Dealer II

Dvojka je o hodne lepšia. Je napumpovaná hláškami vytretých magorov a ostro vyrezaných týpkov ako i debilne vyzerajúcimi situáciami, ktoré vás rozhodia od smiechu! Napríklad telka vs bejzbalka , to ma skoro jeblo! No, veselo to natrie i anglickým gangsta filmíkom, na ktoré ja zase nedám dopustiť. (02.10.2010)

Tam, kde jsem v jedničce trochu tápal v jejím vyprávěcím stylu a finálním přínosu pro kdejakého diváka, jsem se s dvojkou ztotožnil v téměř všech scénách a hlavně si ve druhé půlce dost užíval Refnovy typické filmařské kreace, ať už ve hře světel nebo netradičního záběrování. O nepříjemné hudbě, která jen umocnila navozenou atmosféru, se snad ani zmiňovat nemusím. [viděno v Edisonline 7.7.2023] (08.07.2023)

Film kde jsou všichni zkrachovalé existence, ubožáci, feťáci, zloději a nebo všechno dohromady. Madsovi musím opět zatleskat protože jeho Tonny mě prudil už od pohledu a cítil jsem k té postavě neuvěřitelný odpor...to prostě umí zahrát jen Mads aby mě donutil ho nesnášet :-D každopádně potom co se mu nedopatřením narodí dítě, získáva Tonny úplně jinej pohled na svět a bavilo mě koukat, jestli ho dítě změní (do té doby mě film jako takovej nebavil vůbec) . Že happyend nebude to bylo jasné hnedle, ale byla zde jistá šance, že se třeba alespoň něco povede no a jak to dopadlo a co nakonec Tonnyho vyfetovanej mozek udělal to se mrkněte sami. Pro mě zvláštní film, kterej mě sice nakonec zaujal, ale podruhé se na něj jen tak nepodívám už z toho důvodu, že takovéhle existence fakt nemusím. Proč jsem si to teda pouštěl - No přece kvůli Madsovi :-) (26.03.2015)

Tam, kde v jedničce Frank pořád něco dělal (čímž se aktivně dostával do problémů), proplouvá ve dvojce Tony životem bez nějaké větší akce, protože je takovej nýmand, že se k žádnému činu ani neodhodlá. Refnovo nahlédnutí mezi totální společenský póvl znovu působí mimořádně autenticky, skoro až mi bylo nepříjemný se na takovéto existence dívat. Závěr působivý. (04.09.2011)

Má účast jako diváka byla absolutní, na tuto zkušenost však nebudu s chutí vzpomínat. Je to doslova nechutný film, kdy mi pohroužení se do Mikkelsena přineslo ty nejnepříjemnější pocity, jaké si dovedu představit. Chválím autentičnost celého snímku a přesto nedoporučuji, protože je to extrémně depresivní film, pokud se dostanete Mikkelsenovi pod kůži. Zajímavý postřeh o gestu čistoty, které nikam nevede: Marigold (11.01.2013)