Uvnitř

Tak tady tekly opravdu potoky krve, ale až do závěrečné čtvrtiny mě to hodně bavilo. Pak už to bylo jen krvavé a vlastně o ničem. Atmosféra byla dobrá a ta vraždící magorka taky. Ovšem těhotná Sarah si nevedla vůbec špatně a až na maličké nesrovnalosti v jejím fyzickém stavu si na ní nemůžu vůbec stěžovat. Záběry na miminko a jeho reakce v děloze byly příjemným oživením. (04.08.2008)

Home invasion patří mezi mé oblíbené žánrovky již od doby, co jsem prvně jako kluk shlédl Sám Doma. Zde je sice dívka také sama doma, ale to a blížící se Vánoce je zhruba jediné, co mají tyto dva filmy společné. Frantíci jsou však v tomto ohledu mistři! Osobně nejsem zvyklý, že by snímek zaměřující se na takto brutální záběry, mohl mít i takto slušně budovanou atmosféru, rozjetou až do konce. Ale, voilà. Chválím především volbu záporačky, jenž vypadá jako členka satanistické sekty a s nůžkami se vážně umí ohánět. Zmíněné krejčovské nůžky asistovali u všech klíčových momentů tohoto filmu. Ať už se jednalo o pouhé zabouchání na dveře, od prohlídky tělních dutin, tracheostomii a dokonce až po císařský řez. Musím přiznat, že některé záběry byly i na mě trochu moc, ale s výsledkem jsem rozhodně spokojený. Finální vysvětlení situace je také obstojné a i když se zde opět policie projeví jako banda kreténů, tak jediné co mi trochu vadilo byl poněkud přehnaný konec. I tak to byl stále dech beroucí zážitek a další skvělý vánoční filmeček. Nechávám 4*. 75% (16.12.2021)

Olala tak tohle byl teda masakr. Ale nejdriv zacnu s kritikou. Prislo mi, ze dve hlavni postavy vydrzi asi tak desetkrat vic, nez co by prezily a ozivnuti jedny vedlejsi postavy vypadalo jak z nakyho zombie filmu. Co je zac zaporak me napadlo nekdy po pulhodine filmu. Navic ma film slabsi rozjezd a pul hodinky se nic moc nedeje. Co se tyce hlavni hrdinky, tak ta navic neni dvakrat sympaticka. No a nejaky vylozene strasidelny to taky neni, lekacky mozna dve, tri ale nejaka super hutna atmosfera se nekona. Ted to vypada, jako by byl film totalne na hovno, ale to vubec neni pravda. Protoze film stoji a pada na brutalnich scenach, ktera jsou tady po pretrpeni ty pulhodiny v jednom kuse celou hodinu a sou to naprosto neskutecne krvavy prasarny, kde se rube vsim, co je po ruce, mrtvol rychle pribejva a litry krve cakaj vsude okolo. K tomu tu je i par brutalnich napadu, jako strihani bricha a podobne. Kdybych mel hodnotit jen z hlediska brutality, je to na 6*, ale precejen jako celek to je jen na lepsi 4*, protoze i pres vsechnu tu brutalitu film nejak zvlast strasidelnej neni. (29.03.2008)

Jeden úhel pohledu napovídá, že Bustillo a Maury měli zůstat za ty sviňské hematolázně Uvnitř polstrované cely. Nepříliš přesvědčivě budované napětí se zvrhne v torture porn, kde se na jednu stranu až „jacksonovsky” dělá mamince tracheotomie ze špatné strany krku a na druhou brutálně vraždí s explicitou na takové úrovni, že znepokojení přechází ve znechucení. Pointa vysvětlující důvody všeho toho počínání nefunguje, lehce pohlídatelné chyby se kupí (šílená porodní asistentka má obličej od krve a když otevře policii, ejhle, je čistý) a chování většiny postav vykazuje známky lehké retardace (v tomhle ohledu vládne sousedská hlídka, která předčí i tu Stillerovu). To je výsledek nadšené práce chlapců, kteří milují Raimiho a gore. Násilí pro násilí, kterému nebude dělat problém uspokojit žánrové labužníky (doufám, že jen duševně). A pak je tu druhý úhel pohledu, který… A je vůbec nějaký..? (12.06.2018)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)