Vodnická čertovina

Povedená pohádka s exkluzivním vodníkem, okouzlující čtveřicí podvodníků, sympatickým porybným a makovými buchtami. Dospělí musejí chtě nechtě ocenit i to logopedické okénko s říkačkou: "Žalovala žluva z věže, že žížala žere vleže. Se žrádlem jsou potíže, žbleptla želva ze spíže." Moji perverzní kamarádi by jistě zmínili to, že některá logopedická cvičení jsou jednoznačně nácvik na to, co chlapci využijí v budoucnu. Je to náhodou docela prozíravé, co se v mládí naučíš... (18.05.2014)

Tato pohádka se teda opravdu nepovedla. Nevím, jestli se novodobým dětem líbí a nevím, jestli se líbí dospělým, kteří v té době dětmi byly, takže nevím, jestli můj názor sdílí i ostatní, ale mě přišly dialogy a scény příšerně trapné. Hvězdičku za herecké obsazení a taky proto, že to odpad je pro tuto pohádku přece jen až příliš tvrdé hodnocení. (22.02.2015)

Pohádku jsem viděla úplnou náhodou, dobrovolně bych se na ni zřejmě nezaměřila. Uznávám, že je vtipná a svým způsobem ujetá, to hodnotím pozitivně, v pohádce to na mě působí jako přidaná hodnota. Herecké obsazení bylo zajímavé, najde se i nějaké to poučení. Pořád je to ale televizní pohádka se všemi svými zápory. (26.03.2013)

Tak nápad je to poměrně originální, ale na druhou stranu ne moc pohádkový - vlastně je zde z pohádkových atributů jen šišlající vodník, a ten do děje nějak aktivně moc nezasáhne. Spíše by se jako popis hodilo něco jako naši furianti v malém, nebo velká vesnická ostuda, napálený švec a krejčí či tak něco. Prostě vesnická historka. Ale jo, koukat se na to dá, ostudu té povedené čtveřici člověk přeje, vše nakonec dobře dopadne, pár vtípků pobaví. (23.02.2015)

Tomu se nedalo ani vysmát. Nic, čeho bych se v tomto nemotorně provedeném kýči mohl chytit. Jediné, co za něco stálo, byla stylizace do blahobytné doby přelomu 19. a 20. století. (Nebyla to ale doba až tak blahobytná, abych mohl brát vážně v roli sebevytrestavších vykuků dva rybařící pytláky. Snad jsem zaujatý proto, že můj praděda, než se stal hajným, přilepšoval si chalupnickou stravu upytlačenými zajíci a bažanty.) Při sledování jsem považoval tento debilní paskvil, výplod šílence, kravinu na kvadrát za doklad, že už v 80. letech uměla televize produkovat pohádkový aušus a teď koukám, rok 1995. No tak to jsme doma. Kdo Vodnickou čertovinu viděl, jistě bude se mnou souhlasit, že je to svého druhu příspěvek k tehdejším podnikatelským komediím. (24.02.2015)