Traja v jednej posteli

Začnem tým, že človek vždy vie, čo má od všetkých romantických komédií čakať... Zaláskované vzťahy, ničím neprekonateľnú túžbu milovať, mať, vlastniť niekoho či niečo, následne vzniká frustrácia, pretože láske niečo bráni a nemôže byť naplnená a bla bla bla. Hej, sú to také tradičné piliére, okolo ktorých sa to všetko vždy točí. S obdobnými očakávaniami som si sadala aj k Dan in real life. Po pár minútach som sa pristihla ako sa úprimne rehocem na milých a nevtieravých fóroch a užívam si to, že som počas filmu vlastne nemusím absolutne nič riešiť - ani nudu, ani klišé. Kategórii cukrových romancí obvykle nedávam vyššie ohodnotenie, no táto je príkladom toho, že aj oddychové "láskuriešiace" komédie majú punc kvality. (13.06.2008)

Film, ktorý ma rozveselil. A to tým najlepším možným spôsobom. Hedgesovú tvorbu nepoznám, ale tento film ma jednoducho nadchol, či už perfektným spracovaním, alebo samotnými hercami, ktorý sú úplne bezchybný. Neskutočne uveriteľný a hlavne pohodový Carell, ktorý dokazuje, že mu role mužov čo nevedia čo zo sebou sadnú lepšie ako priblblé komédie typu božský Evan. Roztomilá Binoche, ktorej scény boli plné ženskej elegancie ale aj streštenosti, všetky postavy ako som už povedal sú jednoducho fantastické a každá má svoju pamätnú scénu a každá má čím zaujať. Veľmi pekné nahliadnutie do krízy stredného veku a tiež ako mozaika osudov a vzťahov jednej rodiny, ktorú môžem bez väčších problémov označiť za veľmi trefnú. Tento film sa mi jednoducho páčil a aj keď mal pár slabších miest a koniec bol až tak prirýchli že by sa dalo hovoriť o tom že trocha skazil koniec aj tak mu dávam plný počet aj keď nie úplne stopercentný, ale každopádne Dan Burns si akosi našiel cestu k môjmu srdcu a teraz keď sedím a píšem tento komentár a počúvam Let my love open your door v prevedení Petea Townshenda som absolútne presvedčení, že takéto filmu sú skôr raritou a som veľmi vďačný za tých pár, ktoré som mal možnosť vidieť, pretože sú fantastické. (20.03.2009)

Steve Carell, který se proslavil extrémně sprostou komedii "40 let panic" a talent pro vážnější roli předvedl v "Malé miss Sunshine" se tentokrát ukazuje v roli ovdovělého otce tří dcer v této velice příjemné i když dost předvídatelné romantické komedii. Jednoduchá zápletka sice neskrývá mnoho překvapení a konec je jistý okamžitě ale pro daný žánr je dostačující a Carellovi dává dost prostoru aby se předvedl v trochu jiné úloze, která mu však sedí nejvíce ze všech jeho předešlých rolí. Film vyniká jemným humorem, při kterém se divák neplácá smíchy do kolen ale po celou dobu se výborně baví. Pokud si k tomu přičtete řadu dalších velice dobře vybraných herců a pohodovou rodinnou atmosféru, nemůže z toho vzejít nic špatného. Obrovské překvapení na poli nenápadných ale skvělých filmů. (23.04.2010)

Jsem moc rád, že se Steve Carell pouští i do vážnějších látek (samozřejmě s velmi komediálním nádechem), stačí vzpomenout na Malou Miss Sunshine nebo nedávnou Bláznivou, zatracenou lásku. Naštěstí přesně tenhle ovdovělý Steve Carell jezdí se svými třemi dcerami každoročně na rodinnou sešlost na Rhode Island. Hned první ráno ale při nákupu novin narazí na Marii, sympatie rostou nebezpečně rychle, jenže další rozpačité setkání na sebe nenechá dlouho čekat. Nebudu prozrazovat, i když možné překvapení mnohým zřejmě překazil trailer. Tvůrci přesto velmi umně smíchali neuvěřitelně svěží mix, až divák škemrá, aby si mezi touhle bandou mohl v dřevěné chalupě prožít alespoň jedno odpoledne. Netlačí na pilu, nehodlají za každou cenu dojímat nebo rozesmávat, prostě chtějí na půl druhé hodiny zatáhnout do velmi příjemné společnosti plné výborně napsaných postav. Místy podlézavé, ale především velmi příjemné!! A herecky pak (Binoche, Carell, Cook, Wiest, Blunt nebo méně známé trio dospívajících dcer Alison Pill, Brittany Robertson a Marlene Lawston) nadmíru uspokojivé. Společně s britskou taškařicí Horší než smrt a americkým Klikařem Charliem dle mého nejdojemnější a nejpříjemnější film roku 2007.. 80% (31.10.2011)

Ač není ani v závěru dost patrné, proč se některé dvojice spárovaly zrovna tak, jak se spárovaly, doporučuji vám to – spolu s celkovou psychologickou plytkostí – moc neřešit a vychutnat si v nejpozitivnějším slova smyslu „pěkný americký film“. Tohle nepodlézavě láskyplné pohlazení po duši rozdrásané obhroublými prasečinami nestojí a nepadá s výkonem Stevea Carella, jak by jeho fanoušci mohli tipovat, přesto má na výsledném půvabu snímku velký podíl právě on. On a Juliette Binoche, jejíž herectví mě nikdy nedostávalo do kolen (kulantně řečeno), která mne zde přesto okouzlila. Asi stejně jako hlavního hrdinu. Ústřední dvojku doplňuje ve vedlejších rolích několik zajímavých (Dianne Wiest), ale hlavně dokonale sehraných herců, jimž jsem pokrevní příbuzenství uvěřil po pár minutách. Civilní humor se nese ruku v ruce s nenuceným chováním postav a přirozeným průběhem jejich rodinné akce (hry, zábava i nějaký ten trapas musí být). Jistěže, Danovo pedantské chování k dcerám nepřetrvá až do konce, nejenom on v závěru „prozře“, některé vtipy jsou spíše do počtu (horká sprcha), některé řeči jakbysmet, ale když už měl můj výraz blízko ke kyselosti, začal hrát další parádní song z velmi poslouchatelného soundtracku a úsměv byl zpátky. S každou další písní mi docházelo, že sice nic nemůže být dokonalé, ale že takhle nějak vypadá aurea via media, čili zlatá střední cesta a že podobě zdařilý snímek pro celou rodinu zase delší dobu neuvidím. Mám radost, i když je to smutné. 80% Zajímavé komentáře: Lateef, genetique, nunka, mesneyi (23.02.2010)