Dealer II

Každý díl trilogie Pusher je syrová spirála do strašnýho humusu, který ale nekulminuje nějakou instantní šokující scénou, nýbrž od začátku do konce nás jen táhne jedním hnusným prostředím za druhým prostřednictvím lidí, se kterýma byste hodně nechtěli sdílet chodník (kupříkladu Kurt Nielsen je natolik věrohodná debilní agresivní smažka, že jsem si chtěl stěžovat promítači). Díky tomu máte neustále nepříjemný pocit povědomé nepatřičnosti a přitom takovou tu ošklivou husinu nad tím, jak je vám naprosto jasný, že tohle nemůže dopadnout dobře. Vlastně každý Pusher mi vybavuje momenty, kdy jsem jako dítko šel domů se špatným vysvědčením. Nechtělo se mi tam, tak jsem dvakrát obcházel každý panelák, flákal se po ulicích, posedával na lavičkách, ale stejně jsem věděl, že nakonec domů budu muset nějak dojít, abych tam dostal hroznej sekec. (01.02.2023)

Druhý Pusher vyniká větší pasivitou – Mikkelsenův Tonny byl už v jedničce ve vleku událostí i "vzorů". To se mu stává v příběhu prodchnutém jistým zvrhlým feťáckým "oidipovstvím" osudné. Mads je úchvatný, zavřený do sebe a směřující k závěrečnému tragickému gestu čistoty uprostřed svinstva. Tragickému proto, že je to gesto nevedoucí nikam – únik neexistuje. V tomto smyslu radikálnější a uzavřenější než jednička, která jakoby před beznadějí přeci jen trochu uhýbala. (26.10.2010)

Na to, že se to jmenuje Dealer se tady drogy zrovna moc nedealují a spíš se užívají. A to pořád a všude a skoro všichni a hodně. Všechny postavy jsou spodina společnosti a taky to tam mezi nima tak vypadá, ale Tonny je navíc mezi nima snad ten největší lůzr. Ale musím říct, že pozvat si na svatbu striptérku, tomu říkám invence. Opět to skončí takovým koncem, že si máme domyslet, co se asi tak bude dít dál. Ale kdo chce vidět Madse Mikkelsena nahýho, má šanci. (09.08.2023)

Mads Mikkelsen zaválel. Tentokrát je tu za největšího hadráka, podržtašku, pitomce a přece si vás získá. Narozdíl od Franka z prvního PUSHERA, který všechno táhl tak Tonny se prostě snaží pasivně přihlížet a jen vydělat nějáké ty prachy. Celkově jde o trošičku slabší pokračování, ale závěr je mnohem silnější a dojem hodně zvedá. (31.10.2010)

Lepší než první Pusher. Mikkelsenův Tonny je mnohem zajímavější postava než zcela nepragmaticky se chovající Frank z prvního filmu. Ten svým zjevem sice působil jako docela chytrý chlapík, ale choval se jak splašená husa, a tak bylo nesnadné sledovat film s tak rozporuplnou hlavní postavou. V druhém Pusherovi je mnohem lehčí přilnout k Tonnymu jako k tragickému "hrdinovi", protože kolem sebe má auru černé ovce rodiny a věčného smolaře. Navíc mnohem lépe poznáme jeho rodinné a společenské zázemí, a tak se Pusher II tak trochu přesouvá od černého gangsterského filmu k sociálnímu (drogovému) dramatu, aniž by ale i první zmíněný žánr přišel zkrátka. (04.08.2011)