Dealer III

Epilog dánské kmotrovské trilogie se věnuje té nejnesympatičtější postavě ze všech, a to gangsterskýmu bossovi, Milovi, který byl v prvních dvou dílech (stejně v jedničce Tonny) vedlejší postavou. Refn kupodivu opět překvapuje naprosto přirozeným vtažením do vykreslení postavy srbského drogového barona, jenž připomíná něco mezi dnes již zesnulým podnikatelem Peterem Kovarčíkem a producentem Františkem Janečkem, a ukazuje nám jeho druhou (rodinnou) tvář. A právě scény, kdy se na Milovy projevují pohnutky svědomí, jsou těmi nejlepšími momenty filmu. Závěrečná jatka (doslova) jsou jen třešničkou na dortě Refnovy bezskrupulózní série. Série, která je protipólem současného rozmělněného sebeadorujícího Refna, který má hlavu zaraženou pěkně hluboko ve svý vlastní prdeli. (28.11.2018)

Ač je mi to nemilé, musím jít zase po nějaké době proti proudu a nejopěvovanější dánské gangsterce uvalit pouhopouhý průměr, protože mě příběh balkánského mafiosa Mila příliš neuhranul. To mě mnohem více bavil i první příběh, kde jsem sympatizoval s Kimem Bodniou. Zlatko Burić ve mně nezanechal jediný impuls k tomu, abych na jeho sólo cestu brzo nezapomněl. [viděno v Edisonline 9.7.2023] (09.07.2023)

„Menuju se Milo a sem závislej. Tak sem zas zpět. Cítím, že je čas, abych se dal dohromady, protože dnes slaví má dcera narozeniny. Bude jí 25. A já sem slíbil, že uvařím jídlo pro 45 lidí. Takže mám dost práce. Je pro mě důležitý, abychom měli povedenou oslavu. Hlavně si musím pamatovat, abych si nebral tu první dávku, pak bude vše v pořádku. Doufám, že tentokrát neklopýtnu.“ Protože Milovo klopýtnutí by mohlo mít pro jiné fatální následky…Odvážný tah obsadit vedlejší postavu z předchozích dílů do hlavní role kupodivu fungoval. Milo je natolik zajímavý, že diváka baví ho sledovat. Zvlášť, když se najednou poprvé stává dlužníkem on. Gradace děje si dává na čas, což zamrzí, ale od chvíle příchodu Poláků film dostane šťávu a nabere na obrátkách. A potěší i návrat starého známého. Každopádně Milo a jeho nepřítomný výraz při zbavování se těla je možná to nejdrsnější v celé trilogii. Ostatně celá ta chladnokrevná pasáž je chuťovka. A znovu nechybí otevřený konec. Dám solidní 4*, překvapivě jde asi o opravdu nejlepší ze všech 3 dílů. (12.01.2024)

Dánský film, ve kterém se ovšem mluví ponejvíce srbsky. Uvidíme neslavný konec slavného Mila, který nejprve předvede ponížující brebtání na schůzi anonymních narkomanů, pak se nechá buzerovat od své odporné odporně rozmazlené dcerky a jako vrchol všeho si z něj udělají lokaje prašiví Albánci. Ale naštěstí se vzchopí, dá si pořádně do trumpety, popadne kladivo a konec už je opět v jeho režii. A úklid svinčíku proběhne za vydatné pomoci dvoumetrového vazouna Radovana, hvězdy Pushera 1, který už coby počestný restauratér kvůli Milovi rád zavzpomíná na staré časy, zvlášť když může naporcovat nějakého toho sviňského Šiptara nebo Turka... "A kdo je tohle?" "Albánec" "Tak to je v pořádku." :-) (16.05.2013)

Ještě o kousek lepší, než první Pusher. Nikoli však tím, že je snad trochu krvavější, to v zásadě není zas tak důležité. Jde o to, že závěrečný díl trilogie je opět zcela jiný, než předchozí dva, je mnohem živelnější, realističtější a především neuvěřitelně depresivní. Refn nám nabízí pohled na jeden kurevsky náročný den v životě stárnoucího překupníka drog, který se snaží svůj život držet alespoň trochu v normálu. Zdánlivou slabost a únavu nejstaršího vycítí mladší „samci“ a pokusí se prodrat do čela tlupy. Ale v téhle branži platí zákon silnějšího a nestačí být silnějším jen fyzicky. Refnovi se podařilo dokonale přenést na plátno psychický vývoj hlavního hrdiny, budovaný každou scénou, každým dialogem, každým obrazem i detailem. Vrcholem filmu je pro mě scéna „rozhodnutí vzít/nevzít“, která je jedním slovem fenomenální, včetně hudebního podkreslení (ovšem, i kdyby rozhodnutí bylo opačné – vyvíjely by se další události jinak?). Závěrečná jatka jsou jen nevyhnutelným vyústěním. Zcela na hlavu je převrácená logika, která tvrdí, že celý film k nim jen samoúčelně směřuje (Refn nepoužívá násilí jako cíl, ale jako prostředek k tomu, co chce říct). (07.06.2013)