Callasová a Onassis

Orient-Express řek a moří zaklesnutý do skalních ramen árií. Jaký to hlasitý luk do srdcí. Klasika. Amora a Afrodity. Kapitána prvního dějství. Plavby jisker. Přístavu ker poslední scény. Titanicu hrdla písní, když zaplaví jej jiná, titánská vlna ženy v černém. Stůňou tóny tůní souší, které ještě doteď na palubě korzovaly. V korzárově  zastavené náruči. (05.04.2024)

Zajímavý film, ale moc romantiky, málo faktů. Příběh jedné lásky, která neskončila dobře. V tom smyslu, že opěrní pěvkyně Maria Callas ztrácí hlas a po rozchodu s Onassisem, se vytrácí ze scény, zatímco Onassis si bere vdovu po Kennedym a pracuje na rozšíření svého podnikatelského impéria. Člověk si ten příběh připomene třeba díky Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jacqueline_Kennedyov%C3%A1_Onassisov%C3%A1 ....... http://cs.wikipedia.org/wiki/Aristoteles_Onassis ............ http://en.wikipedia.org/wiki/Maria_Callas (01.09.2010)

Trochu jako kráska a zvíře. Herečka hrající Callasovou je opravdu krásná. Její protějšek nevyniká ničím, co by jí (a divákům) mohlo imponovat. Výběr herce byl možná podřízen záměru, že musí vypadat a chovat se právě takto, aby už dopředu vzbuzoval hlavně antipatie. To se tedy povedlo. Jejich vztah tak získává na zajímavosti. Emočně se mě však nedotýká. Myslím taky, že je film zbytečně popisný a dlouhý. Proč dva dlouhé díly? Vizuálně ale velmi povedené... kostýmy, interiéry, exteriéry. A výborná hudba. (05.04.2024)

Netuším, zda je milostná romance dvou slavných Řeků tak zajímavá, aby vystačila na dva filmy. Oni se prostě potkali a pak se zase odloučili. Nic výjimečného. Onassis byl člověk, který toužil po zajímavých a slavných ženách, ale také potřeboval volnost a když jednu dostal, chtěl další. Osobně si myslím, že zajímavější by byly počátky Aristotelesa Onassise a toho jak se vypracoval. Callas zase tak zajímavá není, protože její životopis jsme mohli vidět zde. Nejprve toužila zpívat celému světu, pak jí to najednou přestalo bavit. (07.04.2024)

„True story“ o dvou megacelebritách, natočená dost nezáživným, až uspávacím způsobem. V podstatě červená knihovna s několika hodně melodramatickými scénami, zcela zbytečně roztažená do dvou dílů. Kromě kostýmů se nevěnovala příliš velká pozornost výpravě, digi pozadí jsou jako z roku raz dva. Vše tedy stojí na ústřední herecké dvojici: zatímco představitel Onassise (i díky dabingu A.Švehlíka), působí velmi přesvědčivě, herečka v roli božské Callas sází především na svůj vzhled a jistou – velmi přibližnou - podobnost s divou; jinak už ale nemá co nabídnout, k charismatu Callas má na míle daleko, a v některých – zvláště operních - scénách působí nemotorně a nechtěně směšně (árie z „Carmen“). (03.09.2010)