Z rovnováhy

Filmařsky to sice neupadá z takového toho svérázného, italskohorrorového průměru, ale dějově je to poměrně slabé. Celé to těží jen z jedné zajímavosti, která ale sama o sobě prostě nemůže utáhnout kvalitní film.. Tím spíš, když i herci (se zoufalým Yorkem v čele) jsou poměrně nepřesvědčiví.... Jako zajímavá detektivní povídka na třičtvrtěhodinovou epizodku nějaké variace“Věřte, Nevěřte“ by to mohlo fungovat, ale v téhle formě-za mě-Ne-é. (24.01.2016)

Já jsem rozpolcen. Tohle pozdní giallo totiž sleduje osudy svého českého a anglického distribučního názvu, kdy kvalita filmových složek zásadně kolísá a rovnováha se nedostavuje. Originální a působivé momenty střídají ty amatérské či dokonce nudné, například York je v hlavní roli ucházející, ale Pleasencův inspektor je někdy až směšná karikatura. Přesto všechno ale stojí za vidění, právě i pro fanoušky žánru, kterým toho kromě několika pěkně zpracovaných trademarků gialla (většina vražd) nabízí nové a originální momenty (obrácená práce s pointou) nebo určité milníky (v podstatě rozloučení se s legendární Edwige Fenech). (28.12.2020)

Chuťovka z dílny podceňovaného režiséra který rozhodně točit uměl což dokazuje i tento originální snímek kombinující giallo a psychologické drama fyzicky chátrajícího muže kterého tak fantasticky ztvárnil Michael York jehož postupná proměna je špičkově provedena. Dále potěší veterán Pleasence který nikdy nezklame a má oblíbenkyně Edwige Fenech která okouzlí v každém filmu. Moc pěkné. (27.02.2010)

Deodato se vytáhl, když přišel s tímto dekadentním originálním filmem plného zoufalství a deprese. Michael York v roli hlavního hrdiny podal neskutečně odzbrojující výkon. Několik vskutku silných scén, ze kterých mě slušně zamrazilo v zádech. Vidět takové dítě na houpačce bylo strašně smutné a děsivé zároveň. Po Tenebre druhé nejlepší giallo 80. let. Fenech byla neskutečná kočka a tady jako čtyřicítka se mi líbila ještě mnohem víc. :-) UPDATE: Velmi mizerná hudba, ale na lepší nebyly peníze... (12.11.2015)

Deodato zklamal. Mít ve svém filmu nejkrásnější herečku všech dob a při její erotické scéně ji přikrýt Yorkem, to je opravdu na pováženou. Přitom Edwige Fenech se mnohdy nestyděla ani při výstavě kožešinových zvířat. V dalších ohledech už si naštěstí vedl o něco lépe. Zprvu klasické giallo se záhy mění, odhalením vrahovy identity, v psychologický thriler a obě polohy dosahují minimálně slušného žánrového standardu. Základními kameny úspěchu jsou v prvním případě především esteticky velmi dobře ztvárněné vražedné scény s gejzíry krve a v tom druhém nesporný Yorkův herecký talent, který přeměně ve vražedné monstrum vdechl život. Deodato však své hvězdě dal až možná příliš mnoho prostoru a místy pak tempo připomíná spíš hamletovskou tragédii než napínavou detektivku. Pro někoho možná vítaná přidaná hodnota, pro mne (pseudolopatu) kapku nuda. A navíc mi York zakryl tu Edwige, hajzl. Silná trojka. (06.12.2016)