Avatar

Uchvatne, dokonale a komplexne v jednom. Co sa tyka originality zapletky a narocnosti pribehu -> pre porovnanie napr. konstatovanie „Ta pandorska dzungla je prekrasna“, povie niekedy viac ako „Rozmanitost fauny a flory na Pandore je z hladiska spektralnej analyzy na samotnej hranici percepcie zmyslovych receptorov rasy Homo sapiens“. Zaroven potvrdzuje, ze znama vychodna mudrost o „nemoznosti naplnit uz plny pohar“ adresovana postave Jakea z ust samanky kmena Na´vi rovnym dielom patri aj divakovi samotnemu. Konieckoncom aj o tom je ciastocne zaverecna skladba „I see you“. Cameron znova posuva trikove moznosti, pricom tak ako v minulosti, nenechava pribeh a seba nimi pohltit. Prave naopak, ucelovo ich podriaduje potrebam deja. Rovnako nic nestratil zo svojej schopnosti a istoty majstrovsky rozpravat - v kludnych i akcnych sekvenciach je vsetko dianie plne prehladne (vratane funkcnych spomalovaciek a rychlo zoomov) s bezchybnym temporytmom a motivacne je kazda linia dotiahnuta do konca. Vysledkom je moja zaangazovanost na vsetkych urovniach a pohltenost filmom nielen pocas sledovania. Bol som zaroven Jakeom objavujucim novy svet, ale i muzom snaziacim sa absorbovat prave videne v „sirsich suvislostiach“. PS: Hoci sa na dabing dalo pomerne rychlo zvyknut, originalna verzia „vladne“. PS2: Pod Tetsuove tvrdenie, ze Cameron je „genius, v ktorom sa spaja to najlepsie z vedca, vizionara a umelca“ sa podpisujem. (20.12.2009)

Cameron je machr, to bezpochyb. Avšak Avatar působí jako obří ambice se zapsat do dějin filmu svou revolucí filmařiny a snaha se zavděčit všem. Na čemž nemusí být nic špatného a podle finančních úspěchů a oblíbenosti filmu to i zabralo. Bohužel pro mě to není a není mi to ani po chuti. Spektákl krásný, ale ty postavy jsou extrémně nudný, zprávy extrémně plochý a hlavní hrdina nemá skoro žadné charisma. Kalkul, který sice nenudí, ale pořád kalkul. (12.12.2022)

Opojné, velmi opojné. A co mě překvapilo nejvíc – nejen oči a uši si zažijí orgastický hod. Osobně jsem nad milostným spojením pozemšťana s modrou lovkyní cítil dojetí, jaké jsem necítil ani v nejmenším u Titanicu. Avatar žije, nejen oslňuje. Možná je v něm až příliš cítit klasické narativní schéma, ale to nevadí, protože mysl kráčí po známé cestě a zrak i sluch létají v netušeném. Pravděpodobně se najde dost těch, kteří budou mluvit o chladu či aktivistismu. Nic z toho jsem v Avatarovi nenašel. Jen strašně lehké a řemeslně geniální vyprávění romantické pohádky o bytostech svázaných se svou planetou. Společně se Star Trekem letošní jasný vítěz v nejtěžší váhové kategorii. [85%] P.S. Já tu hubu prostě držet nemůžu... Měl bych dotaz: "Podivná směs moorovského envinromentalismu, zemanovské poetiky a vinnetouovské naivity "říznutá" estetikou Pána prstenů" – myslí se tím Zeman Miloš, který objímá stromy? Asi nemám od Karla nakoukáno tak, jak jsem doufal. (15.12.2009)

Asi v polovici filmu už som v duchu kričal: "Preboha, nech už sa začne niečo diať! Ak už nie nezabudnuteľné, tak aspoň zábavné či zaujímavo zrežírované! Prosím!!!". Všetci sme vedeli, že to bude zbierka klišé. Ale Cameron naposledy natočil ako-tak originálny film v roku 1984, takže som v sebe živil nádej, že i tentoraz klišé pretaví v "mýtický archetyp" a povýši ho na "príbeh". Nestalo sa. Nič ako "Ripleyová a jej vzťah s Newt", "T-800 a John" či "Arnold a manželka Jamie" sa nekoná. Pritom tu bola hromada námetov na silné emócie, silné konflikty a silnú drámu. Jake a jeho vzťah k mŕtvemu bratovi, Jake-invalid vo vzťahu k behajúcemu, skáčucemu avataru, Jake-celým-srdcom-mariňák vs. Jake-divoch-a-milovník-prírody... Presne od týchto námetov som čakal, že ich Cameron použije ako grunt a vystavia na nich silný akčno-dobrodružný epos. Nič z toho tam nie je. Ani v náznakoch. Scenár tieto zápletky zahodil a sterilná réžia ich nenachádza. Obrovská škoda, lebo z dejového hľadiska je pre mňa Avatar tým pádom nuda, ktorú zlomia až veľkolepé trikové a akčné scény (počínajúc zničením megastromu). Otázka znie, prečo teda filmu dávam také vysoké hodnotenie? Pretože je revolučný - z hľadiska CGI a 3D, rozhodne a nepochybne. Neuveriteľná pastva pre oči. (17.12.2009)

Tříhodinové bukkake, kde publikum slastně hltá vše, co mu jeho podmanitel Železný Jim dává. Ale stejně jako sexuální akt užitý pro příměr i "Avatar" je velmi mnohoznačný, konkrétně každou úžasnou věc vyvažuje problém vkrádající se na mysl. Snímek je typická cameronovka, tedy to co „lidé od fachu“ pateticky nazývají „velké kino“ - spektákl se srdcem, aneb analyticky vzato precizně vystavěný film, který podle mnohokráte ozkoušené šablony dávkuje technologicky úchvatnou podívanou, dramatickou akci, primární emoce a náznak přesahu. Onen přesah vždy u Camerona prostupoval jako klíčový motiv celé dílo a zpětně ho obohacoval (osud v "Terminátorovi", mateřství ve "Vetřelcích"). I tentokrát je ohromnou silou filmu technologie - vše je dokonalé, stvořený svět bere dech, ale nelze se ubránit deziluzi, že hmotu nahradily nuly a jedničky. Nechat lidi poskakovat se snímači na těle před modrým pozadím už není tak opulentní jako vidět úchvatné efekty navzdory rozpočtu v "Terminátorovi", fascinovaně pozorovat detailně promyšlenou futuristickou vojenskou technologii ve "Vetřelcích" či žasnout nad logistickou monstrozitou projektu jako "Propast" (možná proto propagační kampaň "Avatara" tak zdůrazňovala finanční potíže při natáčení a technologické okouzlení hollywoodských velikánů pozvaných na plac). Podobně se s každým úžasným záběrem fantaskní Pandory vkrádají asociace s kýčovitými obrázky z plakátů či puzzle pro romanticky rozervané teenagerky (vedle kompoziční podobnosti je neoddiskutovatelná totožná barevná paleta). Vyprávění plné v patosu naložených uhrančivých velkých slov a myšlenek o prozření a boji za záchranu starobylého světa zase na druhé straně vyvolává kritické myšlenky, které odhalují prožívanou vinu bílého muže v postkoloniálním světě a jeho sen o přijetí do rodu, který jeho soukmenovci či předci dříve pomáhal ničit a jehož půdu drancovali (ostatně geneticky čisté modráky hrají afroameričtí či indiánští herci), případně touhu přijmout exotický pohled na svět, který narozdíl od diskreditované vlastní kultury ještě skýtá příslib neznásilněného ráje. Paradoxně s sebou tento pohled také nese kritiku závěru filmu, kde hrdina pomůže utiskovaným zvítězit tím, že oni přijmou jejich původnímu smýšlení cizí přístup totální války. Ale všechny předchozí výhrady má pomoc smáznout zdejší všeobjímající přesah ekoligické provázanosti, který je podpírán ideou zření podstaty namísto hmotného povrchu, buddhistickou metaforu s plným šálkem a reinkarnačním mysticismsem. Kdo neuvěří, neprozře. Kdo nevyprázdní svou mysl, nepřenese se do těla avatara a nepozná krásy zdejšího světa. Ale to už tu letos jednou bylo - takřka doslova to samé - ve "2012". Stejně jako Emerichův film i Cameronův epos lze dlouze napadat, ale nic to nezmění na tom, že ve své kategorii je vynikající. Jenže tou kategorií v případě "Avatara" pořád zůstává ohraničený prostor výpravných spektáklů pro široké publikum (pro které je ostatně mnohoznačnost typická), nikoli celá kinematografie. 9/10 (30.12.2009)