Dracula

5 hvězd je jasných z mnoha důvodů, ale budu dělat, že jsem neviděla obnovenou premiéru v roce 2009. Abych to uvedla na pravou míru, dovolte několik příkladů. Nechápu a asi nikdy nepochopím současný muzikálový trend balit představení do několika desítek (snad i stovek) nákladných kostýmů a obřích dekorací. Pokud se tím autoři snaží pozdvihnout úroveň muzikálu, nejsem si úplně jistá, jestli to funguje. Někdo může z těch blyštivých a objemných šatech nechat oči, ale pro mě je to znamení, že asi není vše úplně správně. Typickým příkladem je muzikál Angelika, kde místo muzikálu zbývá jen v hedvábí obalená prázdná skořápka. Tak trochu je to i problém nového Draculy...původní představení, které se sice hrálo v mnohem větších prostorách Kongresového centra se nesnažilo ohromit nabubřelou parádou, kostýmy byly obyčejné, ale vkusné, jasně evokující dobu, ve které se děj odehrává. A to už vůbec nemluvím o tom, že tyto kostýmy jsou, jak je vidno pro interprety více překážkou...vadí v pohybu a tím se jejich výkon stává plošším...nemohou si zkrátka dovolit běhat, padat a vůbec hrát jako v jednochých kostýmech. To je však bohužel jen jeden z nešvarů, které dílo hudebního génia srážejí k zemi. Dalším pomyslným trnem v mém oku, je obsazování herců "nezpěváků" do rolí, a to ne jen tak ledajakých, dokonce velmi důležitých. To, že postava šaška, profesora a sluhy, kterou tak bracurně zvládal v původním díle Jiří Korn a kterou považuji za velmi náročnou, byla svěřena Jiřímu Langmajerovi je něčím, co jako muzikálový fanda nejsem a nebudu schopná akceptovat. O jeho zpěvu se nemá cenu zmiňovat, protože se o zpěv ani nejedná (protahování posledních hlásek v mluvě opravdu za zpěv nepovažuji). O to horší je fakt, že Langmajer nedožene slabý zpěv ani herectvím. Bohužel, když jsem ho viděla, bylo mi smutno. Ve chvílích, kdy pozornost nebyla upřena na něj, stál tam, kde se zastavil, neustále se rozhlížel kolem a tvářil se, jako by byl nejradši úplně jinde. To je tedy další věc, které nové nastudování sráží o úroveň dolů...ostatní se mohou snažit sebevíc, ale když je mezi nimi jeden takový, celé je to k ničemu. Muzikálu rovněž neprospělo, že byl o některé scény zkrácen. To tedy k novému Draculovi, pokud ovšem toto pominu a budu hodnotit jen původní nastudování musím konstatovat, že je to podle mého názoru nejlepší původní český muzikál, který zatím vznikl. Karla Svobodu považuji za hudebního génia a texty Zdeňka Borovce mají hloubku, dokážou vyvolat přesně ty emoce, které si příběh žádá ať už jde o slzy, nebo smích. Stejně tak původní herecké obsazení bylo perfektní, Daniel Hůlka Draculu nehrál, on jím byl, nedokážu si úředstavit lepšího adepta na roli temného knížete. Již dříve zmiňovaný Jiří Korn, to je bez debat obdivuhodný výkon. I zbytek obsazení mi do rolí seděl a bude pro mě vždy tím jediným pravým. Abych to uzavřela, byla bych bývala radši, aby muzikál nedostal nový kabát, ale i kdsyž se to stalo, navždy budu při vyslovení Draculy vzpomínat na původní muzikál... (20.03.2010)

Mí nejbližší a známí mě často označují za (ne)kulturní hovado a neznaboha – možná oprávněně, ale já prostě nemám čas ani moc příležitostí, abych se „napravil“. Divadla i lepší kina jsou od nás na kilometry vzdáleny a popravdě svůj volný čas raději trávím jakožto náruživý cestovatel mimo svůj domov a poznávám svět, nebo se dívám na filmy pěkně z pohodlí domova. Díky youtube jsem však využil možnost shlédnout tento mnohými označovaný „nejlepší muzikál“ a trochu jsem si rozšířil své obzory. Já moc na opery, muzikály a divadelní hry nejsem – ale nelituji času, který jsem tomu věnoval. Doba kdy si Hůlka nebo Genzer ještě přes své báchory viděli na pindíka a sklízeli zasloužené uznání, už je sice dávno v tahu, ale jako celek se mi tento muzikál docela líbil. Hlavně tedy co se textů interpretovaných písní týče. Machálková, Bílá a Korn taky ostudu rozhodně neudělali a čert vem, že se známým příběhem to má společného jen velmi málo. Hlavně když se lidé v „sále“ bavili. I já to přežil ve zdraví (i když po letech a z domova) a to je hlavní. Možná někdy v budoucnu najdu odvahu i na novější verzi… (12.01.2018)

Coppolova svérázná verze příběhu nejslavnějšího nabodávače byla posunuta ještě o kousek jinam, než jak to kdysi pan Stoker vymyslel, ale vzhledem k výsledku nelze tento krok hodnotit negativně. A podobně je to s Danielem Hůlkou - i když je to fakt tragéd (viz jeho majstrštykózní předělávka Girl, You'll Be A Woman Soon....brrr), k jeho hlasu je (respektive aspoň bylo) třeba mít jakýsi respekt. Základním kamenem úspěchu českého Draculy je ale naprosto famózní hudba Mistra Svobody. Podobně jako u Fantoma Opery nikdy nezůstanu u toho, abych si poslechl jen jednu skladbu. Nějak se to prostě vždycky stane...;) No a pak tu jsou samozřejmě ještě taneční vystoupení, jimž vévodí tři úžasná krvavá stvoření. I když by se mi líbila vznosnější výprava a drobet jiná stylizace především posledního dějství (nebo časového období, už si vážně nepamatuju to členění), takto silnému dílu nemůžu dát míň než 80%. A jsem přesvědčen, že Dracula je jedním z představitelů doby, kdy ještě bylo třeba na muzikálech opravdu hodně, hodně, hodně makat, než se s nimi vyšlo na veřejnost. Takový Monte Cristo mě opravdu nebere... (19.06.2008)

Abych řekl pravdu, tak česká muzikálová vlna na přelomu tisíciletí mě neoslovila ani náhodou. Tvrdí se: "O mrtvých jen dobře", ale já zastávám názor, že Svobodova hudba jeho posledního období opravdu za moc nestála. Nemyslím melodicky (některé melodie jsou chytlavé a hezké), ale z hlediska aranží. Ty laciné synťáky imitující smyčce, hoboje a cinkátka mi docela lezou krkem. Navíc neustálé opakování jedněch a týchž melodií. Takhle opravdu ne. (352.) (06.04.2008)

Podobně jako třeba helianto mám tento muzikál spojen primárně s návštěvou živého představení v Paláci kultury. Když jsem druhou polovičku představení viděl včera večer po dlouhé době v televizi, byla to taková hezká nostalgie. Ten muzikál má totiž (alespoň v porovnání s tím, co se normálně dnes produkuje pod hlavičkou muzikál) svoji kvalitu. Včera jsem si třeba připomněl, jakým plusem pro tento muzikál představuje libreto Zdeňka Borovce. Jeho texty fakt mají svoji kvalitu. Na několika místě jsem si vysloveně uvědomil, jak si Borovec dokáže hezky hrát s češtinou. No a pro Karla Svobodu je tohle asi jeho nejlepší muzikálová hudba (tedy pokud nepočítám Noc na Karlštejně). (29.08.2017)