Cannibal

ufffff.... no to byla ale pekelná NÚÚDÁÁ... V třicetiminutovém sestřihu bych se z toho možná posral blahem, protože ta špinavá atmoška a celková divnost ni docela seděla, ale takhle? Osm hodin subjektivního času čučet na dva mentály z nichž jeden to strašně chce a druhej je takovej nerozhodnej ... No, určitě hrozně důležitá romantika, hloubková psychologická sonda a detailní rekonstrukce pravdy...chápu (02.10.2016)

Film s pachutí spálenýho lidskýho masa. Pokud mám srovnávat dva filmy na stejný téma( točící se kolem aféry z roku 2001 kdy Armin Meiwes dostal zálusk na pořádnou flákotu masa a sežral jinýho němčoura )a těmi jsou Rohtenburg (2006) a tento Cannibal (2006) tak u mě jasně vítězí film Marian(a) Dory. Rohtenburg je podle mě určen pro širší divácký okruh, kdežto tenhle je určen spíš pro okrajové publikum. A je už na každým kam ho to táhne víc. Marian Dora opět nezklamal. Navíc do role kanibala obsadil známýho plešatýho úchýláka se štětečkem na bradě. Což se taky opět ukázalo jako skvělá volba. Sice mě to nedostalo jako ostatní filmy co jsem od Dory viděl, ale i tak pořád drží vysokou laťku. (05.03.2016)

Amatérska rekonštrukcia skutočného príbehu nemeckého homosexuálneho kanibala Armina Meiwesa (vo filme ako "The Man"), ktorý v roku 2001 zabil, rozštvrtil a následne zjedol berlínskeho inžiniera Bernda Brandesa (vo filme ako "The Flesh"). Zoznámili sa cez internet a Berndo súhlasil (dokonca ho o to údajne sám požiadal) so zabitím a zjedením. Skrátka, túžil byť obeťou. A tak sa jedného dňa stretli v opustenom dome, Armin svojho nového priateľa najprv omámil liekmi, potom ho opil a už mu nič nebránilo v tom, aby uskutočnil svoje najtajnejšie (a zároveň najúchylnejšie) sny. Odrezal mu genitálie, ktoré potom spoločne jedli... a zbytok tohto lacného filmu si môžete ľahko domyslieť. Pripadal vám Cannibal Holocaust nechutný? Tak v tom prípade si pri pozeraní Cannibala pravdepodobne vypestujete kvalitný dáviaci reflex. A to nehovorím o trochu slabších povahách, ktoré by sa na tento film radšej vôbec nemali pozerať. Otvorené (homo)sexuálne, násilné a krvavé scény (napr. odrezávanie genitálií) sú skutočne len pre silné žalúdky. Jednu hviezdu dávam za odvahu, ale inak som presvedčený, že tvorca tohto snímku (nejaký Marian Dora) nemôže byť úplne v poriadku a mal by čo najskôr vyhľadať odbornú (najlepšie psychiatrickú) pomoc. (23.01.2007)

Takže takto: Cannibal prekvapivo NIE JE úplne zlý film. Nekvalitná digitálna kamera je mu svojím spôsobom k úžitku a pomáha dotvárať špinavú a živočíšnu atmosféru. Obsadenie taktiež v poriadku (Obzvlášť The man) a vidno, že tématika sexuálnych deviácií a osobitný, empatický takmer až romantický postoj k nim nie je Dorovi cudzí. Čo sa týka filmárčiny ale pôsobí ako nevyspelý nadšenec, túžiaci si zhmotniť svoje chúťky na plátne, s primitívnym scenárom a hlavne topornou angličtinou (Zjavne z google translátora) ktorá maximálne potápa serióznu tvár snímky a robí z nej amatérsku, miestami nechcene zábavnú prasačinku na jedno pozretie. Gore efekty vydarené, očakávaný a jediný možný záver skutočne celkom hardcore (s jediným úmyslom znechutiť) no podobne štylizovaný nekromantik bol lepší. (18.10.2014)

Z Dorových filmů pro mne ne zcela nejlepší, ale možná nejpoetičtější film. Jeho výtvarné vidění je úžasné a leckterou scénu bych přirovnal k počinům P. Greenawaye - určitě závěrečnou malou hostinu. Ve svém dekadentním pohledu zkoumá psychologii postav a vypráví především obrazem. Mozaika výjevů, kde je precizní práce se světlem, se skládá pomalu do konečné podoby, což spěchajícího diváka jistě ubije. Leckterý obraz by se dal zarámovat jako fotografie. Kromě přesných kompozic je dán důraz i na detail....třeba jen tak odpočívající pavouk na zdi. Výtvarně vytříbená je na příklad scéna v koupelně, kdy vana se pozvolna barví krví. „Jsem tvé maso!" říká oběť a snaží se rozhýbat svého kata, který je najednou na pochybách. „Vykastruj mě!" Touha po bolesti (kdopak si vzpomene na Mučedníky), co může přinést nečekané. Samozřejmě nakonec dojde na vydatné gore a střeva ven, ale je nasnímáno tak, že divák vidí vše a při tom zůstává obrovský prostor pro fantazii. Dora je osobitý umělec pro poměrně úzký okruh diváků. Fascinace smrtí, ale i životem, zánik, zrození, věčný koloběh. Nesrovnatelně lepší než Dobrovolná oběť, která ale byla přeci jen určena většinovému divákovi. (01.05.2021)