Death Note - Zápisník smrti

Geniální první polovinu seriálu ničí zbytečně moc zvratů a nové postavy, které na sebe strhávají tolik pozornosti, že na mého Ryuka nezbyl prostor :o( To tvůrcům neodpustím. I když pro toto zklamání dávám jen průměrné hodnocení, za poslední dobu je to můj nejoblíbenější seriál a ten mi otevřel cestu k anime. Death note patří mezi nejlepší detektivky a nejlépe komplikovaný příběhy (hlavně tedy ta první polovina), které znám. Osobně jsem sympatizovala s Kirou, i když za jeho nazývání se Bohem, jsem si přála vlastní Zápisník smrti :o) L mě stále přiváděl chutě na sladké (a to ho normálně nemusím) a jeho dedukci jsem obdivovala, ale Ryuk byl stejně nejlepší. Chichotající se Anděl smrti s vysokou závislostí na jablíčkách si mě získal hned!! Brzy mě jistě čeká opáčko :o) PS: Proč v tom hraném filmu není Light tak hezký, jako byl kreslený? (22.09.2010)

Death Note se dá popsat jedině dvěma slovy: zatraceně chytlavé! Od začátku, už od prvního dílu, mě to hrozně zaujalo a od té doby jsem se jednoduše nemohl dočkat, až uvidím další díl. A pak zase. Pro japonský anime mám zkrátka hroznou slabost, upřednostňuju ho mnohem víc před takovými Simpsonovými a sitcomy à la HIMYM, holt každý má slabost pro něco jinýho. Nepostrádá to vtip ani napětí a hlavně je to děsně návykový. Jenom škoda, že přibližně v polovině seriálu to pro mě jaksi ztratilo ten původní šmrnc a návykovost, navíc ještě když mi o něco později umřela moje oblíbená postava, už mě to prostě tolik nebavilo jak předtím, proto ta jedna hvězda dole. Ale jinak opravdu paráda, jen si dejte bacha na vedlejší účinky sledování – pokaždé, když žeru jablko, musím si zákonitě vzpomenout na Ryuka :) (04.02.2011)

Psychologické emo kriminální anime, kde se vyšetřovatel s vrahem snaží navzájem přechytračit. Seriál je jeden dlouhý příběh, který se snaží působit hodně promyšleně, ale především na začátku udělá vrah několik chyb a zbytečně riskuje, aby se děj mohl dál rozvíjet. Pokud by vrah postupoval chytře, jeho odhalení by bylo téměř nemožné. Úspěšné vyšetřování je tak o trochu větší zásluha scénáře, než chytrého pátrání  mladého detektiva, který se málo kdy zvedne ze židle. Autoři z něj udělali podivína, aby se zdůraznila jeho vysoká inteligence. Jednotlivé scény jsou spíše statické, postavené především na konverzacích. Ty ještě doplňují různé úvahy postav, které si povídají v hlavě sami pro sebe. Od 20. dílu se úvodní znělka změní na hardcore metal, který k pomalému váhavému tempu seriálu úplně nesedí. Určité postavy nahradí jiné a začne to být spletenec o tom, kdo komu předal zápisník smrti, na co kdo díky němu zapomněl, nebo si naopak vzpomněl. Nové postavy prakticky  napodobují tu původní a zvědavost jak to všechno dopadne se snižuje. Závěr je spíše takový vysněný svět dětského detektiva a čím více se příběh komplikuje, tím méně mu budete věřit. (26.04.2022)

Skvostem je především první část seriálu, na níž oceňuji její filosofický rozměr. Sledujeme, kterak nadaný student dostane do rukou "hračku", která má moc změnit svět tak jak ho známe a my se nemůžeme ubránit etickým otázkám "Co je vlastně správné?" a co bychom na Lightově místě dělali my. Přiznávám, že jsem Kirovi tiše fandil a díly kde s Ryuukem za zády svádí dechberoucí, psycholgickou bitvu se svou nemesis, geniálním "L", mě chytly tak, jak možná ještě žádný seriál předtím. Kvalita seriálu v mých očích úměrně klesá s tím, jak postupně na scéně ubývá Ryuuk a větší screentime naopak získává Misa Amane. Seriál se postupně mění v tuctovou kriminálku, která, pravda stále má své skvělé momenty, komornějšímu úvodu se však již bohužel nedokáže vyrovnat. (03.10.2017)

Téměř dokonalý, chytlavý divácký zážitek, k jemuž k samotné dokonalosti schází slabší (až moc překombinovaná) poslední třetina, kde Death note mírně ztrácí dech. Ovšem vynikající, maximálně nervy drásající finále dojem opět umocní. Boj 2 charakterů nebyl dlouho podán tak strhujícím způsobem. Je to zčásti horor, zčásti fantasy, ale převážně zajímavá detektivka se zběsilým tempem. Ovšem mírně mě zklamal fakt, že autoři poněkud zabili potenciální zajímavou myšlenku, jestli je Light, který zabíjí zločince skutečně zlý nebo dobrý. Představoval jsem si, že si s tímto motivem pohrají a pohrají si s Lightovou psychikou. Svou nejednoznačností to přímo vybízelo. Dojem ještě umocňuje působivá hudba, při níž mnohdy hezky mrazí (zvláště sborové party efektně použité při vraždách či šokujících odhaleních). (09.08.2009)