Dealer III

N. W. Refn s Dealerem potřetí, a zase trochu jinak. Určitě tedy naštěstí zůstal zachován styl zpracování a vizuál, ovšem od smolaře Franka a primitiva Tonyho nás tvůrce tentokrát díky gangsterovi Milovi zavedl mezi větší ryby, což ovšem vůbec neznamená, že i velká ryba se nemůže dostat do pořádných sraček, a že i velké rybě se lepí smůla na paty, jak jen může, ovšem s tím rozdílem, že všechny ty nastalé situace a problémy řeší jinak, ovšem určitě ne s až tak jiným výsledkem, či dopadem. Každopádně, toto pokračování je pro mě ale určitě to nejslabší, zápletkou se to plácá docela dost na místě, postava samotného Mila, ztvárněná jinak opravdu perfektním Zlatko Buricem, není zas až tak zajímavá a v neposlední řadě mi tu přišlo i spousta scén, které byly úplně mimo, jako například veškerá ta sezení anonymních feťáků, či závěrečné porcování, to se prostě naprosto míjelo s účinkem a pro film samotný to byly zcela zbytečné momenty, točené jen pro efekt. Spád to má ale jinak výborný, hluchých míst je minimum, celková zábavnost více než slušná, prostě má to svůj styl, dynamiku, zábavnost, ale štěstí, že jde o už závěrečný díl, neboť u dalšího pokračování jsem přesvědčen, že by už jednoduše neobstálo, už tady bylo totiž znát, že se dost vařilo z vody. (12.04.2017)

A do třetice tentokrát příběh, kde je hlavní postavou Srb Milo. Škoda, že jeho kolega, milý a holohlavý Radovan, kterému ale nědělá potíž udělat si domácí lidskou zabíjačku s pověšením, zaříznutím, vykrvácením a vykucháním, se objeví až úplně na konci. Všechny tři filmy jsou kvalitativně hodně vyrovnané, ale tenhle mne asi bavil nejvíce. (05.09.2010)

Epilog dánské kmotrovské trilogie se věnuje té nejnesympatičtější postavě ze všech, a to gangsterskýmu bossovi, Milovi, který byl v prvních dvou dílech (stejně v jedničce Tonny) vedlejší postavou. Refn kupodivu opět překvapuje naprosto přirozeným vtažením do vykreslení postavy srbského drogového barona, jenž připomíná něco mezi dnes již zesnulým podnikatelem Peterem Kovarčíkem a producentem Františkem Janečkem, a ukazuje nám jeho druhou (rodinnou) tvář. A právě scény, kdy se na Milovy projevují pohnutky svědomí, jsou těmi nejlepšími momenty filmu. Závěrečná jatka (doslova) jsou jen třešničkou na dortě Refnovy bezskrupulózní série. Série, která je protipólem současného rozmělněného sebeadorujícího Refna, který má hlavu zaraženou pěkně hluboko ve svý vlastní prdeli. (28.11.2018)

Nie je to odpadový film, ale ani dobrý film. Je to najmä nepotrebný film. Režiséri filmov tohto typu majú zúfalú potrebu niečím zaujať, ohromiť, aby si aj otrlí vyznávači žánru všimli, čo ho odlišuje od množstva ostatných. To sa podarilo. Záverečná zabíjačka prekonala Viktora čističa aj Hannibala Lectera. Ale to boli filmy, kde brutálne scény dokresľovali atmosféru a nemali ambíciu byť čerešničkou na torte. Dalo by sa písať o dobre vykreslenej a zahratej postave Mila, o hudbe, ale načo, keď rejža sa tak spoliehal na kladkostroj. (14.03.2017)

Vynikajúce zakončenie legendárnej trilógie dánskeho režiséra Nicolasa Windinga Refna, ktorá sa zaoberá problematikou drog a snaží sa čo najautentickejšie zobraziť pouličný život v Kodani. Tretí film ma síce trochu slabší rozjazd, ale potom, čo sa Milo zapletie do určitého kšeftu sa dej otočí o 180 stupňov a zanechá nejedného diváka v napätí. To je vlastne najväčším pozitívom celej trilógie - autentickosť a v istých oblastiach aj surovosť a nekompromisnosť, presne tak, ako to v skutočnosti vo svete funguje. Celé dianie sprevádza intenzívny soundtrack, vďaka ktorému bol film veľmi napínavý. Poklonu skláňam Zlatkovi Buricovi, ktorý predviedol naozaj obdivuhodný výkon a vlastne aj všetkým hercom, ktorí mali v celej trilógii nemenej zásluh. (02.02.2020)