Velké ticho

Dle webu kartuziánů je jediným cílem kartuzianského mnicha kontemplace, skrze niž by měl dosáhnout svobody, pokoje a radosti. K tomu jim má dopomoci samota, jež má tři stupně. Odloučení od vnějšího světa, které zajistí život v klášteře. Samota v cele. Samota vnitřní, která je hradbou, již si mnich proti "nebožským" záležitostem světa vystaví mnich ve svém srdci. Velké ticho je filmem zvláštním tím, že i ateistovi mého ražení umí zprostředkovat alespoň přesvědčení, že pokoje určitě dosahují, byť celý smysl jejich konání nejspíše naprosto nepřijme. Umožní mu dokonce, aby část tohoto vnitřního, rozjímavého poklidu do něho vstoupila. Ocení, kterak styl filmu odráží např. karteziánskou liturgii, v níž má největší prostor ticho a naopak žádný prostor nemají hudební nástroje. Anebo se bude pekelně nudit při sledování modlení, práce, rekreace, stříhání vlasů a proměn okolní krajiny. Každý by tak měl zvážit, zda k sobě nechá Velké ticho promluvit - ten film nemá žádný děj a kdo jej potřebuje, ať si pustí něco jiného. Silné ****. (07.06.2010)

Název dokumentu je vzhledem k jeho průběhu velmi přesný. V dokumentu zazní skutečně jen pár slov, kterým bych nerozumněl ani kdybych daným jazykem plynule hovořil. Mniši toho skutečně mnoho nenamluví, a tak schopnost mluvit takřka ztratili, ale jsou za to vlastně vděční, protože Bůh to tak chtěl. Dokument rozhodně nepovažuji za inspirativní záležitost. Beru ho zkrátka jako ukázku, kam až může náboženský fanatismus člověka dostat. Divím se, že se vůbec kluci umí bavit. Dokonce jim k tomu stačí klasický sáček a trocha toho božího sněhu. Za 169 minut si udělá člověk dokonalou představu o velmi přísném a vysoce monotóním životě mnichů v docela pěkně umístěném kláštře. Udivuje mě, že se pro takový život může vůbec někdo rozhodnout. Jakmile složí slib, tak už neexistuje cesta zpět. Život na takovém místě by mě zaručeně během půl roku zbavil veškerého rozumu a svobodného úsudku a vnutil by mi bezmeznou odevzdanost Bohu. Velmi depresivní dokument. Možná úplně nejdepresivnější, který jsem zatím viděl. Díky za něj. Taky to trvalo 16 let, než se mniši připravili na život s kamerami. Asi chystají nějaký nábor nových členů, kteří by za ty staré štípali dříví, či odhazovali sníh. Rozhodně by takoví členové byli platní, protože když jsem sledoval toho starého a vousatého pána odhazovat sníh, tak jsem si myslel, že je to poslední činnost, kterou v životě vykoná. 3* dávám čistě za rozšíření mých obzorů. A k dokumentu doporučuji několik šálků silné kávy. (05.08.2012)

Philip Gröning otevírá dveře do nadpozemského kartuziánského řádu La Grande Chartreuse, trvalo to dlouhé roky a tím získal Gröning čas v myšlenkách - odrazem je dokonalá kamera, detaily zaostřené geniálně a s citem (přesně jako to obdivuji od Zabého). Světlo z oken, prostředí hor, noční nebe plné hvězd, tiché chodby, tiché čtení, záběr na svíčky, odstín slunce v místnostech kláštera, pokrývající hory sněhem, praktiky mnichů a zpěv, kdy kamera se odkloní do přírody a záběry na květiny je pohlcující spirituální zážitek - vše naprosto dokonale vyvážené, je fascinující jak Philip Gröning zachytává všechny detaily, propojenost kartuziánského řádu a jeho světa uvnitř a reálného světa o pár kilometrů dál (panorama domů, letadlo, které nás na chvíli odkloní do naší reality). Pokud ve Vás stále rezonuje duchovní síla, rozhodně doporučuji Walker od Ming-liang Tsai. (14.05.2017)

Originální filmový počin je cenný především z dokumentárního hlediska a touto cestou se tvůrci také nenápadně vydávají - oproti liturgickým a spirituálním prvkům života v klášterní komunitě kladou důraz na každodenní praktické úkoly spojené s životem za zavřenými dveřmi. Zajímavost daného tématu je však naplněna zhruba po dvou hodinách stopáže, duchovní souznění se stále nedostavuje, mniši si navzájem holí hlavy, divák se propadá do blaženého spánku... (02.10.2008)

Dokumentarista Philip Grönig veľmi dobre pochopil, že hlbokú meditáciu, kontempláciu a vnútornú harmóniu v súlade s prírodou netreba hľadať len v aktuálne populárnych východných filozofiách a náboženstvách. V kresťanstve možno nájsť temer totožné duchovné odkazy, pričom jeho posolstvo je, akokoľvek sa tomu niekto môže vzpierať, nám obyvateľom Európy oveľa bližšie. Nemusel cestovať tisícky kilometrov ďaleko, aby našiel niečo, čo mal takpovediac priamo pod nosom. Slová modlitieb v latinčine sa vrývajú do čierňavy kostolného chóru, osvetleného len večným svetlom a lampičkami nad spevníkmi mníchov. Ponorenie sa do tohto výnimočného sveta, kde čas plynie inak, zostrihaného jemne a citlivo do 15. kapitol prekladaných vždy staro-, či novozákonnou citáciou vytvára výnimočný očistný zážitok. „Budete ma hľadať a nájdete ma; ak ma budete hľadať celým svojím srdcom, dám sa vám nájsť (Jer 29, 13).“. Pozn. Túžbu uvidieť tento dokument podporila zaujímavá osobná skúsenosť z brigádnej výpomoci pri záchrane zvyškov kartuziánskeho kláštora na Kláštorisku v Slovenskom raji. Skúsenosť, obohatená diskusiami o viere, informáciami o histórii rádu alebo očistnými myšlienkami pri sledovaní východu slnka v mlčky idúcej skupine o pol piatej ráno, či pri návšteve nočnej jaskyne, osvetlenej sviečkami, kam sme šli slepí, naviazaní na jeden povraz po strmom svahu. Pri sledovaní opatery o nevládnych starých mníchov vo filme som si na pochod do jaskyne spomenul. (23.09.2007)