Pingpong

Je to hrozné, když jsou od začátku herci nesympatičntí jak vizáží, tak i svými výkony. Za jednu z nejtrapnějších scén, jakou jsem kdy viděl, považuji tu ve stanu, kdy Paul mluví o tom, jak našel Franka oběšeného. Něco tak nuceného a nepřesvědčivého se jen tak nevidí. Co se odehraje a jak to proběhne a dopadne, to víme od první chvíle, kdy kamera spočine na Anně z Paulova pohledu. Vlažné drama, které ani moc nestojí za pozornost. (11.09.2008)

Příjemně minimalistické, s důrazem kladeným na uvěřitelnost. Povedlo se, předpokládaný vztah a následný vývoj příběhu se po hodině a půl ukázal jako přesný. Ne, to tentokrát není problém, ale naopak, klad příběhu... Na jednu stranu dobře odvedená práce - a několik parádních detailů - na druhou stranu jen těžko pochopitelná postava Roberta, která mě po celou dobu neskutečně iritovala. Plusem je i němčina, který opět dokazuje, jak krásným jazykem navzdory názoru je, mínusem pak zbytečně nadužívaná cigareta, jejíž důvody jsem sice chápal, ale tentokrát nedokázala posloužit jako zvýrazňující motiv, jak se tomu daří u většiny filmů. Celkově mírně nadprůměrná podívaná, která navzdory pomalu plynoucímu ději a nevýraznému příběhu uteče jako voda... (07.07.2008)

Měl jsem k tomuto filmu docela nedůvěru, vzhledem k zemi jeho vzniku. Ale po zhlédnutí musím konstatovat, že jsem viděl 1 z nejlepších snímků něměcké kinematografie vůbec (a věřte mi, že německé filmové umění nemám rád). Film o zakázané lásce, hudbě, pingpongu a utrpení. Vztahy mezi 3 hlavními představiteli (otce nepočítám, měl vcelku nevýraznou roli) jsou dost komplikované, ale uvěřitelné, reálné. Co se týče konce filmu, také jsem čekal něco "tvrdšího", but on the other hand, jsem s ním "spokojen". Ale pojmenovat syna (Robert) a psa (Schumann) po hudebním skladateli je docela zvrhlost (anebo láska k hudbě, no :-)). (04.07.2008)

Podle tohohle filmu by se mohlo vyučovat jak ořezat scénář, aby v něm nezůstalo nic zbytečného. Pak stačí jeden domek s piánem, zahradou, bazénem a pingpongovým stolem, čtyři herci a pes. Dobrý film nemusí být drahý. Z herců si největší poklonu zaslouží Sebastian Urzendowsky, jehož role opravdu není jednoduchá a on předvedl pozoruhodný výkon nejen na teenagera, ale obecně. Na režisérovi je znát, že začínal jako dokumentarista. A k jeho malému komornímu dramatu se tenhle pohled hodí. (03.08.2008)

Sledoval jsem tenhle film dosti znaven, proto jsem se na něj asi nedokázal pořádně soustředit. Komorní drama pro čtyři herce, které dotváří pes pojmenován po geniálním skladateli Robertu Schumannovi, neboť hudba hraje v oné rodině důležitou roli. Čekal jsem nějaký dramatičtější až tragičtější závěr, ne jen vyšumění do ztracena. Tři a půl. (04.07.2008)