James Bond: Quantum of Solace

Tunelují se zjevně nejen podniky, ale i filmy, aneb kam do háje zmizelo těch 230 milionů? Mizérie, která by mi za starých časů byla fuk, po geniálním Casinu ale Forsterův průšvih omlouvat nehodlám. Co v tom filmu bylo? Pokusy o další prohloubení Bonda, takřka až na hranici artu? Akční scény okoukané od Bournea, jen o řád horší? A filozofické úvahy Olgy Kurylenko o bolesti v srdci? Všechno to a mnohem víc. V průměrném akčňáku bych to možná dokázal akceptovat, v blockbusteru podzimu je to na facku. 50% (23.10.2008)

Po klidném, soustředěném a plnohodnotném shlédnutí zvyšuji svoje hodnocení. Moje hlavní výtka, že se nedostává na propracovanější Bondovy pohnutky, je fuč. Forster tam dostal přesně tolik psychologie, kolik příběh potřeboval a Bondovo vnitřní přerodové dilema skryl do druhého plánu. Nazývat 007ku terminátorem může jen člověk otupený současnou popkornovou produkcí a neschopný číst mezi řádky. Pokud Campbell daroval agentovi Jejího Veličenstva právo zabíjet a lidské nitro, Forster mu odňal jednoznačný svět a recept na identifikaci dobra a zla. Škoda jen, že Dominic Greene má na plátně tak málo prostoru, Amalric ho dokázal bez zbytečného přehrávání ztvárnit báječně – už ne jako jasného padoucha, ale jako chlápka, který balancuje na hraně ve světě, kde už se nedají vést jasné hranice. Kde se musí lézt do postele s padouchy, protože hodní kluci vymřeli. A James? Skutečně ho žene dopředu jen jeho služba jako ostatní Bondy? To sotva. Ale cesta pomsty se čirou náhodou kryje s cestou menšího zla (nejmenšího množství útěchy). Dobře zvolený duet s charismatickou Kurilenko vrcholí dvojí katarzí – jedna z postav pomstu nachází, druhá zřejmě definitivně nachází sebe sama. Nicméně Forster rozhodně nenatočil žádný akční přívěšek Casina, což člověk ocení až po bedlivém shlédnutí. Např. fantastická souhra Bond-Mathis či roztomile mateřský vztah M k 007če dokazují, že Marc zůstal sám sebou a dokázal do příběhu vnést komorní emoce a cit pro detail. Moment, kdy se muž velkého světa Bond ocitá mezi trpícími bolivijskými farmáři je skvostný, protože tematizuje pouť Bonda od nedotknutelného Dandyho k proletářskému ranaři, který krom utrpení dokáže i vidět konsekvence svých činů a rozeklanost tzv. dobra v současném světě. Je smutným paradoxem, že na snad nejkomorněji pojatého Bonda produkce vysolila takovou sumu (vidět to skutečně není, protože Forster i ty neefektnější akční scény podává jako estetickou říkanku o mnoha chytrých detailech a precizním tempu). Můj dojem je jednoznačně pozitivní, Quantum Of Solace je cosi jako komorní psychologický akční film, který v rámci typicky "nízké" zápletky pracuje s netradičně "vysokými" prostředky. Působí mnohem víc přemýšlivě nežli divoce. Škoda, že Forster nedostal svých 20 minut navíc a tím pádem byl nucen jinak velmi procítěnému tónu vyprávění vnutit až příliš drastický střih. I díky soundtracku, který ještě víc jde pod povrch a kašle na efektní dunění, dávám pět hvězdiček. Tuhle Bondovku určitě nedocení každý, ale z mého pohledu je to jedna z nejlepších a určitě ta nejvíce se vymykající zvyklostem. (23.10.2008)

Už chápu to pozdvižení. Forster vytvořil biják, který patří mnohem víc do arthousů než do multiplexů a který předešel dobu o dobrých deset let. Ihned vysvětlím. Teorie diváctví rozeznává akt percepce (tedy proces smyslového vnímání, tj. oči a uši) a akt recepce (zpracovávání přijímaného materiálu v mozku). Kdybych měl použít slovník filozofů, první oblast je klasická empirie (Hume), druhá racionalismus (Leibniz). Problém je v tom, že nový Bond je percepčně (smyslově) nesmírně progresivní dílo díky oné profláknuté dynamice střihu a fragmentaci obrazu, ovšem jakmile si ho začnete v hlavě nějak logicky skládat dohromady (racionalizovat), nebude to zcela fungovat. Proto má spousta jedinců dojem, že Forster natočil akční film bez dobrých akčních scén. V budoucnu, až se kinematografii spojí s interaktivními světy, všechny smyslové atrakce budou nahrávány přes kabel přímo do vědomí, do mozku člověka. Akt recepce zcela nahradí a přepíše akt percepce. Tehdy přijde čas filmů jako QoS. (14.11.2008)

Jako bondovka/akční pecka je to prohra, ale v ostatních ohledech je Quantum celkem zajímavé. Forster spolehlivě zabil většinu velkých akčních scén (snad jen ta poslední je fajn), které jsou buď naprosto zbytečné nebo tak blbě sestříhané, že skoro netušíte, která bije, ale paradoxně si počíná dobře v momentech, kdy má Bond projevit nebo naopak neprojevit emoce. Je vážně divné, když jsou neakční scény v bondovce daleko zajímavější než ty akční a Forster tak Quantum zachraňuje v místech, kde by možná zase selhali jiní. Obhájit existenci tohohle dovětku Casina se mu přesto nepodařilo a hodně mě mrzí, že závěr opět není tak úplně uzavřený, tudíž se Bond nejspíš dočká trilogie o svém zrodu. Přitom na to bohatě stačilo Casino... Snad už příště dojde na tu slíbenou popkornovou zábavu, protože když vám v závěru filmu záleží víc na Olince než na Bondovi, něco je prostě špatně. 7/10 (Abych nezapomněl, druhá projekce nic nenapravila. Naopak se prohloubily moje výtky a nemám potřebu ten film vidět znovu.) (03.11.2008)

Stalo se módou filmových fanoušků kritizovat u Craigova Bonda ztrátu stylu a téměř všech ingrediencí, které dělaly Bonda Bondem. Nikdy jsem nebyl ctitelem bondovské legendy a zarytým fanouškem akčních filmů, takže mi ztráta některých typických prvků pro tohle dílko nepřijde nijak bolestná. Schází mi vlastně jediné, a to je větší nadhled, typické sebeironické hlášky a odlehčené fórky. Tempo je svižné a styl odpovídá tomu, co mohli diváci vidět v předchozí 21. bondovce. Režisér Forster mě svým rukopisem neuráží, naopak jeho režii beru mnohem víc než některá slavnější dílka série. Nesedí mi vlastně ani přílišná akční suverenita, kdy hrdina dokáže bez mrknutí oka vyřídit tucty nepřátel, aniž by se zadýchal a také to, že tak luxusně ztvárnění záporáci, jako je postava Mathieu Alamlrica, mají tak krátkou životnost. Ale to už holt k bondovské pohádce tak nějak patří. Celkový dojem: 60 %. (06.11.2008)