Uvnitř

Další vynikající francouzský horor, který se může zcela jistě chlubit naprosto výbornými prvními dvěma třetinami, jež se vinou v rámci thrillerového home invasion. Posléze se film promění ve finální jatka, která sice hrají v globálním gore měřítku prim, nicméně místy mě v této pasáži film kudlil jistou dávkou dějové nereálnosti. Tato výtka je ale opravdu velmi minoritní a týká se víceméně pouze jinak naprosto skvělé šavlozubé záporačky a jejího master skillu ve vybíjení skvadry policajtů. "Inside" scény a samotné zakončení jsou pak velmi stylové, takže po druhé projekci po velmi dlouhé době zvedám na slabší plnej kotel. V rámci žánru, kvůli originalitě a tomu špičkovému gore je tohle povinnost. 90% (17.07.2013)

Tohle je asi nejlepší příklad toho že by se mělo hodně razantně rozlišovat co je horor a co jen přehlídka brutálního násilí. Inside je bohužel jen to druhé. Je tu spousta záberů a situací, které svou nechutností, zvráceností, byzardností a snímání až na krev (doslova) přikovají oči diváka k obrazovce. Jenže to je skoro vše. Atmosféra se nekoná. Tím nechci shazovat uvěřitelnou těhuli a hlavně místy hodně desivou ženu v černém. Jenže hororovosti to jinak moc nepobralo. Takže kdo se chce odreagovat na precisně zvládnutém neředěném pekle, tak má možnost tady. Zařadil bych kvalitativně do stejné skupiny jako jiný francouzský film Hranice smrti nebo Miikeho Audition. Ale spojitosti s dalším krvavým, nicméně opravdu děsivým, francouzským Haute Tension nehledejte. (14.09.2008)

Scenár nie je márny, režisérska dvojka Bustillo/Maury je riadne diabolská (a som zvedavý, s čím príde v budúcnosti) a má to dobré scény a nápady. Ale strašne ma štvalo nelogické, miestami až výslovne nepochopiteľné správanie postáv. Nielen hrdinky, ale i "útočníka" či policajtov a strašne moc mi to pokazilo celkový výsledný dojem zo snímky. (11.01.2017)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)

Sára je těhotná. Jsou Vánoce, ona je chudinka na rozsypání, tak sedí sama doma a kouká do zdi. Předporodní idylka se zásadně změní s příchodem moooooc divné porodní asistentky s vizáží Diamandy Galás, která má pocit, že pro nastávající matku je nejlepší pořádná dávka adrenalinu a nůžky v břiše. Paní se s tím vůbec nemaže a tak přátelé, policisté a rodič brzy poznají na vlastní maso, že tyhle svátky nejsou úplně běžná selanka......no, nalejme si čisté krve, tohle si prostě zaslouží absolutorium. Další temná a brutální podívaná ze slunné Francie. Nastávající a kojící matky vstup zdarma. (30.03.2010)