Edith Piaf

Nejnudnější film pod sluncem. Když si vezmu mou averzi k životopisným filmům obecně a dále skutečnost, že ani písně samotné EP mě nikdy moc nebraly, těžko jsem ten film mohl vnímat nějak jinak. Navíc mi přišlo, že ačkoli bylo těch 140 minut úmorně dlouhých, stejně je výpovědní hodnota filmu malá, a člověk se o životě známé zpěvačky dozví jen fragmentární střípky (které navíc údajně často ani neodpovídají faktům, jak jsem se zde dočetl v několika komentářích). Marion Cotillard - zmalovaná k nepoznání - v titulní roli mě nebavila a působila na mě dojmem, že jsem svědkem nějaké přiblbé revivalové show v Horní Dolní. Negativně jsem vnímal i skutečnost, že celý film působí neobyčejně lacině - nízkorozpočtově, chcete-li - jako nějaká ušmudlaná televizní produkce, spíše než celovečerní film uvedený v kinech (ten papundeklový New York nebo co to bylo, byl vrchol). A konečně skutečnost, že se tam mihnou Vašut a Depardieu - dva herci, které nemůžu ani vystát - je pro mě posledním důvodem, proč jsem tenhle film tak protrpěl a proč ho považuji za naprostou ztrátu času. Podruhé bych už se mu obloukem vyhnul. (16.05.2017)

Umelci zomierajú, ale ich jedinečné diela budú žať úspechy a uznanie celé generácie. Nezabudnuteľné prenesenie neobyčajne ťažkého života úžasnej francúzskej umelkyne na filmové plátno. Na prvom mieste musím vyzdvihnúť excelentný herecký prejav Marion Cotillard, ktorej som v úlohe Edith Piaf úplne podľahla a prežívala s ňou všetky strasti a chvíľky pominuteľného šťastia. Edith si svoju slávu vybojovala nezlomnou vôľou a neuveriteľným speváckym talentom a napriek častej nepriazni osudu sa nikdy nevzdávala. My "obyčajní smrteľníci" si z nej môžeme brať príklad hoci len prostredníctvom dvoj-hodinového filmu, ktorý reálne zobrazuje jej život tak, aký asi mohol byť. "Dievča vrabčák" a jej zložitý život vo vynikajúcej réžii Oliviera Dahana. (06.08.2008)

Život Edith Piaf byl jako její písničky: smutný, melancholický ale taky neskutečně zajímavý. Marion Cotillard hraje jako o život a k tomu ta nádherná hudba a pohnutý osud jedné z nejznámějších francouzek... Američané by se měli občas podívat do Evropy, jak se má točit životopis. Výrazná osobnost a její extravagantní život nestačí ke vzniku dobrého filmu, ten musí dostat i zajímavou formu a hlavně duši. La Môme má oboje. (23.02.2008)

Nečekal jsem že toto životopisné drama bude až tak moc scénáristicky nesoudržné. Dějové vtáhnutí nulové, režie průměrná, alespoň výprava a kostýmy jsou celkem podařené, herecký výkon Marion Cotillard byl právem oceněn Oscarem. Důvodem ke zhlédnutí tohoto kousku byl však hlavně zpěv Edith Piaf, pro který je ale zbytečné se více než dvě hodiny nudit. (15.12.2008)

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome. Jen jedinkrát uviděla La Vie en Rose, ale přesto na sklonku dramatického života z posledních sil zpívala: Non, je ne regrette rien.____ Já lituji toho, že režisér a scénárista Dahan na počátku plavby utápí diváka v hromadě střípků a zběsilým cukáním časem maskuje autorskou bezradnost. Přerývané vyprávění ve stylu dadaistické mozaiky připomíná vynechávající paměť předčasně zestárlé trosky, ale k porozumění složité osobnosti francouzské ikony tak málo nestačí. Z podprůměrných vod film vytahuje jen nezapomenutelný hlas Edith Piaf z nahrávek a chameleonsky přesná Marion Cotillard... (07.07.2007)