Kiraware Macuko no iššó

Jak jsem se tak dívala na místní určení žánru "Drama/Komedie/Muzikál", usoudila jsem, že to bude něco, čemu se snad i trochu zasměju, a protože jsem na takový druh filmu měla chuť, s radostí jsem si to pustila... Ale za celých 130 minut jsem se nezasmála ani jednou. Abych to upřesnila: Ač je film Kiraware Matsuko no isshô jakkoliv plný kytičkové barevnosti a poměrně optimisticky laděných písniček, je to především drama - Sice muzikálové drama, ale stále drama. Jedná se o poměrně nešťasný životní osud jedné Japonky, která i když má vůli, jistou dávku optimismu a zajímavou představivost ve stylu Amélie z Montmartru, její přílišná obětavost a důvěřivost jí život spíše zkomplikuje a nedopadne to s ní dobře. I když jsem čekala něco úplně jiného, musím uznat, že to byl silný film a udělal na mě obrovský dojem. Při sledování, jak osudy Matsuko odkrývá její synovec, se totiž každý musí s hlavní postavou aspoň do jisté míry sžít a možná mu pro ni i ukápne slza. Takže, přestože jsem se vůbec nezasmála, jak jsem čekala (naopak mi v některých scénách ukáplo těch pár slz), a přestože uznávám, že celému filmu by určitě neuškodilo, kdyby byl o takové čtvrt hodiny kratší, hodnotím sice ne zcela úplnými, ale přesto pěti hvězdami. Kiraware Matsuko no isshô je rozhodně zajímavá a výjimečná záležitost. ~(4,9★)~ (12.01.2010)

Agrhhh, přechody na jednotlivé příhody ze života Macuko mi přišli udělané ve stylu "random shit" a zprznily mi tak dojem z jinak celkem nápaditého a kreativního filmečku. Občas jsem vážně žasl nad uměleckým zpracováním, nicméně jsem také občas žasl nad tím jak je to nesourodá slátanina. Dávám 3,5 za tu hravost. (14.12.2017)

Po pre mňa takmer nestráviteľných Kamikaze Girls som mal strach či sa to nebude niesť v rovnakom duchu. No a nenesie sa. Nakašima vytvoril smutný príbeh, plný tragických udalostí a smútku a dal tam muzikálové čísla, preexponované herectvo a množstvo farieb a nálad. Mohla z toho vzniknúť ultrabizarná podivnosť ale kupodivu je príbeh podaný z nadhľadom a nenútené. Hoci sú miesta ( hlavne kvôli ústrednej piesní - ktorá je inak nádherná) kedy to tlačí na city trochu viac než by sa patrilo. Ale úpadok jednej ženy, ktorá chcela byť šťastná je tu znázornený dokonale. Je to nahajpované, plné režijných nápadov a vizuálnych orgazmov. Memories of Matsuko ale nie sú filmom pri ktorom by sme chápali motivácie. Ústredná postava sa v niektorých momentoch chová hlúpo a tak zahadzuje svoje šťastie. Ale keď si to tak zoberiem, čím je to odlišné od reality? Nie dokonalé, ale určite veľmi príjemné. (16.09.2018)

Nechte Japonce filmovou kameru vyrobit, miniaturizovat , ale nenechte je točit filmy podobně jako Dány... Mentalita jejich národa je totiž z jiného vesmíru...Zcela nesourodého... Kýčovitá, nekoukatelná barevnost a home video jsou tu vydávány za umění a svět fantazie za kabaretní hudební výjevy, které jsou zlem již samy sobě...Mluvit tu o odkazu Amélie z Montmartru nebo poetice Moulin Rouge je rouhání...Na místě by bylo snad jen přirovnání k Takešiho hradu, což je trapnost a magořina stejného kalibru :) (11.05.2011)

Expresionistické, ale i realistické. Kýčovité, ale přitom i vizuálně zajímavé a krásné. Drsné až brutální, ale k tomu i něžné a lidské. A do toho všeho se smývají hranice mezi skutečností a snem, fantastikou a realitou. V komorním dramatu se používají počítačové triky a celé dohromady to překvapivě jedinečně funguje. (13.05.2017)