Čierna krv

// Panečku, tak jsem si tenhle špinavej krví nasáklej naftařskej opus konečně vpustil do žil, a teda... čekal jsem víc? Za ty roky jsem si k tomu filmu vybudoval možná až přehnaně velký respekt, místy jsem se snad i trochu bál se na něj podívat, takže si za to zklamání můžu vlastně nejvíc já sám, nicméně fakt je to JEN film, výborně natočený a geniálně zahraný film, kterému ale chybí jak výraznější gradace, tak silnější emoce. Za ty dvě a půl hodiny to se mnou nehnulo ani jednou, ujížděl jsem na kameře, Danieli Day-Lewisovi (do něhož se v posledních letech úspěšně transformuje Justin Theroux) i té všudypřítomné chamtivosti, nakonec ale odcházím s pocitem, že to téma šlo přece jen vytěžit (!) ještě o řád líp. 8/10 (04.06.2021)

Když jsem Až na krev viděla poprvé, bylo pro mě toto dílko P. T. Andersona záhadou. Oceňovala jsem jeho úchvatnou kameru, nadpozemské herecké výkony a skvělý soundtrack, nedokázala jsem si ale představit, proč bych ho kdy měla chtít vidět znovu; natolik odtažitě na mě jako film půsosobilo. Tehdy jsem ještě netušila, že mě příběh vzestupu jednoho ropného magnáta bude následující týdny pronásledovat v myšlenkách a že pocítím neodolatelnou touhu pustit si ho podruhé. Nutkání jsem podlehla, na film se podívala... a byla jsem z něj nadšená. Ohromená. Uzemněná. Odvolávám veškerou kritiku mého předcházejícího komentáře: Až na krev není náhled do života psychopata, jehož jednání by postrádalo jakoukoliv logiku. Je to ukázka souboje dvou vysoce racionálních osobností, která začíná hned při úvodním jednání o prodeji pozemku. Na jedné straně je to Daniel Plainview, který uznává jako boha ropu a nijak se netají svým egocentrismem, na druhé pak Eli Sunday, který si myslí, že nad ropou vládne bůh a který své osobní zájmy zaštiťuje kostelem. Se kterou z těchto dvou sobě navzájem velmi podobných osobností jsem sympatizovala více? S ropným magnátem, protože člověka, který přizná, že nemá rád lidi, a který se nijak netají svými sobeckými motivy, dokážu respektovat více než toho, kdo ostatní manipuluje pod záminkou víry. Během druhého zhlédnutí jsem navíc právě v Plainviewovi objevila i ten tolik důležitý prvek lidskosti, který jsem poprvé ve filmu postrádala, a to ve formě jeho vztahu k dětem. I když hlavní hrdina po celou dobu tvrdí, že má rád jen sebe samého, jeho jednání v průběhu filmu vypovídá o tom, že mu na malé Mary Sunday a především jeho synovi nesmírně záleží. Vezměte si prakticky jakoukoliv scénu, kde se Daniel a H. W. vyskytují o samotě, a to, co uvidíte, není jednání muže, který má chlapce jen jako zástěrku pro zakrytí svých úmyslů; budete sledovat člověka, který cizí dítě začal skutečně považovat za své a chce pro něj to nejlepší, čímž závěrečné rozuzlení získává ještě tragičtější nádech. Za hlavního hrdinu, ve kterém jsem vizuálně, hlasově i charakterové bez úspěchu hledala jakýkoliv společný znak s Danielem Day-Lewisem, za podmanivou vizuální stránku, za soundtrack, který je neodmyslitelnou součástí filmu a který by si dle mého názoru zasloužil Oscarovou nominaci, za epický příběh o vzestupu a pádu, kterým mi Paul Thomas Anderson připomněl filmy Martyho Scorseseho, a za odvahu vyprávět děj pomocí náznaků a nevysvětlovat divákovi vše, tedy napodruhé nemůžu a nechci jít pod pět hvězdiček. Jedno z mála mistrovských děl 21. století. (03.02.2013)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Rozsáhlá, dramatická, ale i dosti nudná a depresívní epická sága o vzestupu a pádu kalifornského ropného magnáta. Natočeno podle klasického románu Uptona Sinclaira. Za kameru a herecké výkony (především "Dobeše" Day-Lewise) bych měl hvězdy přidat, zdlouhavost a častá absence napětí a patologicky stupidní jednání hlavních hrdinů mi nedovolí dát více. Trailery: http://www.csfd.cz/film/226771-az-na-krev-there-will-be-blood/videa/ (18.09.2009)

Delikátne! Po dlhom čase som konečne uvidela film, ktorý by som najradšej zaliala samými superlatívmi. Nadmiera pomalého plýživého tempa, pričom divák mohol vstrebať každý jeden technický či obsahový detail, vnímať psychické stavy hlavného hrdinu podmienené najmä vybudovanou nenávisťou a pýchou, ktoré nemohli spieť k ničomu dobrému. Dokonalá ukážka prelietavého šťastia, našich osudových zásahov a trpkosti ľudí vyberajúcich si takmer vždy tú nesprávnu cestu. Na prvý pohľad vyzerajúca (ne)osobná, chladná, ironická dráma čerpajúca zo života ropného magnáta - chladné, politické a neprístupné. Po dosiahnutí slávy a očakávaných úspechov sa však Anderson vyberie úplne inou cestou a zasahuje do nevyrovnaného života hlavného hrdinu, pomaly a postupne stupňovaný pád vďaka excelentnému hereckému koncertu Daniela Day-Lewisa, z ktorého mi behali po tele zimomriavky. Pôsobivá a nevtieravá hudba a zdĺhavé dialógy podfarbené sarkazmom a iróniou. Možno mi trošku vadilo nestotožnenie sa so všetkými postavami alebo prvá hodina ignorujúca záujem diváka, sústredená iba sama na seba. Zrejme to budem musieť vidieť ešte druhýkrát, no i tak ma to nadchlo, vynikajúca dráma, ktorá sa dokázala zaobísť aj bez sentimentálnych výlevov. (19.09.2008)

Co dokaze znicit dusu cloveka, nie je zlato, ale zavist. Americka saga par excellance, ktora Vam povie o ludskych temnych vlastnostiach viac ako Vam bude mozno aj prijemne. Anderson natocil film, ktory od uvodneho zaberu svojou intenzitou drti a podmanuje si divakove zmysly i emocie s previazanostou audiovizualu porovnatelnu s pracou Aronofsky-Mansell. Hudba od gitaristu skupiny Radiohead je nastrojom pribehu, ktory mu dodava najviac energie. Na niektore (dlhe, jednozaberove) sekvencie (uvod, horiaci vrt, vyhananie diabla) aj oznacenie FAMOZNE zdaleka nestaci a divak ostava prikovany v sedadle, pretoze ma pred sebou kombinaciu toho najlepsieho z Obcana Kanea a Vtedy na Zapade (pre niekoho mozno trufale prirovnanie). Daniel Day-Lewis je demonicky dokonaly a jeho charizma sa z platna vali v kazdom zabere. V spine, prachu a kvapkach potu Anderson rozplieta pribeh ako dalsiu variaciu nielen na americky sen o uspechu, ale hlavne o samopozierajucej sile zavisti, ktora nevyhnutne prinasa utrpenie a krv. Rozpoltenie snimky (prva polovica stavajuca rovnou mierou tak na vyborne herecke vykony ako i spominany audiovizual, v druhej polovici formalne zlozky ustupuju v prospech herectva) nerusi a zaver dava rovnou mierou facku divackym ocakavaniam, ako i skvelo podtrhuje Andersonove "auteurstvo". Jeden z najsilnejsich filmovych zazitkov poslednych rokov. [Kontrolna projekcia] (26.10.2007)