Walk Hard: The Dewey Cox Story

Tak v tomto případě jsem se o daleko lepší zábavu a vůbec celkový požitek z filmu připravil vlastní vinou, neboť koukat na parodii něčeho, co jsem neviděl, není prostě úplně moc vychytané a dvakrát chytré. Walk the Line je tím hlavním zesměšňovaným filmem a má neznalost originálu způsobila to, že jsem se bavil tak napůl. Spousta fórů bylo sice i tak velice vtipných a především fungujících, ovšem stejná porce mi jich zase až tak úderná a zábavná nepřišla, ovšem ty všechny možná docením až po shlédnutí zmiňovaného Walk the Line, ovšem možná také ne. Každopádně, na to, že jde o snímek z dílny Judda Apatowa, přišlo mi to celé dost strnulé, s minimem opravdu výrazných scén (ikdyž tu závěrečnou s hovnem si budu pamatovat hoooodně dlouho 8D!!!) a navíc bych to rozhodně tedy nepovažoval ani za čistokrevnou parodii, neboť krom několika opravdu typicky šílených gagů na konkrétní momenty z jiných snímků si tento film na ryzí parodii razí až příliš svou vlastní cestu, sice hodně bláznivou a ne zcela korektní, ale pořád svou, kdy se drží vlastní linie, má své originální postavy, svůj příběh a hlavně spoustu svých vlastních nápadů. Nicméně, největší zásluhu na celkové zábavnosti má jistě hlavní hrdina v podání Johna C. Reillyho, který tu opět dokazuje, že je jedním z mála herců, kteří dokážou perfektně ztvárnit jak totálního magora v ulítlé komedii, tak sebenáročnější postavu v oceňovaném dramatu, je prostě skvělý. A zde si roli Deweyho Coxe fakt náramně užívá a tento film je skutečně právě jeho. Jinak mě samozřejmě film pobavil po hudební stránce, má švih, je stylová, prostě je fajn. Neuvěřitelný život rockera Coxe je zkrátka ,,skoroparodie", tu zábavná velmi, tu méně, občas vůbec, jako celek ale drží pohromadě v pohodě, nuda u něj nehrozí, takže jednoduše zábavný, nenáročný průměr. (02.12.2012)

Filmovy zazitek, snadno srovnatelny s Forestem Gumpem. Pribeh cloveka, ktery byl soucasti sveta a dost casto ho i zasadne menil, hlavne tedy menil svet hudebni. Pres vsechny hudebni styly (vicemene), sledujeme zivotni pribeh deweyho Coxe, muzikanta. Tvurci zparodovali vsechny dulezite udalosti (nejen) hudebniho prumyslu s nadhledem a vtipem a vysledek je film, ktery musite videt a ktery se vam musi libit, a jestli ne, tak vas preseknu macetou. Skvelej Reilly, ktery pokud ted nebude uctivan jako Hanks po Gumpovi, by mel zmenit agenta. (02.04.2008)

Chvílema až trapně doslovný ve stylu Ferrelových věcí (jsem Deweyho dvanáctiletá přítelkyně), což by mě asi nakonec bavilo víc, ale nevím, jestli by to utáhlo celej film....a proto po většinu stopáže jen klasická parodie na hudební životopisy. Když byste vzali Walk the line a vyhnali ho do absurdna, dostanete Deweyho Coxe. Takže jestli jste fanoušky hudebních životopisů a cíleně trapně doslovných parodií, tak si to dejte....jinak je to víceméně ztráta času. Dva a půl rozpůleného bratra, tedy čistý průměr. PS: Ale Walk Hard je hitovka. (02.05.2023)

film, který si utahuje ze života spousty slavných muzikantů, především pak z jejich milostných a drogových problémů.. celý snímek je hodně odlehčený a i když je to občas trochu přehnané, tak jsem se bavil dobře.. kdyby se ale tvůrcům podařilo udržet tempo z první půlhodinky, dal bych hvězdiček 5, takhle jsou to, také kvůli přemrštěné 2hodinové stopáži, slabší 4* ;) (23.06.2009)

Tak takhle se ma delat parodie. Film si utahuje ze vsemoznejch hudebnich filmu, ale hlavne z Walk the Line. Jenze narozdil od ostatnich soucasnejch trapnejch parodii je tu pribeh, kterej neni poslepovanej ze sparodovanejch scenek a drzi perfektne pohromade, navic tvurci nijak netlaci na pilu a nepotrebujou tam fory dostavat za kazdou cenu a o to vic si clovek jednotlivy vtipy vychutna, navic, kdyz nikdy neklesnou pod prumer, pohybujou se od lehkyho usmevu po brutalni fory a hlasky, navic dost casto zatracene originalni a misty docela drsny. Co se tyce hudby, tak ta je fakt perfektni a pomaha lehce prestreleny dvouhodinovy stopazi, takze film vubec nenudi, i kdyz ke konci mu drobet dochazi dech. Navic se film nevenuje jen urcitymu obdobi hlavni hvezdy, jak to casto bejva, ale postihuje celej zivot, od detstvi, prvni vystup ve 14, az po posledni masterpiece v 71 letech. Taky se povedla dobova atmosfera a starnuti jednotlivejch postav, akorat holt ze zacatku se musi clovek smirit s tim, ze Reilly na 14 fakt nevypada. Co se tyce hercu, prekvapil me Reilly, fakt bych ho do takovyhle role netipoval a ackoliv nepodava kdovijak perfektni dramatickej vykon, role mu skvele sedla, misty perfektne vysiluje, az skoro pripomina Blacka a je proste perfektni. Akorat me trosku mrzela absence ruznejch camei, je tu na chvilku jen Jack Black jako jeden z Beatles. Zato me prekvapil Patrick Duffy, i kdyz ma v podstate jen jednu vetsi scenu. I kdyz filmu misty drobet dochazi dech a sem tam ma hluchy misto, ja se proste celou dobu perfektne bavil a nemuzu jit pod 5*. (19.04.2008)