Dech
Soom
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (74)
Je to celkom dobrá dráma od Kim Ki-Duka. Má dosť dobrý príbeh o žene, ktorá síce má manžela a dieťa, ale so svojim životom nie je spokojná a cíti, že jej niečo chýba. Keď sa zo správ dozvie, že uväznený vrah, ktorého čaká poprava sa už niekoľký krát neúspešne pokúsil o samovraždu, rozhodne sa ho navštíviť a postupne medzi nimi vzniká zvláštne puto. So spracovaním som spokojný, ale dalo sa to podať aj o trochu lepšie. Hlavným a zároveň vlastne aj jediným problémom je to, že režisér to vlastne vôbec nenatočil svojim typickým spôsobom, ktorý mi výborne sedí. Zápletka už na prvý pohľad pôsobí nadmieru zaujímavo a obsahuje množstvo klasických prvkov, ktoré sa v jeho tvorbe bežne nachádzajú, vzťah k násilníkovi, nerozprávajúci hrdina, problémy v manželstve, voyerstvo a iné, len tentoraz je to podané už len takým obyčajným spôsobom, ako keby to už bola len práca z povinnosti a nedal do toho srdce, kvôli čomu mi tu chýba tá špecifická atmosféra a aj poetiky tu nie je až tak moc. Ale našťastie aj takto mi to sadlo, väčšinu času sa na to veľmi dobre pozerá, stále je tu toho plno, čo sa mi páči a k tomu ako bonus som sa po celý čas zo zvedavosti tešil, či práve režisér predstavuje riaditeľa väznice a našťastie nesklamal. Len tá verzia štyroch ročných období mohla byť podaná trochu inak, toto mi prišlo skôr úsmevné a aj záverečná tretina je už o niečo slabšia. Takže celkovo sa mi to páči. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, sympatická Park Ji-A, len to spievanie jej moc nejde, poteší mimokórejská výpomoc Chen Chang ako väzeň a k tomu ešte Ha Jung-Woo, ktorého vždy rád vidím. Réžia a technická stránka sú len mierne nadpriemerné, tentoraz ma Kim Ki-Duk po réžijnej stránke sklamal, ako som spomínal, pôsobí to až príliš neautorsky. Takže skutočne keby to natočil svojim bežným štýlom, dopadlo by to omnoho lepšie, ale aj tak nemám dôvod dávať horšie hodnotenie, bavilo ma to aj v tomto podaní. 72% ()
Sum je dalším krokem v Kimově minimalistickém pojetí vyprávění příběhu. Otázkou zůstává, jestli je to krok správným směrem. Na druhou stranu by to nebyl Kim, kdyby nešel do extrému. Dostává se tak na hranici (možná kousek za ní) pochopitelnosti "obyčejnými smrtelníky". Slova plýtvající dechem nahrazuje převážně mimikou, výrazem ve tváři, očích, gesty a pohyby. Zvláštní spojení vězně odsouzeného k trestu smrti a podváděné ženy, kterým dochází v jejich životech dech, vyžaduje divákovu obzvlášť velkou pozornost a vnímavost. Kim je prostě o něco složitější :-) ()
Nemohu říci, že Kimův Dech je prázdný, bez emocí, bez atmosféry a bez zajímavého příběhu. Pravda, je to mé první setkání s tímto panem režiserém a tak nemohu srovnat s ostatními počiny a dokážu i uvěřit, že jeho rukopis je čitelný, ale pokud se oprostíte při sledování od hledání již viděného, jistě najdete pravou podstatu, kterou Kim zabalil to opravdu zvláštního balícího materiálu. Pokud se totiž dostanete v životě do bodu, že vám dochází dech určitě se budete chovat pro ostatní hloupě a nepochopitelně a hledat "záchranu" asi v těch nejbizarnějších věcech. A právě to Kim zřejmě ví a ti co už lapali po dechu zrovna tak. ()
Niekto by mohol povedať, že sa jedná o vykrádačku režisérových predošlých filmov "Jar, leto, jeseň, zima... a jar" a "Golfová palica". Podľa mňa sa ale jedná skôr o syntézu týchto filmov. V takom prípade ale by som pri takom veľkom režisérskom talente očakávala synergický efekt týchto dvoch majstrovských diel. Celok, ktorý má väčšiu pridanú hodnotu ako len súčet jeho častí. Opak je však pravdou a tento film je akýsi krok späť. ()
Pokud potřebujete doma vyměnit tapety, pozvěte si Ji-a Park, nepochybně vám ráda pomůže. Pokud ovšem máte i karaoke, nepouštějte ji k němu :)... Příběh filmu je velice dobrý, sám o sobě přímo vybízí ke zpracování. Stejně tak je to ale příběh (již podle tématu) o emocích a to považuji za zásadní kámen úrazu, neboť Dech působil nesmírně chladně a odtažitě, jakoby se režisér bál nechat diváky ponořit se do mizérie hlavních hrdinů. Tehdy by si s nimi mohl začít pohrávat, což by celkový dojem nepochybně zvedlo. Nemluvě pak o veskrze plochých postavách (charakterově plochých, jistě) a neúprosné umělosti určitých situací - věčná škoda promarněného potenciálu. Ale i tak to stálo za zhlédnutí. ()
Galéria (18)
Fotka © Cineclick Asia
Reklama