Hraběnky

Musím uznat, že po dlouhé době je toto zajímavý televizní počin. Josef Abrhám si už zvykl na zubní protézu, s níž měl v druhé řadě Nemocnice silné problémy, a hraje zcela bravurně, bezprostředně, jakoby nevyvíjel žádnou hereckou akci, přirozený v momentech lehkého dojetí i rozčilení. Jednání postav je ve většině případů věrohodné, což už samo o sobě je přínos. Některá klišé v podobě - herecky nemotorného, ale nesmírně sympatického - bohatého Němce přebolí při pohledu na životně zachycenou českou vesnici. Největší potěchu mi však poskytuje nádherné, plaché herectví Lenky Vlasákové. - - Po jedenáctém díle oceňuji i odvahu nechat zemřít jednu z hlavních postav a doufám, že reakce rodiny na její odchod bude v následných dílech (psáno 15.11.07) zajímavě a psychologicky věrohodně zpracován... (08.11.2007)

Dát tomuhle seriálu o jednu hvězdičku více než Ordinaci v růžové zahradě nebo Pojišťovně štěstí, to mi připadá u některých uživatelů krajně pokrytecké. To, že někdo nemá rád českou tvorbu, se pochopit dá, ale hodnotit systémem, co je český, to je špatný, mi připadá tak trochu ujetý. Co říct? Tohle není seriál o bohatých a šťastných lidech, které vídáme denně na Nově a na Primě. Ve vesnici se denně nevraždí a nepobíhá tam parta detektivů, která by těmi nejmodernějšími metodami tyto zločiny vyšetřovala. Také tam nemá ordinaci cynický lékař, jemuž je lékařská etika na míle vzdálená. Ve vesnici žije jen prostý český člověk, se svými "všedními starostmi". Žije tam sedlák, který po revoluci restituoval rodinné pozemky a má starosti, aby vše obhospodařil a uživil sebe a rodinu. Starostka obce má za manžela podvodníka zapleteného do úplatků a spekulací s pozemky. Mladý truhlář, jemuž utekla ukrajinská manželka, se musí potýkat nejen s jejími bratry, ale i s existenčními problémy a né zrovna čistou minulostí. Nepřipadá mi, že by tyto postavy byly tak vzdálené skutečnému životu na českém venkově a v Čechách vůbec. Seriál má velkou spoustu krásných a zajímavých postav, umocněných nadprůměrnými hereckými výkony jejích představitelů. Ať už je to Marta Hrabětová Zuzany Bydžovské, vyrovnávající se se svou romskou krví a hledající sebe sama a své místo v životě, svérazná důchodkyně Koldová Vlasty Chramostové, nebo bývalý komunistický funkcionář Saša Machonin Josefa Vinkláře. Kromě velmi dobré režie má seriál naprosto netradiční kameru, která ještě více umocňuje působivost příběhu, o jímavé a působivé hudbě Jana Jiráska nemluvě. A závěr? Tenhle seriál se mě osobně dotkl na těch nejcitlivějších místech mého nitra a já nemohu jinak, než dát plný počet. Zbývá jen doufat, že druhá polovina seriálu nebude slabší. Pro mě je tohle nejlepší seriál, natočený po roce 1989. (02.12.2007)

Televizní seriály zaplavily tuzemské obrazovky, bez klepání a upozornění se usadily v hlavním vysílacím čase a večer co večer zkouší naši benevolentnost. Na české poměry ovšem připravil nadstandardní ságu režisér Jaroslav Brabec a pod jeho vedením vznikl prozatím umně zrežírovaný, výtečně napsaný a brilantně obsazený seriál, který je tu pro ty, které ještě zajímají silné příběhy, motivy, pohnutky a sny jednotlivých postav a neomezují se na pouhé kdo, kde a hlavně s kým. Našlápnuto mají hrdinové jedné malebné vísky slušně!! (11.09.2007)

Asi dělám dobře -když si seriál raději zkouknu celý najednou ( no dobře -tak skoro najednou -nejsem netopýr).Ale aspoň můžu hodnotit celek .-) Nebylo to tak špatné ... (výhrady se určitě najdou: řvát před dětma na psa Šoustáku....Bydžovská se svou divnou láskou ?.... a ti ukrajinci ..) Ale přesto to byl příjemný oddechový seriálek. Vtip, klepy , lásky, starosti .... (13.07.2011)

Dovolím si porušit zdejší tradici a nebudu hodnotit nový český seriál po první zhlédnuté epizodě. Učinil-li bych tak, obdržely by Hraběnky lepší čtyři hvězdičky. Poetické obrázky z českého venkova, dokreslující melancholickou atmosféru a občas pročísnuté zásahem blesku; výborní, typově přesně obsazení, herci; slušná hudba a solidní základ pro mnoho dramatických situací. Několik prvních epizod, stále sledovaných pod vlivem euforie z výjimečnosti Hraběnek oproti jiným současným českým seriálům, mi ani nevadilo, že na tom základě není nic moc stavěno. Syrové slovní konfrontace dvou a více postav však začaly čím dál častěji střídat ultratrapné momentky typu „mamča kupuje mobil“. Proboha, něco modernějšího by to chtělo! Pochybnosti o způsobilosti scénáristů napsat cca 16 hodin smysluplného děje, narůstaly přímo úměrně s množstvím scénáristických berliček, kdy je nám slovy neobratně vysvětlováno, proč postava činí, co činí. Očekával bych, že to bude dostatečně patrné z jejího „vnitřního prokreslení“. Bohužel není. Vrcholem všeho, špičkou ledovce bezradnosti, pro mě byl dialog zhruba tohoto ražení: (Muž jede na kole, nevšimne si nataženého drátu a vzápětí letí přes řídítka. Kolem jede koňmo mladá žena) – „Jste v pořádku?“ –V pořádku? Ano, ano“. Konec scény. U Formana by to svou zamýšlenou trapností bylo úsměvné, tady, míněno zcela vážně, to vzbuzuje leda tak lítost. Výše uvedený dialog navíc není veden v češtině, nýbrž zpolaanglicky, zpolaněmecky, s čímž souvisí další problém scénáře: zcela zbytečná snaha o protlačení „kosmopolitizujících“ prvků (děvočka z Ukrajiny, její pěstmi pěstění bratři, tajemný Němec). Podobně jako u Prison Breaku (mám to ale odvahu, srovnávat nesrovnatelné, viďte?), zpočátku snadno přehlédnutelné maličkosti vyrůstají do obludných proporcí a stávají se ohromně otravnými. Z nešikovnosti dramatické výstavby některých scén mě nejednou rozbolely všechny svaly v těle (ano, včetně mezižeberních). Když jsem celý rozbolavěný odcházel od sedmé epizody, bylo mi jasné, že tohle dál nemá cenu. Škoda no, snaha (by) byla. 60% (16.10.2007)