Majestic

Tento snímek mi zase tolik nepřirostl k srdci jako jiné tohoto režiséra. Přijde mi až moc přeslazený a sentimentální. Herce Jima Carreyho moc nemusím, ale tady v roli vážnější mi zase tolik nevadil. Frank Darabont je výborný režisér ale podle mě se jeho kvality spíše projeví na Kingových knižních předlohách. Líbilo se mi prostředí, atmosféra i herci ale když Majestic porovnám se skvosty, který tento režisér natočil, k tomu si připočítám trochu zbytečně dlouhou stopáž v délce 152 minut, tak bohužel nemůžu dát vyšší hodnocení. 60% (02.01.2009)

Třetí celovečerní film Franka Darabonta (pominu-li jeho televizní tvorbu) a zároveň jeho film nejslabší... Majestic měl být zase velké, epické vyprávění na pomezí mýtu a síly klasického dramatu, ale nějak se divákovi postupně mění před očima a modifikuje v sice nadstandardní, ale přeci jen lehce kýčovitou filmovou zábavu. Cítím tu takový napoleonský komplex (nemající nic společného s výškou postavy) - tvůrci chtěli vítězit na mnoha frontách najednou a celá taktická složka, tedy koncepce snímku, se jim trochu rozvolnila a rozpadla. Majestic má několik silných motivů - v základní významové linii byl zřejmě myšlen jako poklona klasické éře Hollywoodu. Což se dá spokojeně kvitovat, i když právě stylizace ke kýčovité estetice té doby tomuto filmu z dnešního pohledu trochu láme vaz. V další rovině najdeme téma mnohem závažnější - padesátá léta a dobu, což film spojuje s mnoha dalšími podobnými snímky s touto tématikou - obdobím mccarthismu, honu na komunistické ,,čarodějnice" (lze ho chápat jako mnohem mírnější paralelu k padesátým létům ve východním bloku). (Nejblíže je Majesticu asi konverzační komedie Na černé listině, v níž exceluje Woody Allen, či vynikající černobílé drama George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí a samozřejmě životopisné drama Trumbo...) Nevím, jak byla tvůrci zamýšlena příběhová eskapáda, každopádně toto rámcové uvození příběhu trochu ztrácí sílu svým odklonem k romantickému a patetickému dějovému vzorci...(dualita světů - čistota a nezkaženost toho maloměstského x iluzívnost či zdánlivá idyličnost, pod níž je ale skryto pokrytectví a politikaření toho velkého, hollywoodského...) Hlavní hrdina se na základě ztráty paměti stane někým jiným, těžiště se přesune spíše k úvahám o ztrátě a znovunalezení domova a lásce, rodičovské i té partnerské... Co ve filmu funguje ale velmi dobře, je ukázněné a seriózní herectví představitele hlavní role Jima Carreyho. Jeho charismatický výkon je kladnou devízou tohoto snímku. Frank Darabont klade pro něj zcela příznačně důraz na humanitní ideály a lidské poselství svého snímku, film má dojímat, ale i morálně a eticky vzdělávat. Tvůrčí postup typický nejen pro mainstreamový hollywoodský proud ,,rodinných" dramat, ale i pro analogie v dalších národních kinematografiích - v té naší je analogií třeba scenáristický přístup Zdeňka Svěráka či režisérský Jana Hřebejka... Sám Frank Darabont by ale nejspíš rád slyšel v téhle souvislosti jméno hollywoodského vzoru - režiséra Franka Capry... (25.11.2007)

Nový film Franka Darabonta pro mě není rozhodně žádným zklamáním. On totiž chtěl natočit poctu filmům Franka Capry, což se mu rozhodně podařilo. Nerealističnost, nostalgie, vítězství dobra nad zlem, dojetí, absence jakékoliv hlubší psychologie - to není chyba, nýbrž umělecký záměr. Každému milovníkovi starých dobrých amerických filmů musí tenhle biják udělat radost. Jedinou výtku bych měl stran délky. Tady by opravdu dvě hodinky bohatě stačily. Herecké výkony jsou adekvátní - Carrey je zde tak tlumený, že skoro zapomenete, jak agresivní to bývá(l) komik. Opravdu pěkná podívaná (když víte, co čekat). (24.12.2002)

6 / 10 Jediné, čo mi tento film dal, bolo uistenie, že Jim Carey má na viac, ako na panáka pobehujúceho po pľace a robiaceho grimasy do kamery. Čo ma ale zaráža je réžia Franka Darabonta, ktorá je možno technicky brilantná, ale občas som mal pocit, ako keby to natáčal robot, a nie človek - jednotlivé obrazy sú až príliš dokonalé a tempo je až príliš pomalé, čo až príliš odhaľuje príliš sentimentálny scenár. Proste a jednoducho, celý film je až príliš dokonalý - až tak, že to lezie na nervy. (15.11.2005)

Už jsem měl za sebou Shawshank i Zelenou Míli, tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné, aby Frank natočil další filmovou bombu. A odpověď je asi taková. O bombu se nejedná, ale rozhodně si u mě pověst nepokazil. Majestic je nádherný dobový a stylový snímek, který pomalu plyne od začátku až do konce a postupně rozvíjí příběh jednoho scénáristy, který ztratí paměť a nechtěně se dostane do městečka, kde se stane brzo hvězdou, protože si ho tamní lidé pro jeho vzhled spletou s jistým Lukem, který byl prohlášen během války za mrtvého. Bohužel se ve filmu rozvine dějová linie týkající se FBI a komunistické propagandy, která mně pokazila dojem z jinak krásného snímku. Je mi jasné, že to chtěl Frank okořenit nějakou zápletkou a vložit do filmu americký patriotismus, ale já nesnáším komouše a nesnáším nespravedlnost a tady je té nespravedlnosti na mě příliš. Naštěstí to zachraňuje vyšperkovaný konec v soudní síni a vřelé přivítání v městečku, ale přesto to stálo tenhle film jednu moji hvězdičku. Každopádně Frank opět dokázal dvě věci a to výbornou práci s herci a neskutečný cit pro kameru a hudbu. Tam se s ním může málokterý režisér rovnat. Pokud tedy máte asi 2 a půl hodinky čas a máte náladu se podívat do 50. let v USA, tak si pusťte Majestic. 8/10 (21.06.2010)