Velitel

Že by náborový film do armády? 1)  Náborový film do Československé lidové armády je vhodný pro absolventy pomocné školy a podobné intelektuály._____ 2)  Zatímco pozdější Chlapci a chlapi nabízejí nepřetržitou nudu prakticky po celý vysílací čas, zde jsou mezilidské vztahy (zvláště partnerské vztahy) zobrazeny na běžné úrovni přiměřené době. Ovšem jakmile zabrousíme do služebních vztahů v armádě, do velitelské stránky věci, seriál se vesele rozbučí. Stručně řečeno - čím méně vojny, tím více věrohodnosti. Pro dílo z prostředí profesionálních vojáků je to dost smutné konstatování._____ 3)  Namátkou uvádím pár postřehů z prvního dílu. Největší zloduch z čety se ráno, Bůh mu to odpusť, uleje z rozcvičky. Četa schválně (!) nastřílí, aby se zbavila velitele, ale ten se nedá obelstít. Dobře totiž ví, že se jen chlapci chtějí dostat na žně, aby vypadli z kasáren. Duchaplné vyznání lásky: Já tě miluju. Co ty na to?_____ 4)  Příznačné je, že seriál uvádělo i Центральное телевидение СССР v roce 1983._____  5)  Pohledný 28letý Antonín Procházka (velitel) mě o svých hereckých schopnostech příliš nepřesvědčil. 24letý přitažlivý Jozef Holec (ppor. Boroš, co chodí s dcerou mjr. Válka - Josefa Vinkláře) s velmi pěknou postavou by stál za hřích._____ 6)  Vtipný výstižný koment: krokodlak (odpad). Ostrůvek jakési neostalinské patriarchální utopie, to jsi tedy trefil! (11.08.2022)

Škoda, že minimální reprízování uvrhlo tento seriál takřka do zapomnění, protože jeho i na normalizační poměry mimořádně tupý propagandismus v kombinaci s dokonalým tvůrčím dilentatismem má značný kultovní potenciál. Scénář působí jako metodická příručka pro velitele rozepsaná do sáhodlouhých situací a dialogů, doplněná o několik vysoce otravných milostných zápletek. Režie se marně snaží dohnat naprostou neatraktivitu látky nepřirozeným patosem v herectví (neviděl jsem snad žádný jiný počin z té doby, kde by hrálo tak málo hvězd, asi ten projekt včas prokoukly) i v hudbě (nebyl to věru dobrý nápad svěřit filmovou hudbu přednímu autorovi vojenských pochodů Mojmíru Ballingovi). Pokud by snad někdo chtěl seriál sledovat z dokumentárních důvodů, tak ho mohu ujistit, že občasné vojenské akční scény jsou naprosto směšné, vojáci si dokonce v prvním díle míří při cvičení na nohy. Armáda je pak v seriálu vyobrazena jako ostrůvek jakési neostalinské patriarchální utopie, neboť téměř harmonickým jednotkám vládnou samí moudří, spravedliví a velkorysí mužové. Případné odchylky od ideálu na tomto nic nemění, protože je tu přece očistný proces sebekritiky. Za pozornost stojí též oslava spolupráce s vojsky SSSR a NDR, která ovšem tvůrcům nestála za angažmá jiných než československých herců, takže sovětští vojáci v prvním díle hovoří se šíleným českým přízvukem. Pokud byste po přečtení tohoto komentáře váhali, zda si seriál pustit, vězte, že je to fakt skvělý nechtěný sitcom, o čemž svědčí třeba tento dialog o genderovém útlaku profesionálních vojáků z počátku čtvrté epizody.: Soudruh voják 1: "Copak, vám svobodným, vám je hej. Mě čeká doma druhá směna". Soudruh voják 2: "To snad platí o ženských, ne?" Soudruh voják 1: "Chh. Platilo, kamaráde, platilo. Manželka nacvičuje na spartakiádu. A když přijdu domů, tak místo otevřený náruče na mě čeká lístek, co všechno mám udělat." (10.08.2022)

V seriálu je vše, co od seriálu z roku 1981 propagujícího službu mladých vojáků z povolání v naší drahé ČSLA, očekáváte. Uvědomělého náročného velitele (takového doktora Sovu v uniformě), spoustu práci oddaných gum, nějaké ty vztahy, místy toporné (těch je víc), místy lepší herecké výkony. Scénáristé si dokázali vybrat lepší i slabší chvilky, ale pravdou je, že mě u tohoto ve své době vysmívaného seriálu dokázali udržet. Ti, které dokážou papundeklové seriály dohnat k šílenství po několika sekundách, ocení slušné exteriérové záběry vojenské techniky. Kdybych měl právě s papundeklovými seriály srovnávat, šlo by hodnocení výše, v souboji s nejkvalitnějšími seriály své doby Velitel ale prohrává, i když se ctí. Objektivně se ale držíme někde na průměru. (02.03.2020)

Velitel nám pěkně začíná fanfárami a člověk si mimoděk vybaví příjezd krále v pohádkách. Sem ale dorazí Karosa ŠL 11 s budoucími velitelskými kádry. Vojenská škola je nám představena jako vhodná cesta k seberealizaci, pobratříme se i s milými ruskými spojenci a nakonec se odebereme k první přidělené posádce. A mezitím vztahy, vztahy, vztahy. Pracovní, rodinné a milostné, zatěžované vojenskými povinnostmi. Tvůrci nás sem tam oblaží i nějakou „bojovou ukázkou“, ale pomalé tempo seriálu to příliš nevytrhne. Největším dramatem zůstává milostné tápání / trápení Petra (už i v pokročilém socialismu se vyskytovaly ženy, které se kvůli muži „profesně neobětovávaly“). Podíváme se na cvičení spojeneckých vojsk („obrana západní hranice socialismu!“), během operace „záchrana rozbitých brýlí velitele z NDR“ uslyšíme i chválu německého vojáka na naše JZD (nikdy neviděl víc prosperující družstvo), podplukovníkova dcera se vzdává kvůli nechtěnému těhotenství studií na VŠ, ale vdávat se nechce. Ve čtvrtém dílu nás čeká brutální hippie koncert pro ČSLA a oko latentních homosexuálů oblaží záběry ze Spartakiády. A Péťa se pod tribunou s Husákem konečně vykousne s Klárkou. Ta mu z toho v následujících dílech povine dceru, zatímco on si zaválčí v nové funkci velitele tankového praporu. (01.05.2020)

Zapomenutý televizní seriál z vojenského prostředí počátku osmdesátých let se samozřejmě řadí mezi politicky propagandistické počiny, ukazující život jak důstojníků, o kterých je dějství především, tak i obyčejný kluků na vojenské základní službě. Zkrátka a dobře, vojenský život se vším všudy. Příběh začíná vojenskou vysokou školou a pokračuje vojenským životem takovým, jakým byl. Dnes se to sice už obzvlášť nikomu nelíbí, ale na rčení, že vojna dělala z chlapců chlapy, skutečně něco bylo. Vše bylo především o výchově a to nejen v zodpovědnosti a vůli pracovat, ale i v oblastech techniky, vědy, kultury, sportu a hlavně v ideové politice. A právě ona politika je na celém tomto díle nemalý škraloup, ale zase až tak hrozné to také není. Že v prvních dílech není opomenuto ani ´spřátelené´ vojsko Sovětského svazu na našem území je prostě dáno svou dobou. Dnes by se pro změnu zase použila americká vojska NATO, takže skutečně tomu není co vyčítat. Seriál ve zkratce ukazuje přípravy na atletické závody, cvičení vojsk Varšavské smlouvy či spartakiádu a nebo klasickou vojenskou brigádní výpomoc v době žní či v zimě v povrchových uhelných dolech. Jen skuteční pamětníci, kteří si prošli dvouletou základní vojenskou službu, mohou hodnotit, co se tu zakládá na pravdě a co bylo ideologicky vymyšlené. Pro ostatní seriál ukazuje jen obyčejnou ´vojnu´ s veškerými svými aspekty své doby. Dramatická stránka byla napsaná dobře a děj plně vyrovnaný jak v oblastech vojenské služby, tak i soukromého života hlavních postav. Dnes seriál může sloužit už jen coby vzpomínka současných seniorů a k opovrhování od mladé generace. (23.06.2020)