Svatej z Krejcárku

Nemám ponětí, jestli tenhle film taky spadá do tzv. nový vlny, ale mám pocit, že by bylo lepší se vysrat na nějakou snahu o umění a natočit to vážněji a zaměřit se víc na ty šedivý životy lidí žijících v nouzový kolonii. Tohle je takový plácání od ničeho k ničemu s hromadou bizarních postav a postaviček, který žijou všude a zároveň nikde... Je to takový chaotický dílo, který mi stačilo vidět jednou. Podruhý bych se na to už nedíval. Jestli tady něco stojí za zmínku, tak je to herečka Jaroslava Vysloužilová. Tu jsem do teď vůbec neznal. Respektive jsem teda viděl některý filmy, kde hrála, ale v paměti mi neutkvěla. Ovšem tady v roli přelétavý Magdy je výborná. A navíc i po stránce vzhledu výrazná a zajímavá. Škoda, že moc toho nenatočila. (15.03.2022)

Je až neuvěřitelné, kolik kvalitních filmů přinesla slavná československá nová vlna a jak moc to kontrastuje s marasmem současného českého filmu.  Film je jakýmsi  až bizarním leporelem svérázných postaviček z žižkovské periferie, přičemž velkou roli tu hraje i nadsázka až na hraně reality a snu. Zároveň svou syrovostí onen tehdejší žižkovský svéráz asi dost věrně odráží. Snímek, který byl ve své době jen jedním z mnoha podobně kvalitních, přičemž se jiné zapsaly do povědomí mnohem výrazněji a trvaleji, úroveň současné české kinematografie i tak hravě převyšuje o několik tříd. (09.04.2022)

Jestli tento film nenaplnil ocekavani do nej vkladane, tak bych chtel velice rad poznat ty paprdy jejichz ocekavani zustalo nenaplneno. Jedna se o grandiozni, tragikomicky pribeh,jenz vsak nemuze zkoncit jinak nez SEKEROU. Vaclav Kotva v roli pana Ciny nas vede pouze a jenom jeho osobni cestou,na ktere je doprovazen svymi kamarady v cele s Martinem - Frantiskem Peterkou. "Ano jsem stastnej. Opravime strechu a pojedeme v zime na hory,mam na knizce deset tisic..." (05.01.2009)

Československý tragikomický snímek z Žižkovského předměstí. Hlavní postavu dobromyslného až naivního prosťáčka Lájoška Cínu ztvárnil V. Kotva, muž známý především z malých či nepatrných rolí. Dobrota, tolerance, skromnost, trpělivost a náznak nadpřirozených schopností u tohoto muže je tak evidentní, že mu blízcí přátelé říkají Svatej. Vedle hlavní postavy můžeme sledovat herecké umění F. Peterky, jehož role hlučného bohémského závozníka Martina Zacha byla velmi výrazná, avšak pro samotný děj až tak podstatná nebyla. Jednoznačně největší objev v tomto snímku pro mě představuje J. Vysloužilová, hrající atraktivní, dominantní ženu Magdu, matku čtyř dětí, jejíž morálka klesla na samotné dno. Právě citový vztah a jeho vývoj Lájoška vůči této nehodné osobě považuji na dramatu za nejzajímavější. V momentě, kdy tato žena bez zábran přesvědčí nebohého Lájoška, že spolu mají dítě černé pleti, mnohého diváka napadne, že tento vztah neskončí zrovna šťastně. Ve snímku se často objevují scény z obyčejné žižkovské pivnice, kde spolu s Lájoškem a Zachem tráví čas intelektuál Samuel a cynický hrobník Jožka. Snímek se mi osobně nejeví jako obzvláště podařený, neboť kromě chaotického začátku obsahuje nekteré zbytečné scény, jež odvracejí pozornost od hlavní dramatické linie, avšak díky neokázalému a neokoukanému herectví V. Kotvy a přesvědčivosti a sex-appealu zapomenuté J. Vysloužilové volím nadprůměrné hodnocení. (25.07.2013)

Nevím kolik hlavních rolí Václav Kotva dostal, ale možná je tohle jeho životní, byť si jej asi budeme pamatovat z jiných rolí. O Žižkově se toho namluvilo dost, sám toho taky hodně pustil jeden z nejslavnějších rodáků Jiří Krampol. Byla to asi drsná čtvrť a František Peterka, jinak známý především z komedií, se role zhostil dobře, ale zase tak těžké to neměl, když na to vypadal. Film je hlavně o tom, jak se tak dlouho ustupuje ze svých pozic, že už není kam ustoupit. Konec tak vyloženě spěje k tragédii, když je dobrák ždímán o sto šest a nikdo to neocení. (16.03.2022)