Toy Story 3: Príbeh hračiek

Scénář: Michael Arndt, John Lasseter, Andrew Stanton, Lee Unkrich .. Máš ve mně přítele. _ Kluci a holky v Pixar Studia ho u mne mají ve dne v noci už několik let. Navíc Toy Story je moje srdcovka a byť na originální VHS kazetu už sedl nejen prach času, díky synovci jsem měl v posledním roce mnoho příležitostí na reprízu a vždy jsem si původní dvojici filmů užil, podobně jako před dlouhými lety. ___ Kdybych měl být objektivní, musel bych dát trojce Příběhu hraček jen za lepší tři. O žádnou extrémně vtipnou záležitost se nejedná, rozjezd je poměrně vláčný a k tomu se rozehrává ve velice podobných, jen lehce variovaných kolejích. Navíc, jelikož mám Toy Story (1 i 2) nesčetněkrát nakoukané, nepůsobilo až tak emocionálně silně ani to vyzdvihované setkání po letech. Naštěstí od přesunu do Sluneční školky dění nabere ty správné obrátky, přidá se Ken, španělština, apod. a body k dobru jdou hodně do plusových hodnot. Souhrnem se jedná o důstojné pokračování, které si na nic extra nehraje a (možná až moc) sází na nostalgii svých již zavedených diváků. ___ No(voroční update), stačilo pár repríz trojky u televize a i ta sahá po nesmrtelnosti a pevně uzavírá kruh. Se vším dohromady se jedná o nejlepší animák roku 2010. (17.06.2010)

Pixar ve mně má přítele. Špičková nostalgická cesta se starými známými, kteří ani za ta léta od prvního dílu neztratili nic ze svého kouzla a vtipu a i dnes nakopávají většinu animované konkurence do zadnice. Animace výborná, vtipy pobaví malé i velké a posledních 20 minut je naprostá emocionální pecka. Při konci opravdu nezůstane žádné oko fanouška suché a jako završení jedné životní etapy Andyho a celé trilogie funguje bezchybně. Stejně jako celý film. (31.10.2010)

Technicky je Toy Story brilantní. Co se práce s emocemi týče, nemá Pixar konkurenci. Způsob, jakým dokáže DĚSIT skrze věci na první pohled roztomilé je až zarážející a skutečně strašidelný. Je dojemné, jakým způsobem se tvůrci dokázali po patnácti letech vrátit tam, kde začínali. Co je to ale platné, když příběh stojí za starou bačkoru a bez zjevné logické návaznosti je jen poskládan z různých scének, z nichž některé jsou brilantní a mají svoje místo (retrospektiva růžového medvěda), jiné jsou velmi zábavné, ale v příběhu nemají co dělat (Ken ukazuje Barbie svůj šatník). Výsledkem je prazvláštní paradox, kdy jsem odcházel z kina dojat, rozněžněn a naplněn a přitom zklamán a lehce naštván... A doteď jsem se nedokázal rozhodnout, které dojmy ve mě převládají... (06.08.2010)

Tak vám nevím - neměl bych se na ty americké animáče zlobit, že stále zřetelněji tíhnou k realistické grafice a svou animovanou formu využívají hlavně k tomu, aby mohly na diváka sypat jednu vlnu atrakcí za druhou a přimíchávat do tolik kýblů ťuťu nuňu roztomilosti, že by to hraná forma neunesla a asi by se dojetím roztekla? Asi ne, protože tolik nápaditosti, filmařské bravury a napětí, kolik nabízí Toy Story 3, se hned tak v nějakém hraném blockbusteru nevidí. ___________ P.S: Vysvětlí mi někdo, jestli je Svěrák věstec nebo vlastník stroje času, nebo jak on to vlastně dělá, že vždycky když natočí nějaký film, tak se o pár dní později objeví nějaký velkolepý spektákl s množstvím podobných prvků? :) (24.06.2010)

Do mých očekávání se třetí Příběh hraček strefil tak napůl. Asi jsem to čekal trochu odvázanější a samotný ‚Prison break‘ považuji za těžce promarněnou šanci. Těch pár mrkání na odrostlejšího diváka mě nechávalo docela v klidu, takže jsem dlouze přes hodinu obdivoval spíš to, jak ten svět v HD dobře vypadá. Pak se hračky chytily za ruce a já dostal emocionální pálku, ze které mi šly slzy do očí, aby to vydrželo až do závěrečného posezení na trávníku. Ale v poměru stopáže se mi to zdá docela málo. (22.10.2010)