Zóna soumraku
Twilight Zone: The Movie
VOD (2)
Obsahy(2)
Čtyři renomovaní hollywoodští režiséři vyprávějí různé hororové či sci-fi příběhy a prozkoumávají tak prostor za hranicí reality ve své vlastní verzi klasických příběhů z kultovního seriálu Roda Serlinga.
Čtyři hororové či sci-fi příběhy natočené čtyřmi slavnými režiséry, zpracované na motivy populární televizní série Roda Serlinga, navíc okořeněné vtipným prologem a epilogem. V prvním příběhu se setkáme s velkohubým byznysmanem, jenž z duše nenávidí židy, černochy i asiaty. Ten je jednoho večera nevysvětlitelným způsobem transportován zpět do roku 1940, kde je ve Francii pronásledován Nacisty. O deset let později se ocitá coby afro-američan uprostřed shromáždění Ku Klux Klanu a nakonec se objeví v šedesátých letech jako Vietnamec ve Vietnamu. Ve druhém příběhu přijíždí starý muž do domova důchodců a záhadně způsobí, že přání tamních obyvatel se stávají skutečností - pomocí nějakého podivného kouzla je reinkarnuje do jejich mladších já. Ve třetím příběhu mladá žena sveze záhadného desetiletého chlapce domů, ovšem uvízne s několika dalšími lidmi v alternativní realitě, kterou chlapec vytvořil ve své fantazii. Čtvrtý příběh sleduje cestujícího v letadle, který vidí podivné stvoření na křídle, jenž se snaží letadlo zničit. Nikdo mu však nevěří.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (68)
V 80´ rokoch bolo za horor považované všetko, čo sa i minimálne oprelo o myšlienku, ktorá sa nestretla s realitou. Uznávam, že sú poviedky poučné, hádam aj úsmevné, no definitívne NIE hororové. Už som si však zvykol, že ľudia robia z komára somára. Pre deti ideálne (!), pre fanúšika žánru vyhľadávajúceho razantné vsuvky v podobe temnej atmosféry či gore, absolútne zbytočná skúsenosť. ()
Prolog v s Aykroydem a Brooksem krátícími si čas při jízdě noční krajinou je fajn, ale první dvě povídky jsou o ničem a ty další dvě už sice zaujmou námětem, ale kazí je nadsázka a herecké přehrávání. U mě vyhrává třetí segment (zfilmování působivé Bixbyho povídky Je to dobrý život) o nezvyklém chlapci (dobře obsazeném) a totálně prohrává Spielbergův domov důchodců. Celkově jde o dost slabý a zbytečný povídkový film, těžící z nostalgie po starém klasickém mysteriózním seriálu. ()
1. Time Out (John Landis) (4*): Po skvělém i vtipném úvodu se dvěma chlápky na cestách (taky v režii Landise) zde začala rovněž poutavá mysteriózní povídka, podle všeho navíc natočena dle původního námětu. Hon na arogantního muže v několika volně proložených surrealistických variacích (od obyčejné hospodské party přes nacistické důstojníky až po Ku-Klux-Klan) mě bavil, ač k plnému nadšení ještě nějaký kus chyběl. 2. Kick The Can (Steven Spielberg) (4*): Prakticky jedinou malou vadou na této dobrosrdečné a neškodně sentimentální povídce o věčnosti dětské duše by mohlo být, že zde již nejde o původní námět, ale remake starší seriálové povídky. A tak navzdory několika dobře obměněným detailům v zakončení příběhu jde o zpracování sice důstojné, ale pro znalce původní povídky zároveň i trochu zbytečné. 3. It's A Good Life (Joe Dante) (2*): Jedinou věc, kterou jsem ocenil na Danteho povídce, je vypravěčský postup, jakým je legendární epizoda Zóny soumraku v nové podobě zpracována. Zatímco u Spielbergovy povídky znalec originálu ho snadno odhadne hned v první scéně, v tomto případě mě bavilo postupně hádat, z jaké původní seriálové předlohy tato povídka vychází. Dante zde chytře hází i falešné indice (zmíní se název města z epizody A Stop at Willoughby, příběh vypráví z pohledu mladé ženy na cestách, což připomene zase díl Hitch-hiker) a odhadnout originál jsem dokázal až v polovině povídky. Jinak musím říct, že osmdesátkové zpracování příběhu proniklé tehdejší popkulturou mi vůbec nesedlo. Ten příběh manipulujícího kluka s alegorií totalitní společnosti má dle mého názoru vytvářet děsivý pocit v člověku v první řadě z hlubšího zamyslení se nad rozehranými situacemi. To se zde žel moc nedaří, protože Dante tento remake hodně protkal mj. lacinými lekačkami s brakovými monstry. 4. Nightmare at 20,000 Feet (George Miller) (3*): Tak zde původní povídku v režii Richarda Donnera pro změnu vůbec nemusím, připadá mi již časem dávno vyčpělá a ono zpracování s plyšovým medvídkem na křídle letadla poněkud primitivní. O to víc mě překvapil G. Miller, jemuž se stejnou předlohu povedlo zpracovat v podobě celkem snesitelné hororové žánrovky. Jakkoliv nejsem příznivcem velkolepých triků, přehnaných efektů, bleskových střihů či roztřesené kamery a většinou mi nesedí, zde tyto prvky musím naopak i poměrně ocenit, protože mnohem více ve mě vyvolaly onu vnitřní nejistotu, zda viděný přelud za oknem letadla je skutečnost. Pomáhá tomu samozřejmě vybudování strašidelné atmosféry uvnitř letadla, v rámci níž nepůsobí přelud na křídle jako tolik špatný komiksový vtip a ačkoliv jsem závěrečnou pointu znal, tentokrát na mě dokázala i zapůsobit. SHRNUTÍ: Takže film obsahuje 1 novou povídku a 3 ukázkové remaky, z nichž jeden je zhruba stejně dobrý jako originál, ale svým způsobem trochu zbytečný, druhý pak s použitím novších technologií téměř tristní a třetí zas ze stejného důvodu (vzhledem k obsahu povídky) mnohem lepší. Kdybych neznal původní seriál The Twilight Zone z let 1959 – 1964 (jak ho zde asi nezná řada lidí, jelikož v česko-slovenském prostředí v TV nikdy neběžel), asi bych za ty povedené povídky, skvělý úvod a celkově pozoruhodný koncept filmu zaokruhlil hodnocení na 4 hvězdičky. Jenomže s jeho znalostí beru tento celovečerní film pouze jako zajímavý bonus, k němuž se narozdíl od řady původních TV povídek asi znovu nevrátím. [65%] () (menej) (viac)
První povídka Johna Landise je skvělá (4,5*), výborný příběh, kterému seděl takto malý prostor, slušná depka, správný závěr, nutné morální poučení, že :-), takhle nějak si představuji, že by mohl vypadat i seriál z konce padesátých let, i když je to naivní. V dalších dvou segmentech nám ale režiséři Spielberg a Dante přichystali až nevkusně infantilní a pitvořící záležitosti, které s první povídkou vůbec nekorespondují, jsou to dost nepříjemné části bez potřebné kvality, i přesto, že obě mají docela zajímavý nápad, ale to není zásluha ani jednoho těch pánů (Spielberg 1*, Dante 2*). Poslední část George Millera pak napravuje celkový dojem a jako jediná má také náznaky scif-fi, je to slušné psycho, vždycky když jsem v letadle, tak mám podobný strach, že na mě něco vykoukne z poza okénka. Bylo to sice předvídatelné (závěr byl vyloženě obligátní v tomto typu filmu), nápad to má asi nejslabší ze všech 4 povídek, ale zpracování je sugestivní (3*). Celkově průměr. ()
Ďalší dôkaz, že Zóna súmraku rovná sa seriál z rokov 1959 až 1964 a všetko potom môže byť síce fajn, ale už to nie je ono. Skutočne výborná poviedka je zrejme len tá prvá, potom nasleduje síce pekné Spielbergovo nostalgické zamyslenie sa nad starobou, ale asi by sme radšej videli niečo podobne cynické ako predchádzajúci príbeh. V tretej a štvrtej poviedke sa dočkáme klasických osemdesiatkových béčkových monštier, pričom príbeh "božieho" chlapca je lepšie vypointovaný ako strach v lietadle, ktorý vlastne ani pointu nemá, ale má sugestívnu atmosféru a skvelého Johna Lithgowa. ()
Galéria (60)
Zaujímavosti (9)
- Ve filmu si zahrál malou roli i producent Frank Marshall. (Chatterer)
- Zmínka o poručíkovi Neidermeyerovi je odkazem na film Animal House (1978), který také režíroval John Landis. (Chatterer)
- Když Anthony používá své schopnosti, zazní hudební doprovod z arkádové videohry Tempest (1983). (Chatterer)
Reklama