Grindhouse: Auto zabijak

Nuž, prvá polhodina ma bavila a očakával som, že zvyšok filmu ma bude baviť ešte viac. Čakal som poriadnu štýlovú jazdu. Dostal som však len kopu blbých kecov, pripadal som si ako keby som sa pozeral na kurín plný sliepok. Bol to síce pravdivý obraz komunikácie viacerých žien, ale aby to vypĺňalo tak veľkú časť filmu? Quentin, Quentin...Lee však bola krásna a konverzácia s Jasperom bola veľmi vtipná. Mo - mo - mo - motherfucker!!!45% (28.08.2008)

Ukecaná a roztahaná volovinka (hlavně tedy první polovina). S titulky bych tento film asi hodně těžko skousl:-) Akčních scén střídmě (spíš druhá část a konec), ale když už nějaká brutální a přímočará akcička přijde, tak je to natvrdo a krasně živé. Atmosféra ušla. Klasické tarantinovské dialogy a akce jsou nepopíratelné...Viditelný vliv tzv. nezávislé hororové produkce 60. a 70. let v subžánrech epxloitation movies, sexploitation v kultovkách jakými byly např. "Divocí andělé" nebo Meyerův "Faster Pusycat Kill,Kill". Později třeba "Takoví normální zabijáci"! Pěkné baby, ale neskutečně tupé nadrženecké kecy, takřka o ničem.. Chvílemi bych ty dvě partičky mladých holek s chutí nakopal do prdele! Čekal jsem (jak jinak než velmi originální-stylový film), nakonec jsem byl však trochu tímto projektem zklamán..Tímto filmem mi velký Quentin až takovou radost rozhodně neudělal a nebudu určitě sám..Překvapila mě jen krásná Vanessa Ferlito svým sexy tanečkem, perfektní hláška o Angelině Jolie v baru, sednoucí oldies hudba a závěrečná naturalistická honička starých klasických amerických bouráků Austin a Dodge alá "Bullit" nebo "Vanishing Point", ale to je tak asi všechno..Možná to chtělo o něco komplikovanější scénář..Konec a obracení karet byl však velmi nečekaný:-) Jestli se z toho stane kultovní věcička, nechť ukáže čas... (16.08.2008)

Nějaká ta šikovná režisérská libůstka, tradičně poslouchatelný soundtrack a sem tam milé cameo. Víc mi Tarantino nedal a touhle zoufalou podívanou mě tak maximálně naštval. Dvě úplně stejné party načančaných přitroublých kočiček s dialogy otravnými tak, že i rozhovory z horších režisérových scénářů se zdají na úrovni geniality. A k tomu na dlouhé minuty mizející hlavní záporák, díky kterému je vidět jeden nesexy taneček a jedna utahaná automobilová honička. Pošuk z videopůjčovny na čas přišel o nápady a stává se znovu pouze pošukem, který se rád dívá na poněkud zvláštní filmy. Neberu mu to, ale ať se v tom případě nechvástá nálepkou jakýchkoli "nej". S odstupem více než dekády jednoznačně nejhorší tarantinovka, naštěstí znamenající čiré dno, od kterého se šlo odrazit jedině vzhůru, naštěstí rovnou o spoustu pater. (14.03.2008)

Auta a kočky perfektní, nejlépe, když se tyhle dva elemendy potkávají pěkně tělo na tělo, respektive kolo na ksicht. Bohužel stopáž je naprosto neuvěřitelná a pachuť nudy přichází už po slabé půlhodince. Dialogy jen pro dialogy jsou místy hodně slabé a zachránit by to mohlo jen víc Kurta, víc honiček a hlavně míň keců. (03.09.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)