Čierna krv

Co dokaze znicit dusu cloveka, nie je zlato, ale zavist. Americka saga par excellance, ktora Vam povie o ludskych temnych vlastnostiach viac ako Vam bude mozno aj prijemne. Anderson natocil film, ktory od uvodneho zaberu svojou intenzitou drti a podmanuje si divakove zmysly i emocie s previazanostou audiovizualu porovnatelnu s pracou Aronofsky-Mansell. Hudba od gitaristu skupiny Radiohead je nastrojom pribehu, ktory mu dodava najviac energie. Na niektore (dlhe, jednozaberove) sekvencie (uvod, horiaci vrt, vyhananie diabla) aj oznacenie FAMOZNE zdaleka nestaci a divak ostava prikovany v sedadle, pretoze ma pred sebou kombinaciu toho najlepsieho z Obcana Kanea a Vtedy na Zapade (pre niekoho mozno trufale prirovnanie). Daniel Day-Lewis je demonicky dokonaly a jeho charizma sa z platna vali v kazdom zabere. V spine, prachu a kvapkach potu Anderson rozplieta pribeh ako dalsiu variaciu nielen na americky sen o uspechu, ale hlavne o samopozierajucej sile zavisti, ktora nevyhnutne prinasa utrpenie a krv. Rozpoltenie snimky (prva polovica stavajuca rovnou mierou tak na vyborne herecke vykony ako i spominany audiovizual, v druhej polovici formalne zlozky ustupuju v prospech herectva) nerusi a zaver dava rovnou mierou facku divackym ocakavaniam, ako i skvelo podtrhuje Andersonove "auteurstvo". Jeden z najsilnejsich filmovych zazitkov poslednych rokov. [Kontrolna projekcia] (26.10.2007)

Hudba. Od počátku v roli odtažitého pozorovatele, který není součástí filmu a jen ho komentuje. Veškeré emoce (a cynizmus) jsou od prvních tónů jakoby předprogramovány, bez ohledu na to, jaký vývoj proběhne na plátně - lidé jsou takoví jací jsou, dvakrát tučně podtrženo. Jen u málo filmů jsem cítil od začátku do konce stále to samé. (30.07.2008)

Občas je těžké rozlišit, kdy Day-Lewisovi jenom zašustil knír a kdy skutečně něco řekl, během dlouhých scén se toho v zásadě příliš neděje, poslech úmyslně nelibozvučného soundtracku doprovázel můj skřípot zubů a absurdní finále bylo jako zákeřná rána těžkým tupým předmětem přes zátylek. Až na krev není filmem hezkým, příjemným, snadno stravitelným, Až na krev je filmem skvělým. Rozvětvenější doporučení vám momentálně nejsem s to nabídnout. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Aiax, Jordan, uzzi, Axident (02.04.2008)

Dobrá kamera (a technická stránka filmu obecně), výborné herecké výkony a postavy, které jsou všechno, jen ne černobílé, ale to je asi tak všechno, co bylo na tomhle filmu zajímavé. Dvě a půl hodiny je stopáž, kterou snesou jen ty nejlepší scénáře a režiséři. P.T. Andersonovi už v Magnolii podařilo ukočírovat dokonce hodiny tři, tady ale bohužel z mého pohledu selhal. Místo hudby depresivní kvílení a místo děje rádoby umělecké zdlouhavé záběry plné zamyšlení... Prostě jsem se nudila, chápu, že někdo je z toho v sedmém nebi, ale já to opravdu nejsem. (13.05.2010)

PTA si sbalil svoje hypnotické filmové sekvence a vydal se mapovat kutání ropy v Kalifornii na přelomu minulého století. Celou dobu tak sice na plátně kraluje dechberoucí Daniel Day-Lewis, ale geniality předchozích Andersonových filmů podle mě Až na krev nedosahuje. Přesto se jedná o vynikající kousek, který měl Coenům zlaté sošky vyfouknout. 9/10 (18.03.2008)