)

Nejdospělejší. Nejvíce nahláškovaný a pravděpodobně i obdařený nejlepším příběhem. Záporák Mazel je totální paráda. Stejně jako Buzz v módu záporák. "Sklapni ty prase je po večerce" a následně Španěl. Finále na skládce považuju osobně za jeden z nejvíce emocionálních závěrů, které jsem kdy spatřil. Nesmím také zapomenout na parádního Kena. Tvůrci se prostě pustili ze řetazu a já se skvěle bavil. Celou trilogii považuju za to nej co Pixar stvořil. A tenhle díl je navíc úplně nejlepší. 100% (29.10.2010)

Technicky je Toy Story brilantní. Co se práce s emocemi týče, nemá Pixar konkurenci. Způsob, jakým dokáže DĚSIT skrze věci na první pohled roztomilé je až zarážející a skutečně strašidelný. Je dojemné, jakým způsobem se tvůrci dokázali po patnácti letech vrátit tam, kde začínali. Co je to ale platné, když příběh stojí za starou bačkoru a bez zjevné logické návaznosti je jen poskládan z různých scének, z nichž některé jsou brilantní a mají svoje místo (retrospektiva růžového medvěda), jiné jsou velmi zábavné, ale v příběhu nemají co dělat (Ken ukazuje Barbie svůj šatník). Výsledkem je prazvláštní paradox, kdy jsem odcházel z kina dojat, rozněžněn a naplněn a přitom zklamán a lehce naštván... A doteď jsem se nedokázal rozhodnout, které dojmy ve mě převládají... (06.08.2010)