Strážca zákona

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

No, čekal jsem pořádnou kriminálku alá Colombo a dostal se mi lehký valčík podobný právě zdejšímu hudebnímu doprovodu. Zbytečně rozsáhlý psychologický rozbor policisty utápějícího se v alkoholu a poměrně nelogické jednání postav jenom degradují tento snímek do průměrné šedi detektivních story...nebo do šedého průměru? Jo, to zní líp... :-) 55% (16.11.2009)

Noir kriminálka temná jako nihilismus uvnitř hlavy masového vraha, film, jehož většinu omývá noční déšť a který je utopen v kontrastu potemnělých ulic a těch několika denních (záměrně přeexponovaných) záběrů (které mají ovšem takové nepřirozené, mrtvolně bílé světlo...). Hlavní hrdina se (jak velí tradice tohoto žánru) doslova utápí v alkoholu a černá barva není jen barvou policejních speciálních jednotek, barvou jejich aut, zbraní i oblečení, ale také barvou jeho duše... Tenhle film je tak pesimistický, že symbolická naděje obsažená v konci příběhu je vystavěná spíše zase jen pro ten kontrast k všeobecně panující skepsi a pesimismu. Největším kladem tohoto snímku je ten rozměr (možná nereálného) autentického vyprávění, kterému se jinak podobné filmy tohoto žánru tak rády ve své stylizaci vzdalují. Olivier Marchal již svým předchozím filmem Válka policajtů naznačil, že temné vhledy do nitra dění policie umí, MR 73 je však daleko vyzrálejší - přímá dějová linka spojující dvě časové roviny, dokonalá režie, ukázněný herecký projev, vynikající Daniel Auteuil tak připomínající Jeana Reno... Jestli chcete vidět temnou kriminálku bez zbytečných akčních naplavenin, MR 73 vás nezklame... Podobné filmy: Válka policajtů, Purpurové řeky, Sedm, Zodiac (17.12.2008)

Frantíci se opět předvědli. MR 73 je jedna z nejdrsnějších kriminálek, co jsem kdy zhlédl. Tenhle film je o poctě! Poctě k trýzni, kuráži a k životě lidí, podle kterých je film pravdivě natočen. Největším Highlightem filmu je rozhodně závěrečný porod, který mě přesvědčil o tom, že ho v životě na vlastní oči nechci vidět. (18.02.2014)

„Přivádíme děti do tohoto světa, žijeme ve strachu z jejich ztráty, uklidňujeme se tím, že říkáme, že neštěstí je pro druhé, ne pro nás. Pak se to jednoho dne stane. Všechno se zničí, všechny vaše vzpomínky, všechny vaše pocity vyprázdní vaše srdce od slz. Zvyknete si a pozorujete vaše utrpení. Říkáte si, že to nevydržíte, a pak…a pak život nad vámi převezme kontrolu. Nevíte proč.“ MR 73 je vcelku solidní, temné, špinavé krimi s jedinou vadou…oběma hlavním hrdinům se docela těžce fandilo, neb nezodpovědný ožrala a traumatizovaná hysterka možná budí lítost, ale sympatie příliš ne. Justine můj názor nezměnila (ani hormony neospravedlní její zcela dementní chování), sešlý Louis přes počáteční odpor ano, směrem ke konci jsem mu fandil stále víc. A co říct k nekompromisnímu závěru? Inu, Louis konečně našel „koule“ a udělal zkrátka to, co považoval za nezbytné. Právě i kvůli konci dávám slušné 4*. „Co to je?!“ - „Zatčení, které se zvrtlo.“ - „Jak můžeš vydržet v tom svinstvu?“ - „Jsem jako ty, Louisi. Ztrácím naději.“ (18.07.2021)