Mlčanie

Ahooooj, opičky! Já jsem otec Pederast a tohle je bratr Efebofilus. Ovečky už jsou ve stádě, tak jsme přijeli naučit píchat nezletilé ministranty i vás, jakož i nakrást a naterorizovat si pár budoucích restitučních nároků. Je tu s námi i Chesus Gonzáles, daleko větší frajer než ten váš přičmoudlý pupkáč, a jestli na něj plivnete, skončíte jako švábi, místo abyste mohli navěky sterilně čurákovat po kolena v mlze a foukat cherubínům do šalmají. Navíc s Chesusem můžete dělat jakékoliv kurvárny, stačí potom pouze párkrát zarecitovat pomatenou básničku, vše odpuštěno a s klidným svědomím buďte zmrdi znovu. Fanaticky vás zkudlankujeme, ať chcete, nebo ne, takže se teď budeme skoro tři hodiny tvářit hrozně útrpně, ublíženě a zmučeně, přitom se jen otravně do zblbnutí modlit a nudně řešit blahoslavená dilemata z pičoidní fantasy. *** Tak, a je to v hajzlu! Po Štefanovi se vydal směr prdel už i Marťas a dříve tutové pilíře světové kinematografie leží zhrouceny v radioaktivním prachu z homixiád, telenovelických kýčů a artových svinstev. Soudnému divákovi po téhle ukrutné ubíjející hemoroidiádě s odpudivým nehereckým jelimanem v hlavní roli nezbývá, než jen vyslat děkovnou modlitbu ke svatému Ripovi, patronovi všech těch šikovných zlodějů audiovizuálních děl, za to, že nemusel vyhodit banditské výpalné zaprděnému Cinestáru, mohl u toho pohodlně ležet s prstem na velmi vytíženém tlačítku FFW, pouštět si ve vedlejším okně třeba Kasíno nebo Mafiány, a se slzou v oku vzpomínat na doby, kdy ještě filmy bývaly zábavné. (31.01.2017)

Dokonale neosobně osobní film, který mě vůbec emočně nevtáhnul... bohužel utrpení Jezuitských knězů zmítaných věčných dilematem, jestli věřit či nevěřit, je mi cizí. Na druhou stranu sledovat Scorseseho filmy včetně Silence je jako sledovat mistra malíře při práci se štětcem. Tři hodiny dokonalé režie, kamery a střihu. Vždycky ocením střih, který si je vědom, jak důležité je, nechat scénu dýchat. Několik scén je skutečně dechberoucích zvláště ve spojení se zvukem, který tak důmyslně pracuje s tichem. Adam Driver and Andrew Garfield byli výborní. Ačkoli Garfieldův otec Rodrigues leze tou svou oddaností víře občas až na nervy. Tenhle film nefunguje jako zábava na dlouhé odpoledne, je to spíš jako jít na výtvarnou exhibici a tři hodiny se učit a kochat. Bohužel tahle neschopnost dívka strhnout je to, co Silence podlamuje nohy. "Pray, Father Rodrigues. But pray with your eyes open." (10.01.2017)

Na tento snímok treba mať asi tú správnu, meditatívnu náladu. Dlhá, predlhá stopáž, utopená v mori náboženských traktátov a rečičiek. Určite ho budú premietať v každom študentskom UPC. Tiež som myslel, že L. Neesona tu bude viac a že bude trochu akčnejší, no pritom si tu zaskočil len na úvod a koniec, a aj to len na kus reči. Na druhú stranu sa mi ale páčila kamera a tiež treba uznať, že niekoľko scén sa po dramatickej stránke vydarilo. Len škoda, že to bolo celé ponorené do toho oceána ticha, ktorý sprevádza celý film, čo len zvyšovalo celkovú nudu. Preto by možno pomohol aj nejaký chytľavý soundtrack. Suma sumárum, pre mňa až moc nezáživné, aj keď výpravne a kamerovo slušne zvládnuté. 55/100 (21.02.2017)

Scorsese sa s nami hrá. Naporcuje nám to cez veľkolepú dobrodružnú výpravu, z ktorej nám tvrdne krv v žilách, ale cez tichú horlivosť jednotlivca. Hoci kamera nám umožňuje nahliadať do tradičného japonského prostredia a kultúry a zaberá aj širšie uhly, drží sa hlavne v blízkosti protagonistov. V atmosfére strachu z mučenia a pomalej smrti sa nesú dni Japoncov konvertovaných na kresťanstvo. Jednoduchí ľudia objavili čaro v náboženstve, ktoré im po smrti ponúka raj bez bolesti, utrpenia a daní. Tvorca filmu dáva priestor na hľadanie odpovedí. Príbeh je najmä o ľudskosti, jej protipólu a ich snúbiacich sa úlomkov. Snímka je náročná na sledovanie i vstrebávanie. Tvorcovia musia preto rátať aj s veľkou vlnou nevôle širšieho publika. Martin Scorsese však nie je z tých, ktorí by sa báli neprijatia. (08.09.2019)

Po neskutečném začátku, z kterého šel mráz po zádech - hovořím tak o první hodině, se z filmu, snad pro zachování věrnosti, stala tak nudná vlekoucí se špageta ničeho utopená v nicotě vzdávání se tak šedivé mlhy, až jsem se nemohl oprostit jedné jediné myšlenky: co Scorseseho donutilo toto natočit. Pan režisér zabředne do bahna Japnoska . (podotýkám, že jsem japanofil) (19.09.2017)