Kigeki

Takovéhle pohádky já ráda (pohádka=jednoduchý příběh, který pochopí i malé dítě). Kresba, na kterou se mi hezky kouká, příjemně nadabovaná japonština, která se mi moc hezky poslouchá, romantická-melodramatická-teatrální? - nevím jak už bych se jinak vyjádřila - atmosféra, tvořená "barevností" a hudbou, je něco, co se mi líbí, přestože to může urážet něčí vkus. (12.03.2011)

Nakazawa je korunovaný génius. V stredovekom Írsku, okupovanom anglickými vojskami, kde sú slová a smiech zakázané, prichádza malé dievčatko za čiernym šermiarom s prosbou o pomoc. Šermiar má jednu zvláštnosť - za svoje služby požaduje podivné knihy určitého žánru. Nádherne spracovaná poetická legenda s jednoduchou, sympatickou animáciou, krásnou hudbou a nezabudnuteľným príbehom. 100% (24.01.2014)

Jak to ti Japonci jenom dělají? Jak dokáží vybudovat na tak malém prostoru film s natolik pohlcující atmosférou? Silný příběh sice začíná slovy „I’ll find you and I’ll kill you“, ale má netušenou myšlenkovou hloubku. Je o přátelství, o magii knih i o tom, proč dnes lidé tolik nečtou. Ačkoliv se odehrává v Irsku, svou atmosférou mnohem více připomíná smyšlené místo, které nabývá jasnějších kontur teprve po zapojení divákovy fantazie. Čímž Komedie (název je nesmyslný jen do poslední minuty) unikátním způsobem vzdává hold všem literárním dílům, sama je totiž jako jedno z nich pojata. Rozhodně tím ale nechci podceňovat roli nádherné hudby a unikátní animace. (20.02.2007)

Prvních osm minut se mi líbilo – pěkné skloubení padnoucí klasické hudby a příjemné atmosféry vyprávění jednoho nenápadného příběhu z období války Irska o nezávislost prostřednictvím malé holky. Ano, proč ne. Docela rád se dívám na díla, v nichž Japonci zobrazují nějaký úsek evropských dějin, a tohle mělo opravdu dobrou atmosféru. Jenže ty zbývající dvě minuty, které nám předkládají pointu toho příběhu... ou. Rozčarování z podivných konců většinou neprožívám a stává se mi to jen zřídkakdy, ale tohle rozuzlení mě překvapilo bohužel v tom negativním smyslu. Artran velmi dobře ve svém komentáři postihl to, co mně na tom závěru vadilo – po stránce příběhové mi to najednou přišlo prostě jako povrchní záležitost. Přijde mi fakt žalostné, jak mohl ze začátku tak poutavý kraťas skončil tak nesmyslným způsobem. Nápad s knihou, samotářským šermířem a výměnou se mi líbil, to jo, ale bylo fakt nutné tam poznamenávat tu věc – zasvěcení určitě ví, co mám na mysli – o té „hostině” a o té pohrůžce? Jako neříkám, že všechno musí končit stoprocentně dobře, že dobráci musí mít pouze světlou stránku osobnosti nebo že lidské maso není chutné, ale do tohohle kraťasu mi to prostě nesedělo. Buď by to chtělo delší stopáž, kterou by tvůrci dovysvětlili válečníkovo finální jednání, nebo zkrátka nějakou povedenější závěrečnou pointu, jež by mi ze závěru zanechala lepší dojem. Co nám měl snímek v téhle podobě teda říct? Kanibalismus je oukej, vyhrožujte malým usmrkancům smrtí, čtěte více knížky... nebuzerujte samotářské lidi? Hm, nevím. Možná něco jiného, ale jaksi mi to uniklo. Jako symfonie hudby a obrazu fajnové, ale co ten závěr? Ne, prostě se mi nelíbil a víceméně mi zkazil ze snímku dojem. (15.07.2012)

Často vám dá desať minút totálne vypointovaného kraťasu viac než v dnešnej dobe väčšina prázdnych filmov a potreby labužníka sú behom tejto chvíle uspokojené aj na celý deň (dni). A tento patrí k nim. Prakticky všetko už napísal 'Matty', mňa len mrzí, že práve na úkor iných sračiek sa takéto ku nám bežne nedostane a určite je toho oveľa viac. 90%. (02.06.2008)