Ľadová smrť

Norové s drtivou důrazností zaútočili na vjemy, které jsou každému z nás vlastní, proto zažijete, třeskutě-zimniční atmosféru, řezavé zvuky, které se zatínají bez ustání do hlavy s nelítostnou přesností, mučivě-sílící hudbu. Krvavá brutalita, spíš jen dokresluje zakořeněnou zlovůli tohoto místa, kde si dávno zavátá křivda vybírá svou daň. (12.08.2009)

Na krásném místě které je obklopené hromadou sněhu se parta přátel rozhodla se trochu zabavit a jak už to bývá stane se nehoda a taky záhy náhle máme poblíž opuštěný hotel, takže se musí využit tohoto místa pro záchranu ale bohužel místo nese svojí temnou minulost tak se můžeme těšit na mírné napětí a pár slušných vražedných akcí, herci jsou dostatečně přesvědčivý takže určitě cítím velkou spokojenost. (09.09.2018)

Snad první slasher, kde jsem se všemi postavami opravdu sympatizoval. A to se cení! K tomu ještě atraktivní norské prostředí a vynikající atmosféra. Přes tato nesporná pozitiva je film ale strašlivě předvídatelný a konec by k mé plné spokojenosti taky musel být jiný. Takhle je to "jen" něco málo přes 70% (16.11.2007)

To že to je v rámci slasherů naprosto tuctově vymyšlený mě fakt ale vůbec nezajímá, já sem z toho totiž úplně hotovej. Ze začátku mě dostávala dokonale mrazivá atmosféra a prostředí, pak si mě podalo pár perfektních lekaček a v druhý půlce filmu sem dostal totálně dokonalej slasher, kde hlavní roli hraje strašnej řezník s krumpáčem a jeho chuťový vraždení. Navíc norští herci jsou dostatečně sympatický a člověk se s nima hrozně lehce sžije, aby mu jejich vyvražďování prostě jedno nebylo, já na tom fakt nevidim téměř žádnou chybu, teda až na předvídatelnost, která mi ale nijak nevadila. Už dlouho sem neviděl takhle skvělou vyvražďovačku, která by mě úplně uzemnila, sem zvědavej, co se mnou provede druhej díl, podle hodnocení to vypadá, že se z toho zeseru (24.03.2009)

7/10...Karlovarské kino Čas uvádí strašidelnou půlnoční projekci: Krvavá lázeň po norsku. Pětice sympatických snowboardistů zabloudí do opuštěné horské chaty skrývající zásoby alkoholu, jednu sekeru a nejedno překvapení...Několikrát jsem málem vyletěla z kůže strachem a několikrát hrůzou: nad absencí logiky a předvídatelností. Přežila jsem svůj první horor bez ztráty vědomí, nezařadila jsem se k té čtvrtině publika, která po prvním masakru prchla do bezpečí, a jak se nejen ve Skandinávii říká: DEN SOM LER SIST, LER BEST:) (07.07.2007)