Život po živote

SMRT! Ano! Jedno slovo. Jeden konec. Jeden břeh. Nový začátek!?!? Nikdo neví, co je po smrti a přesto se jí bojíme a nebo spíše proto se jí bojíme, že? Je to tím, že to, co je po smrti, je neznámé, je neobjevené, bojíme se toho, co neznáme. Nevíme, co máme čekat, na co se připravit. Víme jen, že smrtí vše končí, nebo si to aspoň myslíme. Nechci psát, co si myslím o smrti nebo co je po ní, chci, aby jsme si uvědomili, že to, co známe, jednou skončí a my se na tom druhém břehu prostě ocitneme a ani nebudeme vědět jak. Měli bychom si zavčas přehodnotit plány a vyrazit. Kam? No přece najít smysl našeho života. Všichni ho hledáme a přitom ho máme přímo před nosem. Pod svícnem je největší tma, že? Proč se přetvařovat? Smiřme se s tím, kdo jsme. Užívejme si života, dokud nějaký "máme". (22.09.2011)

Pomalý, nenápadý a prekvapujúco pútavý film, kde sa toho za celý čas veľa neudeje, za to ponúkne pár filozofických otázok, ktoré vŕtajú v hlave ešte chvíľu po vzhliadnutí, a to najmä pri finálnom songu od Radiohead. Výborná Christina Ricci živá, mŕtva a polovicu filmu nahá, Liam Neeson bravúrne ťahá atmosféru a vytvára taký ten super znepokojujúci pocit od začiatku do konca. After.life je pôsobivý film, nenáročný, v istých momentoch bravúrne odvedený a hlavne originálny vo svojej podstate a kontexte. (26.08.2010)

Kvalitný mysteriózny thriller, ktorý ma veľmi zaujal. Christina Ricci sa po autonehode ocitá v pohrebnom ústave, kde jej funebrák Liam Neeson oznamuje, že je mŕtva. Tomu však samozrejme neverí a tak sa odtiaľ snaží utiecť a zistiť, čo sa vlastne deje... Stala sa obeťou psychopata, ktorý s ňou má neisté plány? Alebo je iba duchom, ktorý sa nevie zmieriť so svojím odchodom? Každopádne, počas pozerania sa dá čo to vytušiť a tak finále neponúkne veľké prekvapenie v štýle 6. zmyslu, ale aj napriek určitej predvídateľnosti dokáže miestami pekne zamotať hlavu. Prostredie pohrebného ústavu vytvorilo špecifickú atmosféru a hoci si film plynie prevažne pomalším tempom, nuda sa nedostavuje. Herci boli výborní; pri Neesonovi si človek až do samotného konca nie je istý či je dobrý alebo zlý a pre Ch. Ricci to bola rola šitá na mieru, miestami pôsobila až étericky. Sympaticky ich doplnil Justin Long, ktorý tu presvedčil, že je dobrý herec, napriek tomu že už od čias Jeepers Creepers má v tvári stále ten istý vystrašený výraz;-) Celkovo mi film priam dokonale sadol a v ničom na nesklamal. (16.10.2010)

Hned na začátek se sluší pochválit ústřední dvojku za předvedené herecké výkony: Liam Neeson i odhalená Christina Ricci se do svých rolí parádně vžili. Velká pochvala. K samotnému ději ani nemám nějaké výhrady, docela jsem to všechno pobral i si to nějak logicky poskládal. Co mě ale trochu vadilo bylo tempo, které chvílemi upadalo a potom taky ty sny (vidiny), které nám tvoří jen dějově slepé uličky s cílem zmást diváka. Bacha na ně! :-) ... Celkově však nadprůměrná podívaná, která se sice kvalitativně pohybuje mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale já budu hodný a zaokrouhlím nahoru. :-) (16.04.2011)

Rozrušená Christina Ricci po hádce v restauraci s přítelem Justinem Longem sedá za volant a zabije se. Střih. Christina Ricci se probouzí mrtvá v červených šatech na stole v márnici, kde se nad ní naklání tajemně se tvářící Liam Neeson, který je nejen majitelem pohřebního ústavu, ale má hlavně dar promlouvat s mrtvými, a tak o svůj nový přírůstek bude až do pohřbu vzorně "pečovat". Jenže, co když je všechno jinak? Hlavní hrdinka si celou dobu myslí, že nezemřela, v této permanentní nejistotě je po celou dobu, až do zajímavě vyřešeného závěru, současně ponechán i divák. Christina Ricci se neváhala pro účely filmu odhalit a své postavě vtiskla mrazivou přesvědčivost, kterou při vší úctě její protihráč Liam Neeson nedosáhl, a herecky se mi víc líbil i Justin Long v roli náhle osiřelého a nešťastného snoubence. Film občas porušil svá nastavená pravidla, že mrtvou smí vidět a slyšet jenom Neeson, a tak nejasně působí scény, ve kterých Ricci zoufale telefonuje svému příteli a ten ji uslyší, nebo ji zahlédne malý chlapec v okně. Pro mě do té doby neznámá režisérka Agnieszka Wojtowicz-Vosloo disponuje nesporným talentem a její režijní rukopis mně trochu připomínal styl Sama Raimiho v jeho hororech, ale tím nechci tvrdit, že by snad režisérka od něj opisovala. After Life je natočen záměrně velmi chladně, aby se na diváka dokonale přenesla úzkost a beznaděj, kterou prožívá hlavní postava. Ve filmu není jediná pozitivní scéna a divák je nucen u filmu přemýšlet. Dobrá práce. Ve výsledku to nepůsobí jako mysteriozní horor (08.08.2010)