Interstellar

Závidím každému, kdo je schopen nekritického nadšení jen proto, že vzal Nolan zřejmě všechny základní kameny klasických sci-fi povídek a k tomu nezapomněl 2x citovat Stanleyho Kubricka dlouhým záběrem s vážnou hudbou. Ale ne, skutečně to nestačí. V prvé řadě pro značně zkratkovité vykreslení situace na Zemi a za druhé pro tu neskutečně zbytečnou doslovnost, která především z finále dělá podívanou i pro ty úplně největší idioty (protože pokud vám vše nedocvakne při prvním „cha, dělám to já!“, dojde vám to určitě poté, co to zazní cca po šesté). Nolan si udržuje vysoký technický nadstandard, excelentní práci se zvukem a potěšilo mě pojetí robotů (jediný skutečně originální prvek filmu). Ale zbytek? Solidně odvedená rutina, která se utopila ve vlastních ambicích, nesmyslně zjednodušených "pro celou rodinu". P.S. Srovnávat film s Vesmírnou odyseou je až vzácně mimo mísu. Ano, pár citací tu je, ale mistr měl úplně jinou filmovou řeč a tempo, nemluvě o tom, že NIKDY nenatáčel film, jehož poselství, potažmo myšlenky, by byly vyjádřeny polopaticky. (03.11.2014)

Gravitace s dech beroucím a vícevrstevnatým příběhem. Je až s podivem, že Nolan natočil tak pompézní a přitom intimní film. Je v něm přítomna oslava rodinných hodnot, ale zároveň v dnešní západní civilizaci trochu upozaděná zásadní role objevitelů, explorerů, cestovatelů, prvních pionýrů objevujících (a osídlujících) nové světy. Marco Polo, Kryštof Kolumbus, Fernão de Magalhães , Thor Heyerdahl, Jurij Gagarin, Neil Armstrong... Nolan též navazuje na Kubrickovo pojetí vesmírné sci-fi coby symfonie, totiž koncept spojující podmanivost silných vizuálních vjemů obrazů vesmíru ve spojení s majestátní hudbou. Nádherně epické (farmářsko-vesmírná část odrážející paralelu s osudy prostých lidí plavících se kdysi s Kolumbem k břehům Nového světa), opojně dramatické (obří vlny, průlet červí dírou...), překvapivé (neexistují ,,oni", kontakt jsme provedli ,,my"; motivace Dr. Manna...), povětšinou nepředvídatelné... Vzácné je v kontextu sci-fi vyvažování dvou nekompatibilních složek - rozumu a emocí. Jakoby bratři Nolanové svým příběhem chtěli říci, že spoléhat vždy a všude pouze na racionální výklad světa není nejšťastnější. Fakta (i ta vědecká) je třeba interpretovat. A někdy naslouchat i citu (potažmo intuici)... Nejlepší sci-fi film poslední dekády... (07.11.2014)

Bratři Nolenové museli hulit asi slušnej matroš, když vymejšleli scénář. Takový šílený teorie o cestování časem a X-rozměrnejch prostorech snad nemůže v normálnim stavu člověk vymyslet. Možná pod vlivem něčeho by mě to bavilo víc, ale za střízliva mi to teda nějak nesedlo. Dlouho je to takový nudný rodinný drama, pak nastane trochu akčnější pasáž, když začnou přistávat na ty planety, tak jsem myslel, že nakonec to zase až tak špatný nebude, ale pohřbila to úplně ujetá poslední třetina. (01.02.2015)

Taky jsem už párkrát zahučel do černé díry, aniž bych o to zrovna stál. Začalo to vždycky docela nevinně. Jen tak jsem si pohodově poletoval na orbitu, popichoval hvězdokupy a najednou bác ho! Agresivní díra jako hovado! Než jsem se nadál, byl jsem v ní až po kořen. Totálně zakřivený časoprostor, všude řev a před xichtem se mi zběsile míhal pár antičástic. „Oliž mi, kurva, kozy!“, ozývalo se při tom bušení z horizontu událostí a singularita mi drtila koule. Docela průser i pro ostříleného astronauta! Raději jsem si jako vždy začal představovat slintajícího Hókinga, aby nedošlo k onomu náhlému, nepříjemnému gravitačnímu zhroucení, přičemž jsem se snažil vzít kvantovou fyziku do hrsti a nabrat únikovou rychlost, aby mě ta lačná mrcha náhodou nepohltila. Zatím jsem měl štěstí, a i když jsem sem tam osel gravitační pole před kolapsem antihmoty, nakonec jsem se z toho vždycky nějak vylízal, aniž bych znatelně zestárnul. To Kryštof měl evidentně smůlu, toho vcucla celého, až mu z toho dočista jeblo a rozhodl se zfilmovat celou Astrofyziku pro pokročilé. Výsledkem je úmorná, tříhodinová hemoroidiáda, patetická jako ta pomrdaná reklama na Kokakolu před filmem samotným, co zdravému pozemšťanovi dost nepříjemně evokuje Vesmírnou odyseu 2014. Aspoň, že ta plechová huba byla tentokrát skvěle sarkastická, opravdu genitální Pan herec Meťjů Mekkvír dokáže odlepit ze dna žumpy kdejakou sračku a trochu to oživila ta chvilka Gravitace. Jinak egoistický zmar! Bratři Nouleni nadrtili wykydpédii, na těch pár vskutku dokonalých záblesků filmařské geniality nakydali tunu kýčovitého hnoje, korunovaného iritujícím fretčím xichtem příšerné Hatavajovic Anči a pro „velké finále“ zformulovali vlastní LSD teorii, z níž by Hókingovi ochrnul i vozík. Ale kdo ví, třeba je na konci černé díry opravdu země za zrcadlem s teseraktem, odkud můžeme Džesice Čestein vyťukávat morseovkou na hodinky, jaká je odpudivá králičí nora. (05.12.2014)

Najskôr sme na to s budúcou pani manželkou chceli ísť do trenčianskeho Maxu, ale tam sa usporiadatelia ospravedlnili za technické chyby, vinou ktorých film nie je možné premietať. Tak sme sa trepali do Nového Mesta, tam sme si to konečne pozreli... a, nuž, moc to za to veru nestálo. Ambiciózne sci-fi sa nie vždy vydaria. Niekedy sú proste len nudné (Kontakt, náhodou tiež s McConaugheym). Interstellar nie je úplne márna záležitosť. Na to je po vizuálnej stránke príliš ohromujúci a hrajú v ňom príliš slávni herci. Ale za seba hovorím, že ma to ani zďaleka nebavilo tak, ako som čakal. Najviac na mňa zapôsobila planéta s Mattom Damonom a následne fascinujúca vodná planéta, kde neuveriteľne plynul čas. Ku koncu už toho bolo na mňa príliš, ale i tak bol záver pomerne dojemný. Kino Považan NMNV 2014 (14.11.2016)