Austrália

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

Baz Luhrmann je čarodějem ze země Oz, který nás s každým svým novým filmem unáší do jiných světů, kde nám vypráví příběhy po nichž naše srdce tak prahnou. Po dlouhých sedmi letech se vrací a opět s filmem o lásce, pravdě, kráse a svobodě tentokrát bez pravidel, jenž by mohla stát v cestě. Oproti Moulin Rouge se z Austrálie vytratila svěžest, která byla v předešlém případě uvozená milostnými songy vycházejícími z úst hlavních hrdinů jako obláčky plné drásavých výpovědí o nesnesitelné lehkosti lidského bytí. Ona drásavost a zběsilé tempo se v Luhrmannově novém opusu ztratily v překladu a namísto nich se prodraly dlouhé meditativní záběry soustřeďující se na působivou australskou přírodu. Tudíž může celek na slabší jedince působit jako velmi drahé omalovánky. I přesto, že forma zvítězila nad obsahem je Austrálie dobrým filmem, byť opravdu hodně dlouhým. (12.12.2008)

I když jsem opilá (kdo by se po tolika panácích divil...), během filmu mi před očima naskakovaly hvězdičky - to bude za tři, ne, tomu dám čtyři... Nakonec to dopadlo, tak jak to dopadlo, protože udržet mě vzhůru podnapitou přece jen bude znamenat, že ten film nebyl nudnej. Ano, C2H5OH způsobil, že některé scény jsem prožívala opravdu intenzivně - víc jsem se některým "absurditám" smála, více jsem byla "dojatá". Líbil se mi hlavně proto, že byl o všednosti. O té sladké, zaprášené všednosti, které se mi zalíbila. Nečekala jsem na konec filmu; dohromady se dali vcelku brzo :-) I'm glad. I přes délku jsem neměla pocit, že teď nutně musím jít spát, protože mě zajímalo, jaký bude konec. A ten mě nezklamal. 100% happy end to není, but I like it :-) sry, když trochu cucám nektárek, tak mám tendenci mluvit cizíma jazykama - a to se tady ještě držím. See ya. (23.05.2009)

Zatímco v první půli Luhrmann vypráví svůj příběh se zaujetím, vášnivě a naplno tu uplatňuje svůj smysl pro až jakýsi groteskní humor (který mám na něm tak rád a kterým byl předchozí ´Moulin Rouge´ doslova prošpikován), s příchodem do Darwinu v polovině stopáže jako když mávne kouzelným proutkem a z vyprávění plného života a magické atmosféry australské divočiny se stává zahrávání si s trpělivostí diváka, kde jakoby tvůrci zkoušeli, co za klišé a scenáristické oslí můstky jim ještě projde. Tu kýčařinu na konci by nenapsala snad ani přebornice růžových knihoven Danielle Steel. Přesto ale z celého díla cítím upřímnou Luhrmannovu snahu vzdát hold své milované rodné Austrálii a tak to nemohu úplně zatratit. (08.03.2009)

Ještě že film skončil po 165 minutách. Pokračovat to ještě tak 15, 20 minut, musel bych skončit někde u zápornejch hvězdiček. Po přihnání stáda do Darwinu - řekněme tři *. Po náletu - ještě dvě. Po scéně "utíkejte, budu vás krýt" krásná jedna. No ale protože nás ještě čekala proměna záporáka v ražniči, několik domorodých mouder starého šamana a cesta míšeneckého dorostence na zkušenou, Luhrmann vstupuje do mého exkluzivního klubu kryptofašistického buržoazního škváru, kam měl směle nakročeno již svým "nekonvenčním" zpracováním Romea a Julie. Gratulujeme, to je beze sporu úspěch. Zatímco řekněme první hodinu film celkem funguje díky nadsázce, hezkým obrázkům a ústřednímu duu, poznenáhlu se obrázky omrzí, nadsázka kamsi vytratí a najednou by chtěl Luhrmann nejen bavit, ale taky se vyjadřovat k minulosti své země a politicky korektně nás přesvědčit, že kultura domorodých Austrálců je zupa. Jak se říká příliš mnoho zajíců lovcova smrt a tak jest i zde. Film se začne brát smrtelně vážně a končí asi pětkrát s tím, že každé další zakončení je emočně přepjatější, vykonstruovanější a kýčovitější než předešlé. Oč působivěji a opravdověji působí příběh unášených domorodých a míšeneckých dětí v mnohem skromnějším Rabbit-Proof Fence. Austrálie jako země vyslala do světa mnoho skvělých režisérů a herců, bohužel film s tímto názvem si na štít nedají. (26.12.2008)