J'accuse !
I Accuse
Obsahy(1)
Silně protiválečný film francouzského režiséra Abela Ganceho, který děj zasadil do průběhu první světové války. Film demonstruje hrůznost a nesmyslnost války. Snímek vystihuje scéna, kdy padlí vojáci vstanou ze svých hrobů, aby zjistili, že se nic nezměnilo a jejich oběť byla zbytečná. (contrastic)
Videá (1)
Recenzie (13)
Takové Na západní frontě klid pro náročného diváka. Smutné je, že k 98 let starému pilíři francouzského impresionismu, milníku světové kinematografie a v širším slova smyslu jednomu z nejlepších filmů všech dob není u nás možné sehnat ani české nebo slovenské titulky - J'accuse! Původní verze filmu měla údajně mít 3 hodiny, ale tato zrestaurovaná verze s o něco kratší metráží je pro snímek a jeho příběh plně dostačující. Ještě musím zacitovat jednu z hlavních myšlenek filmu: "Když se dva rivalové v lásce mohou usmířit, proč dva lídři nemohou?" Dámy a pánové, tohle je perla pod silnou vrstvou prachu. ()
Z istého pohľadu príjemné prekvapenie. Protivojnový snímok bez prílišného pátosu, bez prílišnej teatrálneho herectva (na nemý film) a s uceleným a kontinuálnym príbehom, v ktorom má priestor dráma, tragédia a občas i jemný humor. Páčilo sa mi, že tvorcovia občas nezostali iba pri statickej kamere a párkrát sa im podarilo natočiť dynamické zábery. Nevyhne sa však viacerým nelogičnostiam, skratkovitosti v uvažovaní a konaní postáv, viacerým hluchým pasážam, ktoré vyplývajú aj s monštóznej stopáži. Takmer 3 hodiny, ktoré sú rozdelené na 3 dejstvá (de facto 3 filmy) je veľa aj na vola. Škoda aj toho záveru - ono to mal byť asi hororová vsuvka, v ktorej ale iba pomiatnutý vojnový veterán blúzni o mŕtvych naštíviach svojich živých príbuzných, z čoho vznikne akási davová psychóza. Neviem, ako v dobe vzniku, ale dnes to musí pôsobiť nechcene úsmevne. ()
Svým způsobem je to až neskutečně děsivé, až z toho chvílemi mrazí v zádech, ale za horor bych tento film nepovažoval. To bychom museli zahrnout, každý třetí protiválečný film taky do tohoto žánru. Co se mu musí uznat, je jeho naturálnost, až z toho těžkne žaludek. Proměna vojáka je zde vyobrazena velmi dobře, a to že se film natočil sotva 1 rok po 1. světové válce mu muselo dodat na atmosféře. Divák pro zhlédnutí musí být v určitém rozpoložení a potřebuje patřičnou atmosféru, jako kulisa k sobotnímu obědu se tento film skutečně nehodí. film neztratil mnoho na své atmosféře. Herecké výkony jsou vynikající a závěrečná scéna mrtvých vojáků, kteří se jdou podívat na své pozůstalé, jestli nezemřeli zbytečně, dělá z filmu nezapomenutelné dílo. Francouzi mají tu nevýhodu, že jeden ze svých prvních válečných filmů, už nikdy nepřekonají. ()
Téměř tři hodiny dlouhý protiválečný film na minimu postav představuje herecký koncert o přerodu člověka od počátku války po její skončení, a je to neuvěřitelný zážitek. Co začíná jako milostný trojúhelník, kde postavy jsou velmi jasně charakterizované, se mění na příběh o přátelství, přechází do epizody o cti a končí žalobou války jako takové ve scéně s padlými vojáky. Ústřední trojice je brilantní, stejně jako ostatní důležité postavy a ačkoliv Gance používá k navození pocitů různé prostřihy, obrazy a jiné imaginace, v tomto snímku to nijak nevadí. ()
Galéria (5)
Fotka © 39. Letní filmová škola
(soubor nespojitých poznámek k formálnímu zpracování filmů francouzského impresionismu) v úvodu prezentace herců a divadel, z nichž pocházejí / velkolepý film určený patrně pro projekce v palácových kinech / příběh situován do minulosti - cca 1870 / použití barevných filtrů: žlutozelený filtr pro expozici postav v úvodu filmu / časté užití masky, která izoluje postavy obklopené temnotou / symbolika: sova jako předzvěst kataklyzmatu a metonymie pověrčivosti lidí / stmívačky usnadňují orientaci v časových skocích, ale hlavní měrou se na tom podílí střídání barevných filtrů / obsahuje surreálné scény: prostřednictvím prolínaček mezi záběry na mapu, řád a ilustrace znázorňující bitvu snímek přibližuje vzpomínání starého vojáka na kdysi dávno prožitou válku - svého druhu imprese / básník píše ódu na Slunce - evokováno záběry na přírodu, živly, použit tmavě fialový kamerový filtr (značný evoluční posun v porovnání s Desátou symfonií), dvojexpozice vytvářejí "duchy" žen pohybující se překrásnou přírodní krajinou, obrazy tentokrát nejsou přerušovány mezititulky s textem básně, která je takto zcela vizualizována filmovými prostředky / slunný den v přírodě odlišen kobaltově modrým filtrem - barevné filtry používány s jakousi nahodilostí, snad čistě pro navození subjektivních pocitů / klasická symbolika - padouch v hněvu zabíjí ptáče / časté střídání různorodých rakurzů / maska se zužuje na zděšenou tvář ženy, když je vyhlášena všeobecná válečná mobilizace / následují surreálné výjevy se záběry na tanec kostlivců, zatímco lidé zpívají písně na oslavu Francie / záběr s kosou se prolíná s blokem básníka / sova se připomíná se zlým znamením / velké množství detailů, které málem zachycují úplné děje či události (loučení v krátkosti vyjádřeno detailem na potřesení rukou, rozsvěcování a zhasínání svící) / méně expresivní herectví ve srovnání s Desátou symfonií / znatelně méně mezititulků / více detailů / zasvětlení v interiérech upomene na šerosvit / leitmotivické využítí symbolů sovy a kostlivců / titulek "žaluji" se objevuje přímo v obraze / autentické záběry lidových oslav / válečná fronta invenčně zobrazena jen jako černé siluety bojujících postav na pozadí (krví) červenající se oblohy / propracované typografie dopisů a vzkazů (užívaných převážně jako korespondence mezi domovem a frontou) / pohyblivá maska se často zužuje jako clony starých fotoaparátů, rozšiřuje a jinými posuny přenáší pozornost / v jádru velice naivní námět - dva kohouti zápasí o unylé děvče, společný předmět touhy i společné protivenství na válečné frontě hrdinu i antihrdinu nakonec velice sblíží / jejich společné vzpomínání - flashback ukazuje ženu s lascivním úsměvem, jak okusuje hrozen vína / secesní výjevy ráje se prolínají s tancem kostlivců - ambivalence věčných archetypálních protiv / mezi 1. a 2. dílem nastává velký časový posun / zatopené zákopy / velký detail na drápy sovy se později ukazuje být další impresí - sen protagonisty pomalu přicházejícího o rozum, který prožívá v horečce / vzácná jízda kamery sleduje protagonistu na cestě za matkou / komentování dějů banálními "moudry" v mezititulkách / osud dívky během války vysvětlen s pomocí retrospektiv / časté pohledy do objektivu kamery / expresionismem inspirované znásilnění "stínem" vojáka / velmi plastické svícení / místy vkusně aranžované kompozice kamery v exteriérech / patriotistické vyznění / protiválečný apel svádí vinu za masové vraždění na virtuální pojem "válka" () (menej) (viac)