James Bond: Quantum of Solace

Všechny výtky, které jsem měl vůči Casinu Royale, setrvaly na svých místech i pod novým režisérem, a jejich intenzita se nemá důvod zmenšit - právě naopak. Teď už je tu divák definitivně za blbce, respektive za zcela nedůležitý element, který přijme bez otázek úplně všechno, pokud se to pro něj natočí ve stylovém designu a s pěknými roštěnkami (přičemž u Gemmy Trntrntrn si ani tím nejsem jistý). Jak jinak si chcete vysvětlit, že zase jednou nastala ta konstelace "je to děsně osobní, je to naturalistické, je to na krev, a je to cítit" (aspoň tak to prezentují tvůrci), ale dějí se tu šílenosti vyžadující nárazuvzdorného, neprůstřelného a nehořlavého geroje, a to do té míry, že už nestačí lidské síly, a je potřeba vyztužit tu chatrnou konstrukci pořádnou dávkou počítačového cvrkotu. Zkrátka ať žije skotačení v provazišti a chvála buď výkonným grafickým procesorům, které tuto "poctivou zábavu nového věku" umožňují...děkuji, ale opravdu nechci:P A jinak kdo sakra je Mathieu Amalric, a proč je jeho postava naprosto nijaká? I oproti jen na první pohled chladnému, ale uvnitř slabošskému a připosranému (ovšem dobře zahranému) Chiffreovi je to obrovský krok do prázdna. Na druhou stranu se mi Bondův přístup stal vcelku sympatickým, a Judi Dench a Giancarlo Giannini jsou tu vyloženě luxusní. Jenže bondovky nikdy nebyly o prožitcích z individuálních hereckých výkonů, a argument v tom smyslu, že je to přece restart, a tudíž nelze používat ta samá kritéria, vzhledem k velkým slabinám tohoto pojetí nezasluhuje sluchu. Quantum Of Solace prostě nefunguje, a narozdíl od jeho bezprostředního předchůdce nejsem ani omylem ochoten ztrácet s ním čas ještě jednou. Ale na pohled je to dost vymazlené, aby si to ve spojení s těmi povedenými momenty zasloužilo 60%. (01.07.2011)

Rovnocenný protivník Casino Royale, první bondovský díl který navazuje na svého mladšího bratříčka a to nejen dějem, ale i kvalitou (čistě z mého pohledu). V kině to nové bondovce sluší, i když výrazně kopíruje Bourna – to s čistým svědomím přiznávám. Akce se mi zdála přehledná a dobře natočená, stříhalo se ve správnou dobu a s citem. Olga Kurylenko si odehrála své, ale rozhodně nějak nezazářila, byla asi nejslabším dílkem celé mozaiky. Spokojenost. 007-mičku mám čím dál radši. Slabších 9/10* si zaslouží. (13.12.2008)

Et tu, Marcu? Quantum of Solace je apendix, slepé střevo, které nemá v bondovském těle prakticky žádný význam. Dovršení oné Vespeřiny linie mohlo být v následující bondovce vyřešeno za deset minut a místo parazitismu na Casinu Royale mohl být agent Jejího Veličenstva vyslán na další misi. Ono hnutí mysli by stejně dobře vyjadřoval dialog mezi M a Bondem, popřípadě mimické schopnosti Daniela Craiga. Nebudu ale kritizovat QoS za to, čím není a čím být mohlo, ale za to, čím (bohužel) je. Laciná a /dle rozpočtu předražená/ kopírka bourneovské roztěkanosti se mi začala zajídat po patnácti minutách, řídký příběh s mnoha slepými odbočkami chvíli poté. Neházela bych vinu na Forstera, protože v interiérových scénách a dialozích mu to klape- postavy, zejména M a Bond si bezchybně nahrávají a jejich herecké výkony chrání QoS před trapasem. Zamrzí pouze rozplizlý záporák i uměle dosazené figury obou rádoby bond-girls, které navíc paradoxně nesplnily svou zásadní úlohu : dodat bondovce elegantní sexuální scénu. Pochopitelně jde čistě o můj divácký přístup. Nepochybuji, že někoho baví mrkat mezi makrodetaily, nervózním chaotickým střihem a tipovat, která končetina patří komu a který akrobatický prvek jsme v tom mžiku právě viděli, ale tohle patří k figurám tzv. real-agentům typu Bournea. Subjektivizace Bondovi nepochybně uškodila. Jde o postavu, jejíž virtualitu a surreálnost si uvědomuje v mnoha náznacích sama postava, sochu na piedestalu, kterou by se chtěl divák stát, ale s níž se neidentifikuje. Forster se poněkud lehkovážně zbavil všech bondovských hračiček a serepetiček, jimiž je tradičně ověšen a které mu přidávají na onom supermanském obalu, ale nepřidal nic nového, psychologická paleta se od CR rozhodně nerozšířila a o eye-candy záběrech typu honička na Madagaskaru nebo suchých hláškách typu You noticed si můžeme nechat jen zdát. Za jediný Forsterův přínos považuji místy nekorektní politické aktualizace, které dávají Bondovi a především M úlohu jakési vtipného glosátora světového pořádku. Za největší provinění ovšem považuji to, že film s takovou hustotou honiček se prakticky nepohne z místa a navzdory omezené stopáži nudí místy zcela neomezeně. James Bond už přežil nebezpečnější zabijáky, zrádnější situace a horší filmy. Jeho nesmrtelnost, Craigova bravurnost a campbellovský um mi dávají to minimální množství útěchy. 60% P.S. Napodruhé lehounké zlepšení: líbí se mi prolínačky, Tosca, zvířátka na každém rohu a důraz na irelevantní detaily. A Craig je Bůh. I v průměrném nebi. (07.11.2008)

Řekl bych, že tradiční popíjení ´Martini´ je u nového Bonda asi už přežitek, Daniela Craiga bych tipoval tak na nějaký energetický nápoj.____Když jsme vyšli z kina, kamarád to glosoval slovy: „Člověče, nespletli jsme se? Nebyli jsme náhodou na Hulkovi?“ Nespletli, ale je fakt, že bondovská ležérnost, elegance, důvtip, nadhled a typické ironické glosy šly se sveřepým Craigem asi nadlouho do háje. Zvířecím ekvivalentem řečeno, Bond byl vždycky u mě něco jako vlčák pohodář (s vyjímkou Daltona), zatímco Craigův Bond je čistokrevný rvavý pitbul :o) Nestěžuji si, pouze suše konstatuji, ale tohle nově nastavené bondovské universum mě moc nebaví. Nicméně jako ryze akční biják docela obstojné. (17.11.2008)

Dávám sice podobně jako u Casina Royale 4*, ale jinak je QOS tak o 10-15% níže.... Kratší stopáž sice Bondovi prospěla, ale spolu s vytracenými minutami jako by se vytratila i některá z pozitiv předešlého dílu. Akčnost zůstala, ale spoustu jí "obstaral" jen střih ve stylu "žádný záběr nesmí trvat vteřinu", což místy působilo na obrazovce (ano, je to tak, do kina už prakticky 4 roky nechodím... :-(( ) poněkud zmatek. Craig opět dobrý, musím říci, že "jeho" bondovky jakoby vyvětraly trochu zatuchliny, která se za ta desetiletí nasbírala a tempo snímků se pohybuje už bezmála za hranicí šestého převodového stupně Jamesova Aston Martina. Ale to "protřepat, nemíchat" mi tam přeci jen trochu chybělo. (06.08.2010)