Mlčanie

Budu přízemní a prohlásím, že je to místy děsná nuda. Ono taky z dvousetstránkové knihy, která je spíš zahloubaným pohledem na sílu a důsledky víry než čímkoli jiným, natočit více než dvou a půl hodinový film je samo o sobě kousek, který Martin ne tak úplně zvládl. Co filmu však musím jednoznačně přičíst k dobru, jsou nádherně pojaté záběry nespoutané přírody i lidského utrpení, které kontrastují a splývají zároveň, a mistrovská práce s ruchy a zvuky přírody (cikády), které jsou takřka jako jediné schopné prorazit ono Mlčení. A co se týče herců - výkon Liama Neesona, ač vystoupí ve filmu relativně krátce, dle mého ten Garfieldův převyšuje (možná jsem ale jen s ubíhající stopáží začal být alergický na jeho neustálou přítomnost na plátně), plus nemohu nezmínit roztomile se pitvořícího, avšak jinak do morku kostí krutého pana Inoueho v podání Issei Ogaty. Celkem vzato, průměrné 3 hvězdy. (04.02.2017)

Dávam tri, aj ked to nemá nič spoločné s priemernosťou. Film vo mne vyvolal priam explóziu protichodných úvah, a je naozaj ťažké vyjadriť jednoznačné hodnotenie. Žiadalo by sa lepšie preštudovať pramene, obávam sa príliš osobného vkladu autorov predlohy, scenára i samotného režiséra. Popri mnohých pocitoch vo mne rezonuje najmä smútok nad relativizáciou hodnôt....áno, asi tak.... Čo chce divákovi tento film vlastne povedať? Aké hlboké je jeho posolstvo? Myslím, že je len o ľudskosti - a to je pre mňa málo. Film nepovzbudzuje, nedáva nádej. Vzbudzuje sympatie a vyvoláva empatiu k hlavnému hrdinovi, ktorý je slaboch a zradil. Z ľudského hľadiska s ním súcitime a ospravedlňujeme ho - a práve to je to, čo mi je ťažko prijať. Ja nie som sudca, ale nemôžem tento film odporúčať priateľom, ani známym. Vyznieva tak, akoby misie vôbec nemali zmysel. Nahlodáva istotu, rozburuje hladinu. Neobohacuje, ale zneisťuje. A svojim spôsobom relativizuje pravé hodnoty...áno, asi tak..... (20.02.2017)

Místama se budete smát vhodně, místama úplně nemístně, místama rozumíte a soucitíte, místama kroutíte hlavou. Film, který nabízí spoustu možností čtení, ale v každé je jaksi nepřesný. Blbounstvím trpí ale poslední záběr z každé strany, zejména esteticky. /...u jedné vlastne nejschodnejší a nejpřirozenejší varianty čtení se zdá, jakoby byl film určen divákovi z doby dávno minulé, kdy kinematograf ješte neexistoval. (Tŕeba za dob Rak-Uh. u nás? :) ) Tedy vubec ne dětem postmoderny. V téhle cestě čtení by diváka mělo okouzlit prozřeníí, že víra se dá prožívat i čistě vnitřne, v pokoření a v mlčení o ní. Bez magických rituálú, sošek, obrázkú a jiných fetišú./ ...Ježíšovy Voice-overy absurdne splošťují široce interpretovatelné situace a vubec celé vyprávění... A myslí tu otevřenost filmu Scorsese vážně, nebo jenom naoko poctivě ( vzhledem na závěrečný záběr a věnování)? ...Ješte poznámka k začátkum práce dvojice knežích s místnimi "křesťanmi" v Japonsku. Buď je to jejich zápalem (posíleným euforií po nebezpečné ceste do Japonska, indoktrinacíí, nebo silou zvyku nic neproblematizovat) nebo to Scorssese záměrné vynechává a okomentuje jenom v pár kratičkých scénách - Skutočne je evangelizátorúm jedno, jestli vubec japonští "křesťani" tuší pro co obětují své životy? Tuto otázku a i vhled do japonské kultury nabízí v krátkosti až příchod postavy Liama Neesona. Ale to je ukrutně pozdě. Což dodává mladým jezuitúm bestiální sebestředný rozměr. Ale ruku na srdce, kterému evangelizátorovi záleží na porozumění víře a ne na počtech oveček...? (Dokonce mrtvých "mučednických" oveček?) (07.03.2017)

Těžko jsem si v jeden pozdní večer (a na poslední chvíli) mohl zajít na tak poutavý nedivácky film o náboženství(ch) co nevyznávám, kultuře mně vzdálené a cizí, nesoucí se v tichu, strádání, rozmluvách s Bohem, pochybách, deštích a mlhách. Nemám jednoznačný verdikt, ani jasno o sdělení, ale přesto mě Scorsese udržel ve zvláštním napětí a obrazově to byla paráda. Celou dobu mě provázely úvahy nad nesmyslností, paradoxech, iluzí a neuvěřitelnou historií křesťanství. (15.03.2017)

Představte si klidnou lesní tůň, v níž se (docela jako v nějakém Bašóově haiku) odráží stříbrný úplněk. Představte si, jak v její blízkosti střídavě skřehotají a umlkají žáby a v rákosí na břehu nesměle šelestí vítr - každé stéblo jako chvějící se struna aiolské harfy. A nyní si představte list, který se v lehkém poryvu větru (se sotva slyšitelným šramotem) uvolní z větve přečnívající nad vodní hladinu a v širokých obloucích se začne snášet k zemi. Představte si, jak na onu mlčenlivou hladinu v tichosti dosedá a na okamžik ji – a s ní i zrcadlový obraz Měsíce – rozvlní. Svět kolem náhle umlkne, čas se téměř zastaví. A pak – jako by se vůbec nic nestalo, jako by sama noc byla od počátků věků stále táž – se temná, neproniknutelně tajemná hladina tůňky opět uklidní, zarovná, vyhladí a kdesi v houštinách se jako malé polekané božstvo rozeštká osamělý cvrček... (13.02.2017)