Nesmluvená setkání

Takový průměr. Na televizní film to má velice slušnou výpravu a důl Mořina u Ameriky je vděčná kulisa. Obrazy Zdeňka Hajného pak rovněž mají dotvářet mystickou rovinu, ale zde mi přijdou poněkud neústrojně použité. Film je také jistě snem každého pedofila, myslím, že dnes by si nikdo nelasjl nechat pobíhat celou dobu před kamerou zcela nahatého devítiletého kluka. Jenže Pavlásková selhává zcela jako režisérka. Její postavy jsou neživotné, vypouštějí z úst buď vatu, nebo přemoudřelá moudra, a působí to papírově a nereálně. Jan Kačer je zde jen do počtu. Martina Menšíková má představovat emocionální složku člověka, schopnou se vcítit, která by všechny vědecké objevy vyměnila za rodinnou pohodu. Lukáš Vaculík tápe někde mezi, jestli má hrát naivního mladíka, polovědce nebo možný rodinný otcovský typ. Více zaujme snad jen Josef Abrhám ve své jedné z mála záporných rolí, jemuž se onen vědecký fanatismus dá věřit. Příběh samotný je vyprávěný sterilně - dramaturg, scenárista nebo sama režisérka nedokázali vypíchnout ony potřebné vrcholy a sdělení, na nichž celý ten příběh stojí, chybí i schopnost motivace herců, aby ona sdělení dokázali dostatečně dramaticky podat, a tak je to celé, no prostě sterilní. Do toho ta hudba, která se snaží znít, jako že jde chvílemi trochu o horor. Ale na to je Pavlásková hodně neschopná režisérka, aby dokázala svému snímku vdechnout potřebné pocity a atmosféru. I když ano, je zde pár zajímavých scén, asi dvě tři, které jsou zajímavě natočené, ale jinak je z těch ostatních cítit bezradnost (viz třeba první vylekání se Vaculíka z robota, který stojí za ním). Je sice vtipné, že si Pavlásková zahrála cameo (ale tuším ji dabovali) a potěšující, že nám ukázala v podstatě jedinou herečku skoro nahatou ve sprše, ale to je skutečně hodně málo na dobrý celovečerní TV film. (28.08.2013)

Zde obsah převyšuje formu, ale nějak zvlášť mi to nevadilo. Film s podivnou atmosférou (ne zcela v negativním smyslu) a ještě podivnějším koncem (už v tom negativním smyslu). Film, v němž nejlépe hraje zhruba desetiletý kluk. Film z doby, kdy si filmaři v klidu mohli dovolit skoro celý film toho malého kluka nechat pobíhat zcela nahatého, to už dneska nikde nezažijete. (04.10.2016)

Knihu jsem nečetl a nejsem vyloženě skalní fanda do sci-fi jako leckdo zde, proto mé hodnocení nebude tak závratné... Dnes samozřejmě všechno ve filmu ať už sama raketa , planeta, či různé efekty, počítače a vybavení působí velice úsměvně. Na druhou stranu zde máme možnost vidět první tablety a bezdrátový přenos videa! :-) V tomhle myslím tvůrci předběhli dobu o dvacet let. Já celkově obdivuji vůbec tu odvahu do něčeho takového jít. Rozpočet asi nebyl nic moc a točit celý film na cizí nehostinné planetě, chtělo jistě hodně dobrých nápadů jak to zaonačit. Češi ale byli vždy mistři improvizací a když něco nebylo, nějak se to udělalo... Film je tak dost podobný studiovým TV pohádkám, kde Honzu v lese znázorňuje herec sedící na špalku vedle březového kmene postaveného na výšku s jednou větví a haldou poházeného listí ve studiu na zemi, samozřejmě s nakreslenou oblohou a kopci na zdi v pozadí... Tady hojně pomáhaly všeliké kouře, šedé filtry a fakt, že se natáčelo v lomech, kde je prostředí pro osidlovače ze Země odpudivé. Znalci jistě poznali lom Ameriku (a já si Hágena :-) pobíhajícího v jeskyních opravdu představoval jinak). Teď ale vážněji. Příběh je docela zajímavý, nese sebou i jakési poselství vypovídající cosi o lidech a lidstvu. Výzkumný tým byl zajímavě složen. Kačer, Abrhám, Menšíková, Vaculík... Zatímco Luki Vaculda běhal po planetě s čírem stejně jako v pasáži, Martina Menšíková už měla účes typický pro devadesátá léta a v expedičním mundůru jí to slušelo. Vůbec ty obleky samotné se celkem povedly. Tvůrci naštěstí nesáhli po nějakých kosmických oblečcích stylu ABBA a zvolili nestárnoucí ármy styl. Film se ke konci začal dost táhnout a prolínání podvodních záběrů či oblohy s kreslenými obrazy jakéhosi šíleného esoterika či psychotronika mi už celkem vadilo. Bylo to dlouhé. Konec je takový nemastný neslaný, najednou useknutý... Při sledování jsem si vzpomněl na perfektní sci-fi seroš Krajní meze, jehož toto mohlo být klidně jedním z dílů... Jsem rád, že jsem to viděl, považuji to za raritku. Do něčeho takového se už dneska u nás nikdo nepustí. Dávám tedy dva klacíky na přistávací dráhu. * * (27.01.2017)

Bohužel, tohle konverzační ideový sci-fi má (přestože je z větší části točený venku) prostě studiovou tvář, postavy jsou až na dvě scény více méně bez emocí a o rekvizitách nebo kostýmech radši pomlčím. Navíc to v mých očích strašně zesměšnily závěrečný videohovory Vaculíka s tím malým Tarzanem, to teda byla úplná láska z pasáže. (20.02.2021)

Českých nebo československých sci-fi filmů moc není. A těch, které by se týkaly vesmíru, cizích planet a mimozemských civilizací, je ještě míň. A těch, co by se odehrávaly na cizí planetě, se dá spočítat na prstech jedné ruky, z čehož jeden možná už nikdo neuvidí. O to víc mě Nesmluvená setkání překvapilo - a to už jen tím, že to režírovala netalentovaná Pavlásková. Své chyby to má, postavy jsou nedostatečně vykresleny, konec je slabý a neustálou přítomností nahého malého děcka to působí poněkud pedofilně. Jenže jinak to mělo silnou atmosféru, dobrou hudbu, příběh mě dost zaujal a vizuálně to - na český televizní (!) film z roku 1995 - vypadá dost slušně. Navíc v tom jsou i nějaké zajímavé myšlenky (!), byť ne vždy nejlíp řečené. Ani bych se nebál říct, že se mi to docela líbilo. Sice to své chyby má, jak už jsem psal, protože to holt točila Pavlásková, ale i tak to něco do sebe rozhodně má. Co si teď čtu zajímavost, tak to původně měl režírovat Juraj Herz... V tom případě věřím tomu, že by vznikl jeden z nejlepších českých filmů vůbec, protože Herz má na atmosféru a filmařinu cit. Pavlásková ne, ale tady ji buď někdo usměrňoval, nebo se jí to povedlo omylem, jinak si to nedokážu vysvětlit. Slabé 4* (15.07.2020)