Samsara

Pôsobivé ? Úchvatné ? Úžasné ? Každý ekvivalent sa sem náramne hodí, ale ani nemôžme vytýkať iným opačný pohľad. Samsara kĺby v sebe pôsobivé zábery, podmanivú hudbu, a ukazuje nám rozmanitosť nášho sveta, rovnako ako aj jeho rozdiely. Ak sa však do toho neponoríte úplne, časom to začne nudiť, a nebude pomáhať nič z vyššie uvedených plusov, nanajvýš vás zaujmú niektoré segmenty. Rozhodne to stojí za pozretie. (31.07.2013)

Ďalšia z radu filmových básní - apelov. Zábery prírody, sôch a rituálov náboženstiev Východu preložené obrazmi krajiny zmenenej človekom. Spočiatku ide o stavby v súlade s prírodou - turecké skalné mestá z Nevşehiru, egyptské pyramídy, neskôr sa ukáže územie totálne prekrývajúce jeho pôvodnú podobu. Zábery na vysvietené megapolisy pripomínajú techno-sklo-betónové nádory krajiny. Rušná permanentná premávka na líniách diaľnic zase nepokojné hmýrenie hmyzu, ktorý tieto tumor cirkusy vystaval. Vidieť prelínanie sveta techniky, zbraní, masovej výroby živočíšnych produktov s pôvodnými kultúrami (členovia kmeňa Mursí pózujúci s kalašnikovmi), ako aj s vplyvom tohto spôsobu života na ľudí (prejedajúci sa konzumenti, zákazníci s haldou tovarov). Záver smeruje ku klasickému upozorneniu na dočasnosť každej nádhery a bohatstva. Zrozumiteľné varujúce posolstvo plynie v spúste príjemne vyzerajúcich, miestami fascinujúcich obrazoch. Práve to ho však zráža ho na nohy. Snaha o prílišnú estetizáciu obrazov biedy i prírody je miestami neskutočná, umelá. Tak žiarivo čisto, jasne a presvetlene Zem nikdy nevyzerá. Netreba vždy obraz dolaďovať a čistiť aby bolo z neho odstránené každé zaprášenie, každá prirodzená nečistota. Elias Canetti v takýchto snahách videl jasné záblesky rodiacej sa totality. (24.02.2015)

Smutný konec lidské civilizace obestřený magií krásy a duchovna. Některé společenské fráze jsou tezovité a nepřekvapí, ale způsob jejich nasnímaní, propojení a ohudebnění jim dodává silný a apelativní punc. Růžová brokovnice, rakev ve tvaru zbraně, střelivo v rukou nevyspělých kmenů. Nakonec všichni jásavě sledujeme ty zdánlivě nekonfliktní vojenské přehlídky. Pochodující hrozba, zosobněná agresivní podstata lidstva. Není to Quatsi, ale za pozornost stojí. (03.11.2012)

Od Baraky uplynulo téměř 20 let, nyní máme youtube a exotické záběry nám leží na dosah ruky. V této době musí Ron Fricke přinést něco víc než jen další Baraku, a to se podařilo jen z části. Samsara se více soustředí na lidi, lidské zvláštnosti, lidské utrpení i lidskou krutost. Úsek z masokombinátu opravdu způsobí nejednomu z nás masožravců nevolno... Jsou to právě tato mimoslovná sdělení, která na filmu oceňuji nejvíc. Nemohu se ale zbavit pocitu, že spousta již byla viděna a navíc stopáž se taky trochu utrhla z řetězu. Samsara je stále krásná vizuální podívaná, skrývá se za ní spousta poctivé práce s kamerou, ale wow efekt již není tak velký... 7/10 (28.10.2013)

Vizuální zážitek roku! Ron Fricke opět skáče po celém světě, některé scenérie vypadají natolik neuvěřitelně, že bych je v libovolném hraném filmu považoval za digitální efekt. Podobně neuvěřitelně ovšem vyznívají některé zalidněné scény. Ostatně podíváme se do pouště Namib, skalního města Petra, Spojených arabských emirátů (včetně neskutečné kryté lyžařské sjezdovky v Dubaji), Tokia i čínských továren. Spousta záběrů architektonických skvostů zase pochází z Itálie či Francie. V pořádném kině se 4K projekcí asi hned tak něco krásnějšího neuvidíte. O hudbě platí to, co u Baraky: Michael Stearns asi mým oblíbeným skladatelem nebude (90%). (25.10.2012)