Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalObsahy(1)
Vyprávění Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka o tom, co se může stát při natáčení. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (32)
Mno... Milé, komické, hravé, ale trochu zbytečné. Možná tyhle historky herci opravdu vypráví na besedách, ovšem Smoljak se Svěrákem zkrátka nejsou Kaiser a Lábus, aby dokázali z fleku vyrábět jednu řachtandu za druhou. Mnohem častěji je to spíš jenom trapné. Ale možná jsem něco nepochopil. To, že mi čas od času někdo vypráví zaručeně pravou historku z natáčení, kterou zahlédl v tomhle pořadu je sice dobrá kůlna, takový milý "back efekt", ale na čtyři hvězdičky to vážně nestačí... ()
Některé ty z prstu vycucané historky jsou dobré - za každý díl tak jedna - a žily si pak vlastním životem a mnozí jim věřili a někteří dodnes věří (viz Na samotě u lesa kuňkání). Ale na tuhle jednu za díl připadá asi osm dalších ne tak dobrých (třeba voda v botách mi přišla vyloženě trapná) a popravdě Smoljak se Svěrákem nejsou řekněme Čepelka se Šebánkem, aby to uměli podat tak, jak je potřeba. ()
Josef Kemr jednoznačně rulezzz:-)) Špatné nebylo ani vyprávění o zrovna né moc srandě rozumějícímu Jiřímu Menzelovi a vtipu o ženatých manželkách, nebo vyprávění o scéně s rozkládacím otomanem z filmu Na samotě u lesa. Jó co srandy si užijí filmaři během natáčení (kórt tenkrát), to se mohlo a může obyčejnému člověku tak max.zdát, ale ono ostatně i tenkrát tomu nejposlednějšímu člověku a to v jakémkoliv zaměstaní se jí dostalo:-)) ()
"Já jsem nikdy veřejně netvrdil, že bych byl vnukem velikého básníka Vítězslava Hálka. Na to je mi dědečkova památka příliš drahá." Veselé příhody z natáčení jsem vždycky miloval. Smoljak se Svěrákem, které jsem tehdy nekriticky obdivoval, totiž k mé nesmírné spokojenosti plodili jednu hovadinu za druhou a pomluvení herci to v závěru svou obhajobou vždycky perfektně rozsekli. Nyní jsem si to celé zreprízoval a pro mě to má pořád své kouzlo. ()
Humor značky Svěrák-Smoljak je nesmrtelný a vtipný kdykoliv a kdekoliv. Tedy i tady. Z obyčejného pořadu ve stylu Úsměvy, či podobných udělali setsakramensky zábavnou záležitost. PS: díky němu vím co vyprávý pan Smoljak v Na samotě u lesa kdy mu není v randálu nic rozumět, či proč Petr Nárožný tak smyslně špulí rty na třídních hodinách v Marečku, podejte mě pero:-) ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (3)
- Úspěšnost některých mystifikací je fakt, že některé jsou lidmi uváděny jako seriózní fakta a zajímavosti z natáčení, třebaže nejsou pravdivé. Příkladem je zajímavost z filmu Rozpuštěný a vypuštěný (1984). V ní se uvádí, že Marek Brodský si scénu vymyslel sám, jako pomstu svému otci, přičemž skutečnou inspirací je pasáž ze semináře ke hře „Vražda v salonním coupé“, ze které film vychází. (mnaucz)
- Informace o tom, že projev ředitele z filmu Marečku, podejte mi pero! (1976) měl býti delší, ale byl na Barrandově zkrácen není kupodivu mystifikací, ale pravdou. Podíváme-li se do knižního vydání tohoto scénáře vydaném ještě před uvedením tohoto pořadu, vystřiženou pasáž tam skutečně najdeme. (mnaucz)
- V místnosti, kde Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak moderují veselé historky, je za nimi na zdi pověšen obraz malíře Bedřicha Dlouhého „Krajkář“ z roku 1986, inspirovaný obrazem „Krajkářka“ slavného malíře Vermeéra Van Delfta. Dílo se objevilo i na obalu gramofonové desky „V penzionu svět“ Michala Horáčka a Petra Hapky z roku 1995. (sator)
Reklama