Camping del terrore

Ale tak docela solidní slasher, od kterýho bych čekal méně kdyby v něm nehrály Hess, Rassimov a Napier. Filmový veteráni a navíc bych čekal daleko méně kdyby to nerežíroval Deodato. Takhle asi nejen já jsem čekal něco daleko více než jen salsher s pár nudnejma vraždama. Ale mě bylo už od začátku jasný že to nebude tak dobrý. Co mě potěšilo byla sem tam naháněčka, chatka a les prostě umí svoje a maska vraha která byla poměrně strašidelná. Ale zbytek je už spíše takovej čajíček, v 80 letech bylo natočeno daleko více a lepších slasherů. (03.02.2013)

Klasický osmdesátkový slasher nepřináší z hlediska žánru samozřejmě nic nového a podobných snímků v té době vznikala spousta. Nechybí přirozeně odkazy na Pátek třináctého, především scéna v posteli, kdy je oběť probodnuta zdola. Příběh se odehrává v krásné horské přírodě na podzim, kdy stromy hrají všemi barvami. Tábor je pěkně omšelý, prim ovšem hrají zpustlé sprchy, kam by se normálně žádná děvečka sama přes les nevydala. Mrtvých je hodně, kromě vraždění nožem a sekerou dojde i na lesní pasti. Gore není šokující, spíše umírněné, i tak dojde na četná probodnutí, zásek sekerou do hlavy, odseknutí prstů či na nůž z huby ven. A samozřejmě děvečky se svlékají jak na běžícím pásu, což je jeden z typických žánrových motivů. Běsná je ovšem chvílemi kamera, kdy při některých honičkách v lese se člověku až zatočí hlava, nemluvě o ještě běsnějším střihu. Simonettiho hudba je naprosto skvělá, řezavé kytary pěkně stupňují napětí. Vrah je ukázán v záblescích, a tak nechává divákovu fantazii pracovat naplno. Sice v jisté chvíli si lze vraha tipnout bez problému, ale stejně jde hlavně o vykydlení postav. Silné tři hvězdy vytáhnu na čtyři, páč po delší době jsem si opět užil postarší Itálii. Film především pro skalní příznivce, běžný současný divák by se mu měl raději vyhnout. (17.05.2023)

Čekal jsem to teda o mnohem horší. Sice je to totální vykrádačka Pátku třináctýho, ale jakej slasher není, že? :) Dobrej opening, celkově dobře vybudována atmosféra, lekačky fungujou (a že jich je fakt hodně), krve je sice dost, ale chtělo by to lepší gore. Jedná useknutá noha je fakt málo. Zabiják nebyl vyloženě špatnej, ale už teď, po 5 minutách, jsem zapomněl jak vypadal. Jinak opět dobrá práce, Deodato. (25.05.2020)

Deodato berie koncept klasickej vyvražďovačky, ale chaotickou réžiou a strihom (veru neodvážim sa typovať, nakoľko ide alebo nejde o zámer) diváka sústavne dezorientuje v čase aj priestore. Vytvára nočnú moru, doťahujúcu na Fulciho klasiky. Claudio Simonetti navyše pridáva unikátny soundtrack, mixujúci prvky klasiku hororvej hudby z prelomu 60-tych a 70-tych rokov, carpenterovské neskoré 70-tky a disko mid80-tky. Prehľadne a funkčne. Hidden gem talianskeho hororu. (15.08.2022)

Tady se Deodato fakt nepředvedl ... Ubohý slasher, který nemá ani ty gore efekty, které bychom mohli od "mistra teroru" čekat, ani násilí, nic ... Spatlanina táborového slasheru s nějakými těmi rodinnými problémy místních obyvatel, ale tak strašně nudná a pitomá. Ani David Hess to nezachránil, ani úžasný soundtrack. Tohle Deodatovi fakt neuznávám, prostě je to zdlouhavé, natahované, herci tradičně hrozní, vraždy jsou divně střižené (pokud jsou už vidět). Dobře, počítám nějakou tu nahotu...ale jinak vyloženě odfláklé dílo o kterém se nedá bohužel ani napsat, že by bylo tak špatné, až je dobré ... Málem jsem se unudil k smrti. Hrůza. (25.09.2008)