Dealer II

Platí můj komentář k prvnímu dílu trilogie, s tím rozdílem, že tady je to všechno na ještě trochu intenzivnější výrazové rovině - jakoby poučenější a dospělejší podívaná. Hudba více dominuje a určuje tempo obrazů a herecké akce. Už je tu dost znát Refnův vizuální styl. Jsem zvědav na trojku, resp. na Drive, který se má Pusherovi blížit jak v některých dějových motivech a výběru lokací, tak ve vizualitě. Líbilo se mi, že tu spodinu neheroizuje, k čemuž má hodně podobných filmů dnes nebezepčně blízko, ale nechává všechno tam, kam to patří, tj. na úplném dně morálního hnusu. Závěrečná jízda autobusem je naštěstí jako symbol natolik nejednoznačná, že nelze režiséra obviňovat z nějakého nadržování. (30.09.2011)

Iné mulo, ešte vatšie než som čakal. No z trojky príbehov tento je najcitlivejší. Tonny sa pláca v sračkách úplne iného kalibru. Život mu nakladá pomaly ale isto. Problémy sú skor osobného charakteru než obchodného. No nebol by to Pusher ak by sa neprisunul i prúser s fetom, že. Ten situáciu iba korunuje a hrdinové východisko je rozhodne prekvapivé. (26.10.2011)

Refn v pokračování překvapuje rozdílným pojetím v podobě studie Mikkelsenovy postavy Tonnyho, která byla v prvním díle vedlejší. Troufám si říct, že dvojka je nejsilnější z celé trilogie právě díky polidštění charakteru Madsovy postavy, s níž se můžeme sami svým způsobem ztotožnit a závěr je solidní katarzí a zadostiučiněním. (28.11.2018)

Velmi silný autentický psychologický film. Pojednává stejně jako v 1. díle o pašerácích drog. Mads Mikelsen zahrál v jedničce postavu skina, kde ironicky pobavil nad svým ponurým životem. Zde je náš plešoun s tetováním na zátylku "RESPECT" hlavní postava. Kam až lidská uvažování dokáže klesnout a k čemu se odhodlat, to vše jde zde krásně vidět. Mě zaráží, že tyhle filmy nejsou více známe. Jako kdyby lidé nechtěli poslat pravdu více dál. Raději si pouštět pohádky, comiksy a bůhví jaké teenegorovské kraviny. Tohle je život. Takhle doopravdy někteří žijí, tak se na to podívejte. (04.05.2013)

Vítejte v sociálním pekle Nicolase Windinga Refna. Realistická kamera diváka vtahuje do ponurého světa dánského podsvětí vším, čím může. Kytarové rify podtrhují už tak dost tragický děj těch pár lidí, které druhý Pusher sleduje. Z toho nejvíc hlavní postavu Tonnyho (Mikkelsen), který aby namísto aby se ujal druhé šance a začal život bez průšvihů, tak se do nich noří čím dál víc. Realistický tón, který druhý Pusher nese, jde ruku v ruce s Refnovým naturalistickým filmováním, kde explicitnost nabírá na obrátkách a kde vyzývavost jde ruku v ruce s brutalitou. První Pusher byla jen temná sonda do životních tragédií lidí z okraje společnosti. Druhý Pusher je trochu rozvětvenější a zabírá z části pohled na jednu rodinu, z větší části na vztah otce a syna. Kam je člověk ochoten zajít, aby docílil svého a dokázal se zavděčit nezavděčitelnému? PS: Uživatel Cervenak to ve svém komentáři vystihl perfektně. 78% (04.10.2015)