Uvnitř

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)

Po úvodních titulcích, jsem si říkala to bude horor pro mě. Byla jsem unešená a většinu filmu se mi tento názor nezměnil Pomalý rozjezd, kde se seznamujete se situací, hlavní aktérkou a tajemnou ženskou. Poté nastupují na řadu jatka, které byli celkem "zábavné". Velmi slušná atmosféra, a i když celou dobu víte pointu, je Vám to jedno. Ale co měl (ku*va) znamenat ten konec?? Opět jsem nevěřícně kroutila hlavou, co všechno se dá vymyslet.. A moje ponaučení z tohotot filmu?? NEKUŘTE!! ono to opravdu poškozuje zdraví a vzhled :) NEJEZDĚTE těhotný v autě!! takže pánové bacha na to, mohlo by to špatně dopadnout.. NENECHÁVEJTE svoje domácí mazlíčky na chodbách s bláznivou ženskou!! Může se zdát, že má zvířata ráda, opak je pravdou.. :) a závěrem bych chtěla říct, že v blízkosti nůžek se už nebudu cítit příjemně :) (17.08.2009)

,,Chci dítě. Otevři Sáro, neboj se!“..... Byl pozdní večer, vánoční čas. ,,Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará podřimuje“ .... Aby bylo jasno – ta stará je dost mladá na to, aby byla těhotná, a kdo by čekal (nějakýho) Ducha vánoc, šeredně se plete. Spíš ,,pod plachetkou osoba“..... Jeden Štědrej den, jeden dům, jedny nůžky a 8 lidí. A TEN UVNITŘ VŠECHNO CÍTÍ! Hodně dobrý napětí, uvěřitelný zlo. Bejt zpropadenej vraždící bastard se taky musí umět. Stejně jako se bránit. A TEN UVNITŘ TO CÍTÍ! Jasan, i tu najdeme zkratovité (podivné) jednání. Ale dá se to ,,kousnout“. K dobru jim přičtu, že jsem párkrát vyprskl smíchy (ne, krev to nebyla!) KDE JSI TY KURVO! Každopádně jsem měl po dlouhý době v noci strach. Brutalita se stupňuje a i když zrovna žánr exploit nemusím, vím, že Sára by mámu volat neměla (zvlášť, když ji sama sejmula). CO CÍTÍ TEN VENKU nevím, každopádně u Sáry se bude muset malovat. Jednoduché a funkční! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Hledám film na Štědrý večer (v Popelce je málo popela). 2.) Zdálo se mi o nůžkách v rozkroku (a taky v noze, v oku....). 3.) Chci vidět nejpodivnější porodní asistentku a nevšední porod. PŘÍBĚH *** HUMOR ne (i když...) AKCE ** NAPĚTÍ **** (15.03.2011)

Prvych dvadsat minut ako taky naznak napatia, zbytok je uz len prehliadka prace maskerov. Ich talent je nepopieratelny, co sa vsak zial o zvysku stabu povedat neda... . Zaroven subjektivnych 5* za to, ze vo mne film vyvolat to co (ne)mal - (seba)znechutenie a definitivne presvedcenie, ze tento subzaner je uz dlhsi cas pre mna nezaujimavy. (09.11.2008)

Bacha spoilery: "Je to ďábel v lidském těle a vyčerpaná Sarah nemůže doufat, že někdo uslyší její volání o pomoc." --- Tak píše ve svém oficiálním textu autor? Její volání o pomoc by bylo slyšet na sto honů daleko, stačilo jen otevřít okno!!! Tak to se teda moc nepovedlo. Co se dál nepovedlo je přílišná překombinovanost závěru. Film se rozjede skvěle, první půlka dobrá, napětí na supr úrovni. První krev se taky ještě dala. Ale pak se to zvrhne v tak neskutečná krvavá jatka, že to rozhodí i otrlejší diváky a hlavně to všechno jaksi ztrácí. Tento film opravdu není pro slabé žaludky a varuju vás předem ženy - mohlo by to ve vás uchovat nepříjemné vzpomínky. Pokud vám tedy nevadí totálně rozšrotovaná těhotná dívka, které šílená děva s roztaveným ksichtem a ukouslým jazykem odrodí dítě rozšmiknutím břicha nůžkami, tak potom nic proti. Samozřejmě, je to jen film, ale Frantíci opravdu umí a ty jejich masové orgie (nůžky zabodnuté v ruce, v koleni, v hlavě, pletací jehlice v oku, v krku, ...) jsou natočeny až moc dobře a barvitě. Jsou to prostě krvavá jatka s dějem, co nestojí za moc (malá pointa se najde) a s napětím, jenž je narušováno někdy až stupidními scénami. 55% (29.05.2009)