Dracula

Zase jednou něco českého, za co bychom se nemuseli stydět ani ve světě.* (* Pomineme-li obvyklé strasti při překladu libreta.) Velkou měrou na tomto je podepsán stage design a kulisy. Smekám tedy před ak. arch. Danielem Dvořákem. Nebylo by však moc na co koukat, kdyby prostor mezi všemi těmi velkolepými kulisami byl prázdný, takže za zmínku stojí i všichni herci a herečky, kteří zdatně zpívají a tančí. Stejně jako jsem viděl v Kleopatře, zde máme také postavy, které se během vystoupení téměř nezastaví - krvinky. Smekám tedy i před trojicí Berna-Kolva-Šeďová a jejich výdrží a pohybovými dovednostmi. U nich je také vidět, jak je evidentně esteticky příjemný bílý makeup s červenými očními stíny. Ale to věděl už Macphisto. A věděly to i bojovnice Kyoshi. Muzikál by však byl nic bez hudby a slov, ty se povedly na jedničku, prakticky co věta, to nějaký ten rým, hudební motivy se vesele opakují a navzdory třem různým časovým érám nezní nikdy, že by tam nepatřily. (20.03.2021)

Karel Svoboda byl zkrátka mistr a je ho veliká škoda. Melodie, které za svůj život napsal, jsou chytlavé a neskutečně působivé i po letech. Muzikál Drákula je toho zářným příkladem. Ocenit se musí také pěvecké výkony Daniela Hůlky, Lucie Bílé, Jiřího Korna a Tomáše Trapla. Buď navždy proklet, Drákulo! (24.01.2020)

Coppolova svérázná verze příběhu nejslavnějšího nabodávače byla posunuta ještě o kousek jinam, než jak to kdysi pan Stoker vymyslel, ale vzhledem k výsledku nelze tento krok hodnotit negativně. A podobně je to s Danielem Hůlkou - i když je to fakt tragéd (viz jeho majstrštykózní předělávka Girl, You'll Be A Woman Soon....brrr), k jeho hlasu je (respektive aspoň bylo) třeba mít jakýsi respekt. Základním kamenem úspěchu českého Draculy je ale naprosto famózní hudba Mistra Svobody. Podobně jako u Fantoma Opery nikdy nezůstanu u toho, abych si poslechl jen jednu skladbu. Nějak se to prostě vždycky stane...;) No a pak tu jsou samozřejmě ještě taneční vystoupení, jimž vévodí tři úžasná krvavá stvoření. I když by se mi líbila vznosnější výprava a drobet jiná stylizace především posledního dějství (nebo časového období, už si vážně nepamatuju to členění), takto silnému dílu nemůžu dát míň než 80%. A jsem přesvědčen, že Dracula je jedním z představitelů doby, kdy ještě bylo třeba na muzikálech opravdu hodně, hodně, hodně makat, než se s nimi vyšlo na veřejnost. Takový Monte Cristo mě opravdu nebere... (19.06.2008)

5 hvězd je jasných z mnoha důvodů, ale budu dělat, že jsem neviděla obnovenou premiéru v roce 2009. Abych to uvedla na pravou míru, dovolte několik příkladů. Nechápu a asi nikdy nepochopím současný muzikálový trend balit představení do několika desítek (snad i stovek) nákladných kostýmů a obřích dekorací. Pokud se tím autoři snaží pozdvihnout úroveň muzikálu, nejsem si úplně jistá, jestli to funguje. Někdo může z těch blyštivých a objemných šatech nechat oči, ale pro mě je to znamení, že asi není vše úplně správně. Typickým příkladem je muzikál Angelika, kde místo muzikálu zbývá jen v hedvábí obalená prázdná skořápka. Tak trochu je to i problém nového Draculy...původní představení, které se sice hrálo v mnohem větších prostorách Kongresového centra se nesnažilo ohromit nabubřelou parádou, kostýmy byly obyčejné, ale vkusné, jasně evokující dobu, ve které se děj odehrává. A to už vůbec nemluvím o tom, že tyto kostýmy jsou, jak je vidno pro interprety více překážkou...vadí v pohybu a tím se jejich výkon stává plošším...nemohou si zkrátka dovolit běhat, padat a vůbec hrát jako v jednochých kostýmech. To je však bohužel jen jeden z nešvarů, které dílo hudebního génia srážejí k zemi. Dalším pomyslným trnem v mém oku, je obsazování herců "nezpěváků" do rolí, a to ne jen tak ledajakých, dokonce velmi důležitých. To, že postava šaška, profesora a sluhy, kterou tak bracurně zvládal v původním díle Jiří Korn a kterou považuji za velmi náročnou, byla svěřena Jiřímu Langmajerovi je něčím, co jako muzikálový fanda nejsem a nebudu schopná akceptovat. O jeho zpěvu se nemá cenu zmiňovat, protože se o zpěv ani nejedná (protahování posledních hlásek v mluvě opravdu za zpěv nepovažuji). O to horší je fakt, že Langmajer nedožene slabý zpěv ani herectvím. Bohužel, když jsem ho viděla, bylo mi smutno. Ve chvílích, kdy pozornost nebyla upřena na něj, stál tam, kde se zastavil, neustále se rozhlížel kolem a tvářil se, jako by byl nejradši úplně jinde. To je tedy další věc, které nové nastudování sráží o úroveň dolů...ostatní se mohou snažit sebevíc, ale když je mezi nimi jeden takový, celé je to k ničemu. Muzikálu rovněž neprospělo, že byl o některé scény zkrácen. To tedy k novému Draculovi, pokud ovšem toto pominu a budu hodnotit jen původní nastudování musím konstatovat, že je to podle mého názoru nejlepší původní český muzikál, který zatím vznikl. Karla Svobodu považuji za hudebního génia a texty Zdeňka Borovce mají hloubku, dokážou vyvolat přesně ty emoce, které si příběh žádá ať už jde o slzy, nebo smích. Stejně tak původní herecké obsazení bylo perfektní, Daniel Hůlka Draculu nehrál, on jím byl, nedokážu si úředstavit lepšího adepta na roli temného knížete. Již dříve zmiňovaný Jiří Korn, to je bez debat obdivuhodný výkon. I zbytek obsazení mi do rolí seděl a bude pro mě vždy tím jediným pravým. Abych to uzavřela, byla bych bývala radši, aby muzikál nedostal nový kabát, ale i kdsyž se to stalo, navždy budu při vyslovení Draculy vzpomínat na původní muzikál... (20.03.2010)

Báječně přepracovaný "Dracula", který přímo uhrane svou opravdovostí ... díky všem zúčastněným. Jen závěr se mi až tak úplně nepozdává. ----- MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Že by na nesmrtelného knížete stačila motorkářská patrička v cool ohozech ... pardon ... motorkářský gang ??? P.S.: Prý krvinky (jak jsem si přečetla v závěrečných titulcích) !!! Já jsem si celou dobu myslela, že to jsou démoni ... ;-) (21.01.2022)