Lásky podľa predlohy

Příjemná romantická pohodovka o lidech co rádi čtou, jsou schopni o tom co čtou vášnivě diskutovat (už to samo o sobě bylo malé milé plus) a navíc se jejich osudy těm románovým úsměvným způsobem podobají. Možná toho austenování bude na někoho moc, ale mě to sedlo. Rozdílné, snadno zapamatovatelné postavy, díky nimž jsem nemusel tápat kdo s kým a proč, byly fajn, stejně jako lehce odsýpající dialogy, které obohatily možná místy až jednoduše pojaté vztahy a zápletky jednotlivých "čtenářek". Potěšilo i sympatické obsazení, ve kterém jsem držel palce hlavně Dancymu jako Griggovi, protože měl odvahu vstoupit do toho austenovského babince. Byl to překvapivě příjemný večer, který mě navíc nalákal na Austenovou, takže si tenhle knižní klub určitě zopáknu, až budu mít načteno. --- Repríza byla možná ještě lepší. Film o lásce a o lásce ke knihám a čtení, který probouzí chuť obejmout svého milého/milou stejně jako sáhnout po knize. (21.02.2012)

Tahle romantika mě nepřekvapila a ničím neoslovila. Zabodoval u mě jen (jako vždy skvělý) sympaťák Hugh Dancy jako nadšený fanoušek science fiction Grigg, při jehož sledování jsem měla neustálé nutkání do děje zasáhnout a chudáka zachránit ze spárů nechápavého osazenstva čtenářského kroužku ... :D Neberte mě špatně, film není z nejhorších, ale očividně nejsem cílové publikum. Větší část filmu mě vyloženě nudila a závěr... ten vyváží jen pořádná porce hardcore sci-fi ... (19.06.2013)

Asi takto: komplet sracka. Hned na uvod jedna lezba, statny pohreb psa zeny karieristky, nefungujuce manzelstvo, nefungujuci milenci - kazdy chce osukat kazdeho, ale stihaju to len tak-tak, lebo im furt zvonia mobily a bezia dakam do prdele. Nedalo sa to proste dopozerat. Mozno aj preto, ze sme pred tym dopozerali Housata (1979) a ten rozdiel v psychologii je proste nestravitelny - jeden film ma dusu, vnori cloveka do bezne vsednych dni lasku hladajucich mladych, mozaiky ludskych dusi a emocii: bez nervackej hudby, bez shitovych strihov, bez lezieb. A ten druhy presne naopak. Jasna sracka za nula. (04.11.2014)

Lehká ženská ruka vedená instinktem nechává rozehrát milostnou šarádu pěti žen a jednoho muže pod záštitou knižního klubu, kde na milých schůzkách porovnávají díla největší romantičky všech dob se svými partnerskými problémy, ve snaze najít odpovědi na otázky časem neměnné. I když samotné rozmluvy nad knihou nevynikaly zábavností, neztratila jsem se, ačkoliv jsem od Jane Austenové nečetla ani fň, zato jsem si plnými doušky užívala krátkých epizod ze života transgeneračního vzorku ženské populace, kde všichni působili maximálně příjemně, dokonce i nevěrník Jimmy Smits! Největší poklona však patří neafektovaným projevům a decentní stylizaci žen k dokresu charakterů - vychytané do detailů, bez úliteb na oltář vyzývavosti, zato s nesmírným půvabem a jasnou královnou Emily Blunt. Nevtíravě milé povyražení. (18.05.2013)

Priznám sa, že v problematike ohľadne diel Jane Austenovej nie som zrovna expert, dokonca ani pokročilý, ale zase nie som neznalý až tak ako jeden z filmových manželov, ktorí si myslia že Austen je hlavné mesto Texasu. Možno ale práve preto som sa nedokázal nad filmom až tak rozplývať a tak si ho užiť, ako by mohli zasvätenci (ale úprimne, koľko takých bude ?). Celkovo tak film vo mne nezanechal výraznejší engram, niektoré konania hrdinov pre mňa pôsobia ťažko samoúčelne a nie práve hodnoverne a film mi vyšumel do stratena... (22.01.2008)